20 dnů v Mariupolu (S42E06)

Válka je jako rentgen, ukáže člověka zevnitř. Dobří lidé se stanou ještě lepšími, zlí lidé ještě horšími. Tesat do kamene! I jako důkaz a potvrzení toho, že ve válce není jenom těžce, krvavě zkoušená, avšak zatím stále stojící pevnost Ukrajina pod již 8 let trvajícím agresivním útokem zrůd z gangsterské stepní benzinky, ale i zbytek svobodného světa. Protože fašistické Rusko napadením Ukrajiny rozpoutalo válku proti samotnému konceptu svobody, demokracie a suverenity, ať jsou přítomny v kterémkoliv koutu světa. Něco, na co jsme v 21. století již zcela odvykli a ve své pohodlnosti se zapomněli připravit. Tato válka sice nemá (prozatím) desetitisíce a statisíce krvavých obětí jako v případě Ukrajiny (a před ní Gruzie, Čečenska), ale pomalu a jistě celé roky likviduje rozum, sounáležitost, empatii a mezilidské vztahy u celých mas lidí. Snaží se zničit skrze nekonečný nával nenávisti, zloby a lží vše, co je dobré a krásné. A to je opravdu něco, co by mělo děsit každého rozumného a láskyplného člověka. Všichni by si měli opravdu dávat pozor, aby v této informační válce nepadli a nenahrávali tak nejhoršímu totalitnímu režimu a největšímu masovému vrahovi současnosti, tomu pohrobkovi Stalina a Hitlera. A všem dalším, kteří se mu snaží podlézat, vzhlížejí k němu nebo se ho snaží napodobovat. Myslím si, že to dlužíme těm nevinným 25 tisícům v Mariupolu (celý Vsetín!!!), dalším desetitisícům zavražděných civilistů jinde, desetitisícům padlých hrdinných obránců Ukrajiny, stovkám tisícům fyzicky a psychicky zmrzačených Ukrajinců a miliónům uprchlíků bez domova, bez naděje, bez pocitu bezpečí a tepla domova. Nejsou to jen čísla, každý z nich je člověk, který měl/má rodinu, blízké, kamarády, kolegy a sny. Vše rozbité, poničené a zdevastované běsněním, které vyvolal jeden velký malý magor. Na nic z toho se nesmí nikdy zapomenout! (07.03.2024)

Jeden z najsilnejších dokumentárnych filmov, ktoré som mal možnosť vidieť. Priamo z vojny, z obkľúčeného mesta, žurnalista priamo na mieste bojov. Toto b mal vidieť každý, kto omieľa ruskú propagandu, vraždenie detí, tehotných žien, starcov, krátka všetkých a ich skutočný počet a zrejme dozvieme až po vojne alebo možno nikdy. Ničenie mesta, ruské klamstvá, masové hrob, výpovede a emócie priamo z miesta deň po dni bez príkras s hrôzami, ktoré občas ani filmár nezvládol. Film tu (22.11.2023)

Drsně reálné zachycení válečného konfliktu na Ukrajině. Tvůrci dokumentu, v čele s charkovským novinářem, fotografem a filmařem Mstyslavem Chernovem, sledovali na vlastní oči dění ve městě Mariupol a to od počátku ruské invaze až po prvních 20 dní, kdy bylo město těžce bombardováno a obléháno. Již od úvodu je velmi nepříjemné se dívat na tento film, jenž postupně poodhaluje skutečné hrůzy, které se v tomto městě odehrály. Je rovněž moc důležité, že na začátku je zobrazeno město na pobřeží Azovského moře s více než 400 tisíci obyvateli, které si žilo normální život až do vpádu ruské armády. Radikální změna, která poté nastávala je až neuvěřitelná. Surovost snímku spočívá v tom, že vše pozorujeme v první linii společně s lékaři, sestrami, vojáky, policisty, alei obyčejnými lidmi, kteří prožívali (a prožívají) válku na vlastní kůži. Velký respekt a obdiv si zaslouží tvůrci tohoto záslužného díla. Nic víc není potřeba dodávat, každý si může udělat obrázek sám. (10.03.2024)

Ani snad ne tak dokument, jako mrazivá výpověď o utrpení obyčejných lidí. Mordor na východě se nadechl k první velké expanzi, učí se, cvičí svá vojska, své propagandisty, zkouší, co kdo snese, kolik krve lze beztrestně prolít a co všechno ještě svět dokáže nevidět, a tým dokumentaristů o tom podává bezprostřední  a syrové svědectví. (23.02.2024)

Ukrajina a Zelenskyj dva roky každý den v televizi sice erodují vnímání války na Ukrajině, jako něco co běžné diváky buď  unavuje nebo přímo otravuje, ale tenhle dokument je jako budíček o čem to přesně je. Brutální syrové zdokumentování 20 dnů Mariupolu, kdysi výstavní město u moře, které zničili Rusáci a to zbabělým zákeřným způsobem bombardování civilních cílů v čele se slavnou porodnicí. Nic pro slabé povahy, vidět ty mrtvé děti a celé to neštěstí a to jen kvůli tomu, že Putin v nějakých svých fantasmagoriích si vytyčil dobytí cizího státu, aby se vyrovnal nějakým carům. Rusáky považuju za degenerovaný národ, je jim jedno, že nemají kanalizaci, nebo že jim zemi rozkrádá ta kleptokracie a zavírají je za to, že vysloví slovo válka, hlavně že je uspokojuje ten pocit silného Ruska, ikdyž při tom vražděj, ubližujou a ničej, protože nic jinýho neuměj. (25.02.2024)