Auto*Mat

Auto nemám, neřídím, vozím se v něm párkrát do měsíce, a to jen meziměstsky... Auto*Mat naznačuje moje důvody. Píšu "naznačuje", poněvadž v úrovni argumentace spatřuju největší slabinu a nedostatek filmu. Vysvětlovat problém hypertrofovaného a patologického automobilismu by se dal mnohem líp, stejně jako ukazovat na možná řešení. Tuto slabinu do jisté míry nahrazuje nadšení a (sebe)ironie, s jakou autoři téma zprostředkovávají. Dokument je ryzí amatérština, která se sice balí nálepkou "experimentální", nicméně spád, vtip a hlavně silné sdělení jsou zřejmé a nosné prvky.__ Pár osobních poznámek k tématu: Mně je radikalismus cizí a mám daleko k impulsivním činům některých představitelů iniciativy Auto*Mat, ale upřímně řečeno, oproti každodenní agresivitě, tuposti a nenávisti tuningových mozků a do sebe zahleděných řidičů, kteří za volantem zcela přestávají myslet, je tento radikalismus vlastně velmi sympatický. Z pseudoargumentů Auto*Matových odpůrců "tak se vraťme na stromy" je mi docela zle a svědčí o neschopnosti vidět skutečný problém (nikdo nechce zrušit auta, proboha). Kulhánek coby někdejší šéf Škodovky taktéž neprokázal přílišnou bystrost a intelektuální výkon hodný svého postavení (přestože rozhovor byl až příliš sestříhán). Pokračovat by se dalo dál a dál... Ale tohle má být komentář k jednomu dokumentu a né esej o moru moderní společnosti, pro niž se automobil stal fetišem. Tedy *** + 1* jako výraz sympatií :) __P.S.: Brňáci, zkuste se postavit na Kolišti ke křižovatce a počítejte osobní auta (a klidně vynechte ta, která jsou polepena firemními nápisy) a sledujte jejich obsazenost. Hádejte, v kolika z nich pojede 1 člověk, 2 lidi a v kolika bude auto plné... Zkuste jet jednou ráno do práce trolejbusem a pozorujte řidiče v míjejících se autech. Je to moje oblíbená zábava... (17.03.2010)

Automatu jsem se záměrně vyhýbala v domnění, že jde o další agitku typu „nejezte zvířátka“, „poutejte se ke stromům“ a v neposlední řadě „ošklivé nadnárodní korporace šíří jedy, aby vydělaly na lécích“. Název i samotný film se sdružením úzce souvisí, protože vznikaly jeden z druhého, ale jeho snažení neglorifikuje. Dokonce tu nejde ani o debatu nad problematikou městské dopravy, protože od počátku je jasný postoj a nutná konfrontace, nebo aktivizaci nezodpovědných občanů, protože ti s Marečkem povětšinou souhlasí. Snímek rezignuje na objektivitu a z pohledu režiséra nahlíží na aktivismus samotný – co se stane, když vás něco štve a vy se rozhodnete v rámci zákonných mezích jednat. Rychlopalba e-mailů namířená na magistrát nefunguje od zavedení spamové ochrany, ale naštěstí existuje větší kalibr v podobě kamery. Je sympatické, že se dokument nechlubí jen skalpem Béma, ale ukáže i vlastní přešlapy – například zasahování části štábu do první demonstrace, která byla na jejich vkus málo konfliktní. (23.11.2012)

Líbivý dokument, u kterého oceňuji po filmařské stránce spád, pestrost forem – archivní záběry s budovatelskými vizemi jsou konfrontovány se současnými plány, které znějí stejně budovatelsky; občas se mihne animace, častěji pak *; oživením jsou fotky – výborné porovnání zužování chodníku, rozšiřování parkovníku. Skvěle zapojeny mluvící hlavy, a na příkladu politiků Béma a Topolánka je vidět, jak jsou mimo. Samotné myšlenky aktivistického hnutí jsou místy až příliš radikální (vběhnutí do silnice, lepení samolepek…). Ale hlavní myšlenka “kdo seje silnici, sklidí auto“ je jasná. (10.12.2009)

Kluk, co bydlí nad rušnou pražskou ulicí už se nemůže koukat na všechny ty nehody a soustavné utlačování chodců řidiči a tak zakládá sdružení Automat, které začíná soustavně upozorňovat na přebytek aut a následky z toho plynoucí. Upozorňuje dlouho, vášnivě, promyšleně a někdy i dost naivně, zažívá drobné úspěchy i chvíle beznaděje a u toho neustále naráží na populismus politiků, kteří na kameru slíbí cokoliv, ale jinak nezareagují ani na desátý mail... Dokument vznikal v průběhu cca 5 let a když jsem viděla tu upřímnou snahu, tak jsem jim nemohla nefandit, přestože jejich práce byla (je) často boj s větrnými mlýny. Zajímavé pasáže jsou z tuningové šou (panebože, tak vysoká hustota buranů na m2 se hned tak nevidí:)) a hodně mě rozesmál improvizující lyrik, vzdávající hold slovutné Octavii. Pokakaný Fiat, co mu pořád olupují pěnové hovínko je taky vtipný, jenom z jeho konce člověka trochu zamrazí..A na závěr nemůžu nezmínit grafiku s leitmotivem hvězdičky, která dodala dokumentu švih. Bojuj dál Automate! p.s. Zítra jedu do práce na kole, tak snad mi žádný auto nedá mat.. (27.03.2010)

Těžko to nazývat jenom dokumentem. Spíše se jedná o velmi trpělivou (a asi i trochu únavnou) sebeironizující provokaci, která nutí zamyslet se nad motorismem v Praze. A jak je i na zdejších komentářích vidět, potrefené "za-každou-cenu-i-do-kina-autem" husy se vždycky ozvou (a pochopitelně ve velmi primitivním a vulgárním duchu, jak je pro ně typické). (15.06.2011)