Wallander

TOTALLY BEST OF KENNETH BRANAGH! Severská poetika, precíznosť, depresívnosť a atmosféra s britským zmyslom pre mnohovrstevnatosť a príchuťou suchého humoru. To je Wallander. Branagh je zvučné meno samo o sebe, no pre hlavnú úlohu je ako stvorený a postava Kurta Wallandera je mu napísaná priamo na telo. Pekelne brilantne vystavaný scenár prípadu od ktorého sa nedokážete odtrhnúť ani napriek miernej predvídateľnosti záverečného rozuzlenia. Jednoducho čistá práca. Mimochodom, potešil aj Hiddleston vo vedľajšej úlohe. Pilot: 95% 1. séria: Branagh hrá tak neskutočne prirodzene a ľudsky, že ma pri každej silnejšej scéne vždy totálne zloží a ja len v úžase zostávam civieť na obrazovku. rvá séria: 100%!!! Druhá séria: 100%!!! Tretia séria: 100%!!! (04.11.2013)

Duch Svatý nejvyšší seriálové trojice BBC. Oproti zbylým dvěma sériím možná není Wallander tak zábavný, napínavý a celkově vtahující, ale právě v něm žije ten duch správné kriminálky. Co víc, Švédské kořeny mu na krk věší tolik surovosti a deprese, že z něj šedivá atmosféra severského maloměsta přímo sálá a spolu s přenádherným obrazem i vtahující hudbou dokáže pohltit i přes jakési odosobnění hrdiny. To probíhá přesně po vzoru krimi minulého století: již zmíněné maloměsto s hromadou sériových a různě vyšinutých vrahů a především pak Wallanderovou uzavřenou povahou. Fakt, že se jedná o knižní adaptaci mu na jedné straně ubírá překombinovanými zápletkami a pozorností pouze a jedině na titulní postavu. Na stranu druhou z něj však vždy do konce dotažené opakující se téma beznaděje mezi britskými sourozenci činí unikát. Amen. (08.02.2013)

Dobré detektivky. A také mini-sondy do duše člověka, který si neví rady sám se sebou. Krásně natočené, výborná kamera, hudba, herecké výkony...i zápletky jsou dobře vymyšlené. Jen mne příšerně vytáčí, jak amatérsky si někdy Wallander jako policajt počíná. Ponechme stranou, že tak labilní a nevyrovnaný člověk by snad neměl vybalovat ani banány v Lidlu...natož dělat u policie. Hodně mě na Wallanderovi - policajtovi štve jak hrozně pomalu reaguje, nezajistí ochranu důležitých svědků (kteří mu logicky dost často chcípají), nemá připravenou zbraň když jde do akce, nezajistí zbraň pachateli (a ten člověk se mu následně zastřelí...). Chodí do terénu bez průkazu a občas i s pistolí bez nábojů (WTF)...chodí s rozpřaženýma rukama směrem k pachateli, který na něj míří zbraní. Toto může dělat jen dement!:-) P.S Díl z Rigy byl v porovnání s ostatními strašný...scénáristé si ukrojili trochu moc velký krajíc. Měli by se držet Švědska...to jim šlo:-) (21.01.2014)

Snad žádná jiná seriálová (a ostatně ani filmová) postava není tak prožitá jako Branaghův Kurt Wallander (aka chodící severská depka). Právě on ve spojení s působivou atmosférou a melancholickou hudbou; o geniální kameře ani nemluvě; z toho dělají kriminálky, na které se jen tak nezapomene, byť jednotlivé případy nejsou samy o sobě žádné žánrové terno, se kterým byste se nesetkali i jinde. Na to poněkud šustí papírem a jsou předvídatelné více než je zdrávo. Čímž neříkám, že jsou snad špatné či jen průměrné (až na hloupý, ale ani tak ne špatný díl Firewall). To platí o první sezóně (4/5), během druhé sezóny (5/5) se i dojem z jednotlivých epizod značně vylepší díky jejich "dürrenmattovskému" pojetí. Ovšem ono je to stejně jedno, protože o ty případy jako takové jde stejně "až" v druhé řadě. To třetí sezóna (4/5) pokračuje sice v trendu té druhé a je v detailech ještě lepší, ale zároveň v kriminální části ještě více papírem šustící i předvídatelnější. Na kvalitách to; opět; sice nemění zhola nic, ovšem společně s nepříliš vydařeným pokusem o změnu stylu i žánru během rižské anabáze, to znamená ústupek z piedestalu nejvyšší kvality. (26.02.2011)

Já ti nevím, Karle. Ze svaté trojice Sherlock, Wallander, Luther mi vylézá tahle severština jako slabší, odstrkovaný bratříček. Přestože Branagh se snaží hrát jako o život, jeho postava je nakonec na seriálu to nejméně zajímavé. Luther i Sherlock jsou brilantní mozky a je radost je sledovat při práci. Ve Fryově archetypální klasifikaci by představovali vyšší mimetický mód, tedy člověka se schopnostmi přesahující běžný průměr, ale podléhajícího vlivu společnosti a s tragickými vlastnostmi (u Sherlocka jeho neschopnost socializovat se, u Luthera nutnost dělat zlé činy pro větší dobro). Wallander však ztělesňuje nižší mimetický mód - obyčejného člověka, který dělá svoji práci. Branaghův hrdina nemá hi-tech hračky z CSI ani vybroušené uvažování doylovského typu, vlastně jeho nejvýznačnější vlastností je, že málo mluví a topí se v permanentní depresi. Nové informace o jeho případu se zpravidla objevují nikoli kauzuálními souvislostmi (hrdina na něco přijde, což ho přivede k další stopě...), ale zpravidla tím, že zločinec něco nového provede, zatímco Wallander neví, jak se hnout z místa a uchlastává se v depce. Má to samozřejmě i světlejší stránky (pochmurné ladění není úplně od věci, případy jsou docela zajímavé), ale jako úplná hitparáda se mi to nejeví. (29.11.2012)