Lovcova noc

Když je řeč o nedoceněných režisérských géniích, společně s Orsonem Wellesem byl měl být zmiňován Charles Laughton, známý především jako herec (oba spojuje také kameraman Stanley Cortez, který natočil film Skvělí Ambersonové). Podobně jako Občan Kane, také Lovcova noc byla na svou dobu příliš výstředním snímkem, s nímž si studio nevědělo rady. Pohádkově přímočarý příběh s poněkud morbidním nádechem, inspirovaný mj. poetickou jednoduchostí jižanských melodramat D. W. Griffithe (stejně jako některé záběrové kompozice), je vyvažován velmi sofistikovanou vizuální stránkou (její dosažení představovalo podobnou výzvu jako některé extrémně „hluboké“ záběry v Kaneovi – ve studiu například vznikala slavná scéna na řece). Kromě Griffithe ovlivnily výtvarnou koncepci filmu německé expresionistické horory (stíny a siluety herců vidíme skoro častěji než herce samotné), magicko-realistický výsledek, v němž výrazně stylizovaným scénám dělají společnost brutální výjevy a falická symbolika („ztopořený“ nůž v kapse), předjímající ještě otevřeněji psychosexuální thrillery jako Psycho, se nicméně vzpírá jakémukoli zaškatulkování. Psychologický thriller a disneyovka zde vedle sebe existují se stejnou samozřejmostí jako nápisy LOVE a HATE na rukou ďábelského Roberta Mitchuma. Laughtonova alegorie o věčném konfliktu dobra a zla, lásky a nenávisti, náboženství a morálky, je podmanivě divným filmem, ale nikoliv kvůli tomu, že by režisér a scenárista (filmový kritik Jame Agee) nevěděli, čeho chtějí dosáhnout. Naopak to věděli velmi dobře a nechyběla jim odvaha svou vizi dotáhnout do důsledků. 90% Zajímavé komentáře: anais, rikitiki (26.08.2008)

Nepřekonatelný architekt zla Robert Mitchum v noiru černějším než noc při novu. Jenže ouha. Z Charlese Laughtona se nakonec vyklube pořádný měkota a celá story končí v bažinách sentimentu. A to s ohledem na všechna témata a motivy, které tvůrci svým filmem naťukli, je nesmírná zrada. Jak na divácích, ale i na ďábelském kazateli Harry Powellovi. (26.12.2009)

Film noir zvolna se měnící v pohádku? Může to fungovat? Robert Mitchum je tak slizký a arogantní padouch, že ho nemůžete nenávidět a milovat zároveň. Je to postava hraná s velikým nadhledem, baví i děsí zároveň. Vizuální stránka je tak vybroušná, že si teď fakt nevzpomenu, který černobílý film se mi obrazově líbil víc. Bude to chtít víc zhlédnutí, ale už teď nemůžu dát méně než pět hvězdiček... (30.01.2006)

Zůstává otázkou, zda je Robert Mitchum vážně tak perfektním hercem, nebo je jen na rozdíl od většiny zúčastněných hercem alespoň dobrým. S výjimkou miloučké a uvěřitelné Sally Jane Bruce v roli Pearl mi totiž ostatní klíčové charaktery pily krev svým hloupým chováním a jejich představitelé toporným vyjadřováním veškerých emocí, což nejpalčivěji platí o mladém představiteli hlavního hrdiny Johna, Billym Chapinovi. Každý jeho úlek či úleva jsou nepochopitelným utrpením. I s lepším castingem by ale příběh nezdolného vlka v rouše beránčím nebyl ničím jiným, než unavenou báchorkou, prostoupenou náhodně se zjevujícími kladnými či polepšenými postavami a přespříliš nasládlým bohabojným poselstvím. (11.03.2017)

Protože jsem právě film zhlédla a protože je tady zatím jen jeden komentář a to Limy, pokusím se pospojovat svoji reakci na něj i na samotný film. Černobílá mě přitahuje, Robert Mitchum je v roli ďábla v rouše beránčím skvělý, příběh podmanivý, ale pocit, že film funguje ve dvou půlkách jsem neměla, i když model LOVE and HATE se nabízí, zlo a dobro tu vnímám jako součást celku, kontinuálního a kompaktního celku. Přesto, že se dětem prchajícím před zlem podaří doplout do dobra, tak jako thriller, který se přehoupne v pohádku (a budoucnost "jako v pohádce" jim přeju), to nevidím. Jeho kultovnost, i když se přiznám, že jsem film neznala, mu ale rozhodně věřím. (03.12.2005)