Polibek smrti

Pozor, podle románu Eleazara Lipskyho, který jsem nečetla. Ani jsem nemohla, Lipsky prostě v Česku není, takže výjimečně jen film. Muži v něm nosili dvouřadé obleky, elegantní klobouky, pěkné boty. Někteří i psí dečky. Hlavní hrdina Nick Bianco, jinak Victor Mature, je učiněný pan Božský, což mne trochu rozptylovalo. Stačí se podívat i na čsfd na jejich mini fotky a jsou jako klony. A od první chvíle je jasné, že Richard Widmark bude padouchem, nijak objevné obsazení. Ovšem padouchem výborným, až na otřesný dabing, pochichtávání bylo úděsné. Jemu ovšem nelze vytknout nic, padouchy umí. Že se bude něco dít je jasné už po loupeži v klenotnictví, nezvykle umístěném ve 23. patře, skoro jako by v kanceláři. Když jedou zloději výtahem dolů, ten stále staví a staví a lidé vystupují a nastupují. Takže klenotník stihne zmáčknout alarm. Nick se s Widmarkem, zde padouchem Tommym Udou, seznámí hned řekněme ve vazbě. Pak se střídají v rychlém sledu základní momenty - vězení, sebevražda ženy kvůli nevěře s bývalým kumpánem (hlavou v troubě) , děti v sirotčinci (velmi dojemné holčičky, vychované, hrající na klavír), návštěva vychovatelky Netty. Z Nicka se stane práskač za podmínku a pak sledujeme poměrně složitou stavbu příběhu s právníkem, policistou, udáním zločinů starých i nových, až se dostane na pomstu svůdci. Dějem se ale stále míhá Tommy Udo, jak jinak. A prsten. Opravdu drsná je scéna, když shazuje ze schodů ženu na vozíčku, tedy drsná na rok vzniku filmu. Děj se komplikuje, nevyjde základní proces a Nick má strach. O děti, novou ženu – tu vychovatelku, pochopitelně. Jeho strach je hmatatelný, bojí se větru, stínů, pohybu rolet, brzdícího auta, siluet na zdi. Kapky na čele, zvonek u dveří. Dramatická hudba. Zkraťme to. Nick chce získat pro policii Uda a to i za cenu nejvyšší. Krásné záběry s podivnou manipulací okýnek a rolet ve dveřích, léčka vychází. Každý dostane, co chtěl. Nick lapí Tommyho do pasti, ten po něm podle očekávání střílí, policie jej zatkne. Netty zůstane Nick, ochotný nechat se zastřelit pro klid její i svých dcer. Ale jsme v Hollywoodu. Jasně, že (13.06.2008)

Po nějaké chvíli sledování mi došlo, že už jsem tenhle příběh viděl. A sice v remaku s Carusem a Cagem. A originál je stejně průměrná a obyčejná kriminálka, jako remake. Slušný příběh o polepšeném zločinci, civilní zpracování, solidní záporák, celkem sympatický hlavní hrdina, ale nic co by mi utkvělo v hlavě dýl jak týden. (16.09.2015)

Můj oblíbený Mature a jokerovsky sadistický Widmark v solidní noir klasice, která mě nakonec přeci jen získala na svoji stranu, a to právě herecky. Poslat invalidní babku na smrt ze schodů, to ve 40. letech jen tak nevidíš (pozn. škoda ale, scéna znásilnění a poté sebevražda manželky musela být vyhozena). #Noirvember (04.11.2023)

Mezi dvěma skvělými desetiminutovkami se odehrává nepříliš zajímavý příběh o zloději s vyvinutým rodinným cítěním (jak já to nenávidím). Naštěstí je Victor Mature sympaťák a debutující Widmark je nejvyšinutější za svou kariéru. Hataway odvádí slušnou práci, ale tomuhle kousku interiéry prostě nesluší (což není výtka, jen konstatování). (19.01.2010)

Velmi dobrá gangsterka. Nevím, jestli je to čistý film noir, až natolik se v tom nevyznám, ale určitě to noirové prvky mělo, což pro mě učiní z každého filmu moc chutný kousek. Ani tento není výjimkou, ač nepatří k mým nejoblíbenějším. Myslím, že v podstatě není moc co vytknout, až na ty momenty, kdy se Nick Bianco (Victor Mature) snaží vypadat fakt drsně, což mu moc nejde. Když jsem tak sledoval Richard Widmarka v roli psychopatického vraha Uda, nemohu se zbavit dojmu, že by mohl být jakýmsi předobrazem Bobbyho Peru v Lynchově Zběsilosti v srdci. Fyziognomická podobnost Widmarkova obličeje s obličejem Dafoeovým je dost značná, a potom to přiblblé Udovo usmívání se a tlemení s vyceněnými zuby také dost připomíná Bobbyho Peru. Třeba se pletu, ale tak mě to prostě hned napadlo. (14.11.2007)