Auto*Mat

Je sranda, jak je existence názoru okamžitě považována za demagogii. Jste líní a neumíte se s názorem, třebas kriticky a nesouhlasně, vyrovnat? Nebo jste prostě jen sráči, co mají z názorů bobky? Vážně by vám vyhovovala pohodlná beznázorovost, která divácký mozeček nebude otravovat prací? Mě asi ani ne. Proto je mi milejší film s názorem, byť vyhraněným, se kterým je nutno se popasovat, než neangažovaná, ergo nesmyslná tzv. objektivita. Obzvláště, má-li postoj zajímavě a smysluplně podložen, což zde platí alespoň do takové míry, aby bylo možné vzít ho vážně. (26.07.2011)

Pražská dopravní situace rozhodně není téma, se kterým bych chtěla strávit třeba jen tuhle hodinu a půl svého života. Očima Martina Marečka se ovšem pražská auta, silnice, tunely, nepřístupná radnice, realističtí automobiloví prodejci, aktivní cyklisti, angažovaní ochránci prostředí a všichni, kterých se tohle téma jakkoliv dotýká stávají atraktivní podívanou, jež nutí diváka udělat si na problém vlastní názor. Originální koncepce, experimentální střih i kamera a zábavné animace nejen baví, ale zároveň každé situaci individuální hloubku a podtrhnou nadhled celého vyprávění. Přítomnost všudypřítomného Víta Klusáka a dalších osobností, kterým spousta fenoménů dnešní doby není lhostejná navíc stimuluje Marečkovo nadšení pro celý problém a nutí jej dívat se na věci ze všech možných perspektiv. Doufejme, že tento velmi podařený dokument inspiruje k podobným počinům i mnohé režisérovy nadějné studenty... (21.07.2011)

Těžko to nazývat jenom dokumentem. Spíše se jedná o velmi trpělivou (a asi i trochu únavnou) sebeironizující provokaci, která nutí zamyslet se nad motorismem v Praze. A jak je i na zdejších komentářích vidět, potrefené "za-každou-cenu-i-do-kina-autem" husy se vždycky ozvou (a pochopitelně ve velmi primitivním a vulgárním duchu, jak je pro ně typické). (15.06.2011)

Rozmohlo se nám tu hodnocení dokumentů podle toho, nakolik je autorovi hodnocení jejich téma či představitelé blízké a nakolik s jejich jednáním a názory souhlasí (viz např. Česká rapublika). Sám mám zkušenosti z nezávislých iniciativ a spoluprací / bojem s magistrátem, a proto vítám automat jako jedinečný záznam této donkichotovské činnosti a ano i jisté zaslepenosti či dokonce "zmrdství" jednotlivých protagonistů, které je však marginální v porovnání s charakterovými vadami opravdových elit. Pro mě osobně nadprůměrný dokument zachycující někdy až nechtěně voyeristicky evoluci jedné ideje a jejích otců. A tak nefér, abych film hodnotil podle toho, jak se mi ona idea či její tvůrci líbí či nelíbí, rozhodně nebudu. (18.11.2009)

S Auto*Matem jsem se kdysi jako cyklista nedohodl na spolupráci a byl jsem na něj naštvaný. Jedné jejich cyklojízdy Prahou jsem se zúčastnil s večerním výborným koncertem Trabandu v Arše. Po 11 letech od natočení dokumentu mají zásluhu na vybudování některých cykloztezek. Po Praze se nyní na kole prakticky nedá jezdit, protože neuvěřitelně přibylo aut a agresivity mladých řidičů. Loni jsem to zkoušel opět dva měsíce. Na předměstí, kde bydlím je v postranních ulicích provoz jak dříve na hlavní třídě. Řidiči všude vozí i své děti. Výsledkem je u dětí obezita, respirační nemoci, alergie apod. Roztrhl se pytel s rakovinami. Byl jsem loni na kole v Berlíně a tam je to ráj pro cyklisty. Proto tam mnoho lidí jezdí na kole. V Česku se podařilo snížit emise síry , ale prudce vzrostly emise dusičňanů právě z aut. Nejvíce si cením cyklostezky pražských Vršovic kolem Bohemky a Botiče Nuslemi až k Vltavě. Tam začíná cyklostezka na Karlštejn a dál. V dokumentu mě pobavil chlápek, který propagoval navykání na pražské ovzduší dětí "přežijí ti nejsilnější". Přínos Auto*Matu vidím v osvětě, vyvíjení tlaku na politiky v čehož výsledky začal rozmach cyklistiky Pražáků mimo Prahu v přírodě. (10.11.2020)