Nanjing! Nanjing!
City of Life and Death
Nanking Nanking
Režie:
Chuan LuScénář:
Chuan LuKamera:
Yu CaoHrají:
Ye Liu, Yuanyuan Gao, Hideo Nakaizumi, Wei Fan, Yiyan Jiang, Rjú Kohata, John Paisley, Bin Liu, Sam Voutas, Beverly Peckous, Júko Mijamoto, Junichi Kajioka (více)Obsahy(2)
Jedna z nejkrutějších událostí dvacátého století dostává drásavé memento v podobě kontroverzního filmu, jenž zobrazuje osudy postav z různých stran masakru. Rozsáhlý masakr válečných zajatců, zabíjení civilního obyvatelstva a hromadné znásilňování, k němuž došlo v průběhu sedmi týdnů po dobytí tehdejšího čínského hlavního města Nanking japonskou armádou 13. prosince 1937, dodnes představuje citlivé téma v obou zemích. Navzdory řadě svědectví, několika doznání, i závěrům některých japonských historiků stále oficiální vládní zástupci a především národní konzervativci v Japonsku události zpochybňují, i přímo popírají. Mladý čínský režisér Lu Chuan, jenž se do povědomí mezinárodních diváků zapsal oceňovaným existenciálně laděným thrillerem z Tibetské náhorní plošiny Horská hlídka, k ožehavému námětu přistoupil bez národních sentimentů. Vytvořil fenomenální dílo, jež v zahraničí sklidilo řadu cen a doma se stalo hitem, ale současně vyvolalo i vlnu nevole. Lu si totiž na rozdíl od předchozích i následujících pojednání o nankingském masakru nevybírá jednu reálnou osobnost či fiktivní figuru, okolo níž by vystavěl tradičně pojaté drama. Namísto toho přináší nelineární mozaiku událostí, jimiž diváky provádí asi tucet postav z různých společenských vrstev i stran masakru. Vedle čínských vojáků a civilistů či členů Mezinárodního výboru pro nankingskou bezpečnost, složeného z cizinců přítomných v městě před dobytím, se tak zaměřuje i na několik figur z japonské strany, především pak na řadového vojáka Kadokawu posléze povýšeného na seržanta. Právě jeho vyobrazení coby empatického člověka, drásaného okolním utrpením a ohlodávaného tlakem svých druhů i válečné mašinérie, vyvolalo v Číně vlnu nevole a dokonce i výhružek na adresu režiséra. Přitom film nikterak neznevažuje oběti masakru, ale naopak právě díky svému rozvolněnému impresivnímu vyprávění podává jeho drasticky realistický obraz prostý přemrštěného patosu či opulentní výpravnosti. Ačkoli tvůrci měli k dispozici vysoký rozpočet, film zaujme právě tím, jak se straní tradičních způsobů, jimiž jsou velké historické události obvykle zobrazovány. Celý snímek byl natočený na černobílý materiál a z hlediska kamery využívá jednak reportážní bezprostřednost s převládajícími detailními záběry a expresivním střihem, ale často také komplikované kompozice s velkou hloubkou ostrosti a několika paralelními plány akce. Po právu také podstatná část ocenění, která Nanking! Nanking! získal, byla určena kameramanovi Cao Yu. Snímek se také minimálně uchyluje k užití hudebního podkresu, naopak nechává emocionalitu scén vyznít přes syrový chaos ruchů a hlasů. Vzniklo tak devastující pojednání o velkoměstě, z jehož budov se staly ruiny, ulice byly poseté sutí a mrtvolami a kde smrt přicházela zcela bez varování, ale i ta byla ve výsledku spíše vykoupením z existence plné bolesti, bezmoci a šílenství. Jako takový představuje film adekvátní pomník jedné z nejděsivějších epizod dvacátého století. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (137)
Síla,síla,síla.... něco jako asijský Schindlerův seznam.... dech beroucí kamera a k tomu černobílá... jak já říkávám.. méně barev, více emocí a tady to sedí jak prdel na hrnci.... šílené scény... silné momentu kterými je film prošpikovaný už od samotného počátku.... Velice zajímavé postavy a zajímavý kontrast, kdy to člověk vidí chvíli z pohledu číňanů a poté z pohledu japonců... místy se snaží ukázat že i oni jsou jen lidé, aby záhy tyhle myšlenky zadupal do země nějakým brutálním činem zúčastněných. Rozhodně všem doporučuji.... ()
Tak toto bola jednoducho sila! Vynikajúci film, o ktorého existencii som nemal ani potuchy (samozrejme, lebo bol vyrobený mimo megatovárne značky Hollywood). Mladý čínsky režisér sa podujal na ťažkú úlohu. Na pozadí individuálneho príbehu japonského vojaka Kadokawu zachytáva strašnú históriu japonsko-čínskej vojny. Vojny, možno z ktorej zverstiev si bral príklad pomätenec Adolf Hitler, ale aj tak nemohol doviesť svoje činy až do takej brutálnosti, aké napáchali japonskí cisárski vojaci počas okupácie hlavného mesta Číny Nanking. 300 - 400 tisíc zavraždených čínskych vojakov (nie zabitých v boji, ale masovo postrieľaných v zajateckých táboroch), 20-80 tisíc pravidelne a účelovo znásilňovaných čínskych žien, dievčat i detí. Kojenci vyhadzovaní z okien a napichovaní na bajonety .... No proste surovosti najhrubšieho zrna ... Ale je to od nás ďaleko, málo sa o tom vie, Japonci to odmietajú, pritom o tom všetci vedia. Vedia, ale nepovedia, resp. "SA" o tom nevraví. Tak, ako o tureckej genocíde arménskeho národa, počas prvej svetovej vojny. Ale keď že chceme mať predsa dobré susedské vzťahy s bývalou Osmanskou ríšou, tak to nebudeme nikde spomínať. Veď predsa platí, zíde z očí, zíde z mysle .... Jedna z hlavných postáv bola i postava nemeckého fašistického vyslanca v Nankingu, zástupcu firmy Siemens, Johna Rabeho. Tento chlapík s hákovým krížom na odznaku na klope saka vytvoril v areáli továrne utečenecké centrum pre obyčajných ľudí, ktorým takto zachránil životy. Aktívne ochraňoval postihnutých Číňanov, zabezpečoval im lekársku starostlivosť a chránil ich pred pred zverstvami japonských vojakov. Bol to taký nemeckočínsky Schindler ... K filmu - vynikajúc kamera, zachytávajúca bezmocnosť zajatcov, čiernobiele zábery do ustráchaných tvárí, neskutočná chudoba, pokora, strach ... To všetko sa podarilo režisérovi vtesnať do dvoch hodín minutáže filmu. Filmu, pri ktorom sa nenudíte. Filmu, ktorý chcete, aby sa už čím skôr skončil. Nie preto, že je slabý. Naopak. Ale preto, aby ste už nemuseli spolutrpieť s tými, ktorým bolo ubližované. Nechcel som to písať priam po skončení filmu, lebo som sa nevedel pri tej hrôze, ktorá mi ešte rezonovala v hlave, sústrediť. Ale aj teraz, na druhý deň, mám z toho silné zážitky. Nedávam tak často plný počet hviezdičiek, ale tu nič iné, ako 5 ***** nemôže byť. PS : teraz už len zohnať film "John Rabe - ctihodný občan Tretej ríše" a poskladať ďalší diel mozaiky tejto, pre nás, neznámej časti histórie vojny. ()
Je to vynikajúca historicko vojnová dráma z čínskej produkcie. Má pôsobivý príbeh odohrávajúci sa v časoch pred druhou svetovou vojnou, kedy japonská armáda počas vojny v Číne rýchlo postupuje, až narazí na hlavné mesto Nanking, ktoré je rýchlo dobité a začína sa jeden z najväčších vojnových zločinov vôbec, nemilosrdné vyvražďovanie a mnohé spôsoby týrania na civilom obyvateľstve bez ohľadu na vek a pohlavie, ktoré aspoň trochu dokázal zmierniť vznik bezpečnej zóny a prítomnosť zahraničných pracovníkov. So spracovaním som veľmi spokojný, ešte úvodná polhodinka sa venuje zúfalému boju odhodlaných čínskych vojakov proti omnoho lepšie vyzbrojenej japonskej armáde, čo je podané perfektne a potom sa už film venuje samotnému brutálnemu pôsobeniu japoncov na danom území, čo malo vplyv na každého a tu sa ani toho moc nedá vytknúť, nie je tu žiadna slabá scéna, celé to pôsobí dosť nepríjemne, viacero scén aj zapôsobí, film splnil svoj účel. Jediným menším záporom môže byť jedine to, že film prakticky ani nemá nejakú hlavnú postavu, prípadne jej príbeh, film sa skôr venuje mnohým odlišným ľuďom, ktorí ale nemajú až tak veľký priestor a preto ich osudy v konečnom dôsledku nepôsobia až tak smutno, ako by mohli, film sa venuje skôr tragédii ako celku. Ale nadmieru spokojný som aj s touto verziou, viacero postáv si vie získať pozornosť, okrem japonského vojaka, ktorý sprevádza väčšinu filmu a s prístupom svojej armády nie je spokojný aj mnohých civilných. A okrem toho aj na viacero scén teda len tak nezabudnem, ako pôsobivá a dokonalo podaná scéna so zdvíhaním rúk, alebo mimoriadne brutálne masové popravy, či nekompromisné vyhodenie chlapca z okna. Herecké obsadenie je na tom dobre, najviac si ma získal Ye Liu v úlohe odvážneho čínskeho vojaka, ktorý síce má priestor len úvodnú štvrtinu, ale aj to stačí na jeho výrazné zapôsobenie, dvojica najhlavnejších japonských vojakov Hideo Nakaizumi a Ryu Kohata a mnoho zaujímavých ženských postáv. Réžia a technická stránka sú perfektné, aj kvôli čiernobielemu pojatiu to celé pôsobí realisticky a surovo a samostatnou kapitolou sú emócie. Väčšinu filmu nie sú až tak výrazné, ako som spomínal, film sa venuje hlavne tragédii ako celku a preto sa moc nedostavujú, čo bolo aj to jediné, čo ma v priebehu filmu mrzelo, ale úplne to zmenili záverečné titulky s fotografiami, ktoré ma v kontexte s predchádzajúcim dianím úplne dostali a výrazná ľútosť nad všetkými tými postavami sa predsa len dostavila. A k tomu ešte vynikajúca hudba, ktorá okrem scény s rukami sprevádza aj samotné záverečné titulky. Nanking! Nanking! spolu s filmami Schindlerov zoznam a Hotel Rwanda u mňa patria medzi to najlepšie, čo som na tému genocídy videl. Perfektný film po všetkých stránkach, pri ktorom som narazil na jeden zápor, ale aj ten záverečné titulky napravili. 86% ()
Asijské filmy moc nemusím, čínské dvojnásob, Nanking se ovšem liší. Je to film, bez zbytečných hrdinů, podporující činské vlastenectví a hrdost. Asijská Amerika se díky bohu nekonala. Už fakt, že film ukazuje příběh z japonské strany, mluví sám za sebe. Režisér dokázal, že má cit a um pro vytvoření akční, bojové scény. Tak kvalitně zpracovanou, jsem dlouho neviděl. Bohužel, akční scéna je pouze jedna, při dvouhodinové stopáži se mohlo najít místo minimálně pro druhou. Místo toho nám jsou představováni lidé, o kterých film bude. Masakry jsou udělány trikově, namnožení vojáci byli patrní, ale o to mi ani tak nešlo. Herci mě chvílema nedokázali přesvědčit, že to co sledujeme je "skutečnost". Jejich přehrávání mi občas vadilo. Po čase jsem se začal ztrácet v postavách, protože asiaté vypadají vesměs stejně a jména jsem si nebyl schopen zapamatovat. Ovšem celkově solidní, hodnotný film, který měl důvod být natočen. Svinstva minulosti se musí připomínat 80% 02.02. 2010 ()
Jednou větou? Šokující freska několika příběhů na hrůzostrašném pozadí Nankingského masakru. Více vět? Ta první musí smeknout před režisérem Chuan Luem, že si na téma, které je dodnes z pochopitelných důvodů tak trošku tabu, vůbec troufnul. A ne jen troufnul, ale že ho byl schopen zachytit takhle explictině tzn. reálně. Nejednomu diváku se sice může udělat po chvíli špatně, ale v tom případě je všechno v pořádku. Divák je tím pádem normální, a režisér odvedl vynikající práci. Nic jiného než nevolnost si totiž tohle téma nezaslouží. Smeknout ale musím i před kameramanem Yu Cao, který si vybírá hodně netypické, ale o to více zajímavé záběry, které ještě více podtrhuje volba černobílého formátu. Silný, hodně silný film, který mě dostal jak málo co z poslední doby. Více o filmu tady. She was my wife. ()
Galerie (59)
Photo © Media Asia Distribution
Reklama