Wallander

Kurt Wallander je ten nejlidštější a nejzainteresovanější detektiv, jakého kdy svět filmu a televize poznal. Wallander si každý případ bere velice osobně a je odhodlán jej vyřešit za každou cenu. Ještě nikdy tedy nebyla kriminální linka tak úzce spjata s postavou detektiva a pro seriál jde o věc přímo stěžejní. Znamenitý a své roli naprosto odevzdaný Kenneth Branagh představuje zvláštní typ detektiva, zatěžkaného mnoha zdrcujícími emocemi a dilematy. V průběhu jednotlivých dílů prochází až jakýmsi vnitřním rozkladem (jasně, ne zrovna originální označení, ale ono to zkrátka sedí) a mnoha pády, při kterých se neustále přesvědčuje o tom, že nejvíc z jeho osobního života zůstalo právě v jeho práci. Stejně intenzivní pochvalu si však zaslouží i zbytek – skvělé scénáře s opravdu pečlivým vystavěním kriminálních případů, režii, kameru, hudbu, herecké osazenstvo… Plného hodnocení bohužel Wallander nedosáhl kvůli snížené kvalitě vybraných „béčkových“ dílů (byť epizoda Firewall se vlastně v rámci žánru konspiračního thrilleru nemá za co stydět a postava Wallandera se v ní posouvá dál; The Dogs of Riga bohužel nevytěžilo z vytrhnutí Wallandera z jeho běžného prostředí vůbec nic, vývoj postavy zde nemile ustrnul a coby žánrová zábava je epizoda rovněž slabá) a občasné nevyváženosti tempa devadesátiminutové stopáže. (04.08.2012)

Kenneth Branagh je jako Wallender výborný, divák mu tu únavu a flustraci věří do poslední vrásky. Wallender není typický drsňácký detektiv s absencí osobního života. Snaží se žít "normálně", ale lidi jsou prostě svině a nedovolí mu to. Dokonce dojde i na slzy. Atmosféra tohoto seriálu je stejně úžasná jako Kenneth, ty záběry na švédskou krajinu jsou lahůdka. Takže pokud si myslíte, že váš život stojí za ho*no, podívejte se na Wallendera, zvedne vám to náladu. (11.02.2012)

Kurt Wallander je asi ta nejdepresivnější a nejsmutnější postava detektiva, která kdy spatřila obrazovku nebo plátno. Zajímavé je, že se už jedná asi o 3 adaptaci knižní detektivní série, kterou nejprve logicky zfilmovali Švédi jako filmy a pak následně jako seriál, aby se na to vrhli Britové. Musím pochválit, že se nerozhodli přenést děj do Británie, ale nechali ho stále ve Švédsku ve městečku Ystad, kde se natáčelo a natáčeli se i předchozí adaptace. Dokonce se ve stejné oblasti pohybovaly najednou 2 filmařské týmy točící právě osudy detektiva Wallandera. Jak britský, tak švédský. Ale působí malinko úsměvně, když všechny postavy hovoři anglicky, ale čtou si švédské noviny, nebo když píší email, tak nahlas předčítají text v angličtině, aby byl pak záběr na obrazovku s textem ve švédštině. Nicméně zpět k postavě Wallandera. Někoho tak unaveného a zničeného životem jste asi ještě neviděli. Kurt má rozpadlé manželství, těžké vztahy s otcem a v rámci případů mu umírá celkem dost velký okruh přátel, spolupracovníků nebo očitých svědků a to většinou přímo před jeho očima a pozůstalí si na něm vybíjejí zlost. Zkrátka jeho práce ho ničí, ale je to skoro to jediné co má, takže se jí věnuje v podstatě nepřetržitě. Není proto divu, že svoje pocity pak utápí v alkoholu, zanedbává hygienu a jeho fyzický a duševní stav není nejlepší. Většinu lidí by už tohle dohnalo k sebevraždě. To vše v naprostém brilantním hereckém podání Kennetha Brannagha, kdy mu uvěříte každou emoci. Season 1: Sidetracked: Úžasně natočená a hned šokující scéna, kdy se před Wallanderem upálí v poli řepky mladá dívka. Jsou zde vysoce kontrastní barvy, takže sytě žlutá pole a sytě modrá obloha evokují švédké národní barvy. Stejná žlutomodrá je pak používána i v úvodních titulcích. Firewall: Napínavý příběh, kdy člověk netuší, kam ho to zavede, ale vyústění mi přišlo přehnané. Globální kyberterorismus s cílem uvrhnout svět do chaosu se do takového prostředí moc nehodí. One Step Behind: Opět poctivá detektivka, kdy se nám Kurt propadá do stále větších depresí, jelikož zde je případ trochu osobnější, než jiné. Season 2: Faceless Killers: Tentokrát ožehavá otázka přistěhovalectví z arabských zemí. Seriál se s tím vyrovnává vkusně a Wallander zde zpraví jeden čin, který ho uvrhne do těžké deprese. The Man Who Smiled: Wallander tentokrát zpočátku uprchl na pár měsíců do klidu, aby se srovnal, ale žádost o pomoc od přítele, kterou nejprve odmítne, ale tragédio ho donutí se jí ujmout ho pomalu vrací zpět. The Fifth Woman: Pěkně vygradované a při emociálním závěru se konečně pro Kurta trochu blýská na lepší časy. Všechny díly jsou velmi nádherně nasnímány. Kamera zabírá záběry pěkné, ale zároveň trochu temné a tajemné krajiny jižního Švédska. A vše podepřeno velmi tklivou melancholickou hudbou. Nemůřu se dočkat 3. série, která se právě natáčí. (11.08.2011)

Seriál s perfektní kamerou a hodně dobrými herci tady sklízí většinou jen pochvalné zmínky, takže pár kritických poznámek nejenomže mu neublíží, ale navíc se mezi těmi oslavnými ztratí. ____ Každý, kdo se rozhodne vydat do drsně ponurého světa detektiva Wallandera, musí počítat s tím, že uvidí: asi tak 10 000 záběrů na pole s různými rostlinami (i když moc hezky snímané) , přibližně 5 000 záběrů na Kennetha Branagha v autě (braného z různých úhlů), překvapivě hodně scén, kde se vyskytují vycpaná zvířata a v každém díle minimálně jednu scénu s brečícím hlavním detektivem a jednu, jak vyspává na různě nevhodném nábytku opici z červeného vína. _____Je tedy zjevné, že práce to pro něj není nejvhodnější a měl by se poohlédnout po něčem jiném, nejlépe v zemědělství nebo v lese, vzhledem k tomu, jak často se v takových prostředích pohybuje a hledá mrtvoly. Jenomže detektiv je po svém otci (který celý život maluje furt dokola jeden obraz) a změn se děsí. Navíc se děsí i života, protože jak jen může, prchá ze svého soukromí do práce. Takže nějakou romantickou linku není možné očekávat. _____ Samozřejmě musí divák přijmout hru, že Švédsko je jakási obskurní země, kde je každý druhý obyvatel sériový vrah s rafinovaným motivem a každý první obyvatel potenciální oběť zavražděná obzvlášť brutálním způsobem. Je to země šílenců a násilníků, kde hlavně mladé dívky nemůžou od života čekat nic lepšího než znásilnění. A to jen ty šťastnější, ty méně šťastné rovnou skončí rozsekané lodním šroubem. _____V poslední sérii mi chyběl Tom Hiddleston , a to přestože jeho hlavním úkolem v prvních dvou sériích bylo hrát motovidlo a hromosvod Wallanderových chmur a špatných nálad. Čekala jsem, že jejich vztah bude mít pointu, když mezi nimi vlastně bylo pouto /jakoby/otce s /jakoby/synem, kteří k sobě stále nemůžou najít cestu. Bohužel, Hiddleston se beze zmínky vypařil, a i když jeho úloha byla malá, citelně sérii scházela. _____ Wallander, přestože výtečně zahraný a natočený, je podle mě až toporný svou snahou ukázat, jak vše kolem je marné a děsuplné. A trochu logiky by mu taky neuškodilo. Například brilantnímu detektivovi Wallanderovi by už mělo dojít, že zavolat někam je rychlejší, než tam doběhnout. /23. 4. 14./ (23.04.2014)

S Wallanderem jsem se dlouho míjela, ale nakonec se mi přeci jen dostal do hledáčku - a musím říct, že nelituji. Výborně vystavěné příběhy, včetně vkusně a citlivě zakomponovaného soukromí. Zaujala mě hlavně ta jeho všudepřítomná nechuť vůbec být detektivem. On tu práci v podstatě nenávidí, každý den s ní chce seknout, jak moc ho ničí a drtí, ale vždy se jako na potvoru:) objeví nový případ a on do toho zase spadne - a samozřejmě to excelentně vyřeší. Také je zajímavé, že ač vlastně není žádný drsňák, do nebezpečných situací se vrhá po hlavě, jako by mu zcela chyběl pud sebezáchovy. Ale kdybych si přeci jen musela vybrat - a měla možnost vidět nové díly buď Wallandera, nebo Detektiva Varga Veuma, zvolila bych pro mě osobně daleko víc charismatičtějšího a živočišnějšího Varga Veuma. (25.07.2015)