Lovcova noc

Film noir zvolna se měnící v pohádku? Může to fungovat? Robert Mitchum je tak slizký a arogantní padouch, že ho nemůžete nenávidět a milovat zároveň. Je to postava hraná s velikým nadhledem, baví i děsí zároveň. Vizuální stránka je tak vybroušná, že si teď fakt nevzpomenu, který černobílý film se mi obrazově líbil víc. Bude to chtít víc zhlédnutí, ale už teď nemůžu dát méně než pět hvězdiček... (30.01.2006)

Zajímavě vystavěný "thriller pro nejmenší", který ve dvou odlišných polovinách kompaktně polemizuje o povaze lidské lásky a nenávisti. Možná kdyby se na všechno nešlo tak moc hrr a více se zapracovalo na postavách (klučina například nenávidí Mitchuma od začátku automaticky a bezdůvodně), působil by i ten přechod mezi napínavým noirem a rodinnou rozprávkou o naději a vyrovnaném střetu dobra se zlem ještě věrohodněji a celistvěji. Pořád ale velká chvála za příjemný dějový spád, skvělé herecké výkony a působivou hru světel, která v málokterém mnou viděném filmu zastávala tak důležitou úlohu. Škoda tolika náboženské vaty, i když bez toho by to tentokrát asi nešlo.. (02.03.2017)

Inu, svět je plný hlupáků a baba z cukrárny hrůzným předobrazem mediální masáže... na druhou stranu, šmrncovní vrahounek Roberta Mitchuma zmíněnou hloupost částečně omlouvá. I přesto, že pouze u něj můžeme hovořit o slušném hereckém výkonu a v jistých místech minimálně nadzvednout obočí nad nechtěným groteskním zvrhnutím (takový Sám doma v padesátých), je třeba říct, že noirové kouzlo tady víc, než funguje a říční putování v magických obrazech přírody (ano, včetně nastrčených zajíčků:-)), s tesknými zpěvy, umně navozujícími těžkou noční melancholii, mě skoro až okouzlilo... Viděno v rámci Season Challenge Tour, týden s filmem noir 40. a 50. let. (14.10.2015)

Nepřekonatelný architekt zla Robert Mitchum v noiru černějším než noc při novu. Jenže ouha. Z Charlese Laughtona se nakonec vyklube pořádný měkota a celá story končí v bažinách sentimentu. A to s ohledem na všechna témata a motivy, které tvůrci svým filmem naťukli, je nesmírná zrada. Jak na divácích, ale i na ďábelském kazateli Harry Powellovi. (26.12.2009)

Jsem divák sentimentální a tudíž mi ta změna tónu ve druhé třetině filmu vůbec nevadila. Ba i útok na emoční receptory jsem v závěru zaznamenal. Překvapivě dobré. Hlavní zásluhu na tom má samozřejmě Robert Mitchum, který geniálně ztělesnil nic menšího než samotné zlo. Inu, a právě o tom Lovcova noc je. O boji dobra se zlem, lásky s nenávistí, pravé ruky s levou, noir thrilleru s Vánoční pohádkou. (07.01.2013)