Lovcova noc

Obsahově podvratné dílo, kde ze začátku sledujeme souboj prohnilého pastora a dvou nevinných dětí o balík peněz, aby pak v polovině režisér přehodil výhybku a vyprávěl příběh z opačné perspektivy. Ďábelský a náboženské písně zpívající Mitchum je se svým tenorem natolik podmanivý, že by mi bohatě stačilo dívat se celý film jenom na něj. Prostí vesničané jeho kouzlu podlehli úplně stejně, stačilo jim, že káže slova boží a hned je to nejsvatější muž ze všech - velmi vynalézavá kritika církve. Technická stránka potom nemá chybu, hry se světlem, kontrasty, zkrátka lahůdka. Nebyl on Charles Laughton taky tak trochu ďábel? (13.03.2010)

Inu, svět je plný hlupáků a baba z cukrárny hrůzným předobrazem mediální masáže... na druhou stranu, šmrncovní vrahounek Roberta Mitchuma zmíněnou hloupost částečně omlouvá. I přesto, že pouze u něj můžeme hovořit o slušném hereckém výkonu a v jistých místech minimálně nadzvednout obočí nad nechtěným groteskním zvrhnutím (takový Sám doma v padesátých), je třeba říct, že noirové kouzlo tady víc, než funguje a říční putování v magických obrazech přírody (ano, včetně nastrčených zajíčků:-)), s tesknými zpěvy, umně navozujícími těžkou noční melancholii, mě skoro až okouzlilo... Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. (14.10.2015)

LOVE. HATE. Nejen, že má Powell takové ruce, takové jsou i moje pocity k filmu. Na jednu stranu se mi opravdu líbil, vizuálnmí stránka dokonalá, úplné orgie jsem zažíval, ta přeměna v pohádku je fantastická, nenacházím slova a ve mne úplně vře radost a štěstí z toho jak to skončilo, při posledních minutách jsem měl na rtech úsměv a vůbec jsem nevěřil, že jsem vlastně viděl thriller, ten konec byl tak "americko vánoční", že jsme už začal přemýšlet, co komu koupím pod stromeček v září. Ale na druhou stranu je začátek hodně pomalý, rozvleklý a přehrávání, které samozřejmě beru jako nutnost k Mitchunově roli, mi trošičku vadilo. Slovo noir bych v tomhle případě vůbec nepoužíval. Slovo kultovní je zde opravdu na místě a The Night of the Hunter beru jako jeden z nejzajímavějších filmů, který v sobě skrývá sám život, jen si to člověk musí najít. (15.09.2008)

Nu, člověk by neměl podléhat kultu. Tenhle film trpí neuvěřitelnou nevyvážeností. Snaží se být rozverný (asi jako děti) i dramatický (jako dospělí a jejich problémy, které dětem unikají, ale musí je žít). Dvě roviny, které se zcela potírají. Noir to není ani náhodou. Být to čistokrevný thriller, jistý potenciál to má. Být to komedie, jak z některých scén čiší, muselo by se to postavit celé komplet jinak. Mitchum je tady špatný, protože nemá co hrát. Jeho postava je sice zajímavá, ale pojetí zkrátka hodně přehnané, a nikdo netuší proč. Některé scény jsou výborně nasvíceny i nasnímány, jindy člověk jen žasne nad naivní zjednodušenou technikou. Škoda, že panu režisérovi někdo jeho nápad nerozmluvil a nedonutil ho natočit buď jedno, nebo druhé, tedy buď čistokrevný thriller ve stylu Hitchcocka, nebo z dětského pohledu pojaté drama sklouzávající do komedie. Možná takto svět dospělých vidí děti, okolo kterých se film stále motá a odkazuje na jejich nevinnost a stálost, jako svět plný bláznivých dospělých, kteří dělají divné věci. Ale tady to prostě nikde nefunguje, napětí se nedostavuje, postavy mne štvou, hudba vytáčí. (25.03.2014)

Pro mě celkem těžko hodnotitelná věc - rok 1955 za prvé, pak ten styl vyprávění zadruhé, což jsem snad ještě v žádném jiném filmu neviděl, nepamatuji si. Vidět to jako dítě v té době, tak na to dosmrti nezapomenu a ksicht Roberta Mitchuma nechci už v životě vidět. Z pohledu mého jako teď je to film, který mě rozhodně zaujal, asi ho uvidím minimálně ještě jednou a názor budu mít trošku rozsáhlejší a jasnější. Když o tom tak přemýšlím, tak se na to vlastně ani netěším a možná ho podruhé ani neuvidím, protože mě ve své druhé půlce dost nudil. Ale něco na tom je, rozhodně pak úchvatné záběry v druhé půli.. pro me strašně špatně stravitelný film, který zatím schválně nechám bez číselnýho hodnocení. (25.07.2020)