Neopouštěj mě

Zručně provedená citová vydíračka, která má zajímavé, ale bohužel nedovysvětlené základy, tak třebas proč jsou jako pečovatelé používáni dárci, jejich výchova a příprava asi bude dost nákladná? Co kdyby měli dárci děti? Mohou mít dárci děti? Co na to veřejnost? A tak dále a tak dále. Narozdíl od mnohých považuju první část s mezihrou za lepší, než je závěrečná třetina, hlavně kvůli až moc čiré průzračnosti děje a vratkým základům, navíc mi přišla vrcholně nedojímavá a jediná postava které jsem v dospělosti mohl fandit byla ta, jež je výtečně zahrána Carey Mulliganonovou, oproti ní je třebas postava Tommyho (snaživý Garfield) nebetyčně pitomá a kdesi na internátu zamrzlá. PS: Jestli mi tahle POMOtaná databáze zase smaže sama od sebe komentář k tutomu filmu jako včera, tak...Tak budu nasranej. (23.05.2013)

Na to, že je tenhle film dost důležitým románem pro anglickou populací, mě teda ničím zvláštním neoslnil. Vypráví důležitý příběh plný emocí, vypráví ho docela dobře a každou chvíli se na film hrozně hezky kouká. Tak hezky, že byste si z některých scén nejradši udělali fotky, kdyby jste tam stáli vedle kameramana. Jenže to prostě nestačí. Zbytek jsem přešel utrpením, který z filmu šíleným způsobem vyřazoval. (31.01.2011)

Komorní retro alternativa k The Island Michaela Baye. Bez monstrózního rozpočtu, cool podhledů a vlakových náprav létajících po dálnici. Never Let Me Go je pomalý, zdánlivě obyčejný romantický film s nekompromisní dávkou syrové reality alternativní verze přítomného světa, kde jsou základní pravidla medicíny a lidského života v některých zásadních směrech postavena úplně jinak. Smutné housle fungují, zadumané pohledy do západů slunce také a vnitřní monology rovněž. Chytrý a uvědomělý film, který se uprostřed sice trochu táhne, ale finálních 20 minut je spolehlivý wrap-up a konfirmace, že na tenhle film se jen tak nezapomene. (02.08.2021)

Mám rád tento námet a načrtnutie dystopickej spoločnosti vo filme bolo tiež výborné. Len čo z toho, že jej ďalšie rozvedenie v scenári bolo minimálne hlúpe, ba priam až iritujúce. Prečo by sa mali mladí ľudia plní života len tak zmieriť, že onedlho zomrú? Ako prasce na porážku. A prečo? Preto aby sa pár dedkov mohlo priemerne dožívať sto a viac rokov? To je choré a tak nereálne, až to bolí. To bol ten pokrok v medicíne? Taký pokrok by bol možný aj v realite, ale nikto nad tým ani len nerozmýšľa, veď takého pošahanca by rovno šupli do blázinca, v tom lepšom prípade. Myslím, že Kazuo Ishiguro totálne neodhadol prirodzené chovanie ľudí a prekrútil ho do akejsi smiešnej, nasieracej karikatúry. 50/100 (08.01.2017)

[IFF, Bratislava 2010] Domnievam sa, že nezámerne rozdielne sformulovanie postupného a neodvratného usmrcovania "účelových stvorení"-darcov, ktoré do bodky nešpecifikuje reťazec fungovania takýchto aktivít nie je načisto k zahodeniu => je tématicky funkčné a nevypočítavo filantropické. Mark Romanek vsádza na istotu, čo sa týka panoramatického pojatia lemuje svoju intímnu romancu príslovečnými postojmi, na základe ktorých reliéfne nakladá jak s elyzejskými notami od Rachel Portman, tak s ohnivou zviazanosťou a žiaľnou predurčenosťou zamilovaného páru. Príjem emocionality je teda zaručený (mal som občas na mále), ale (po menšom zrekapitulovaní) mi schádza väčšie prepracovanie vzťahu Kathy/Tommy a taká ta dlhodobejšia reflexia, ktorá je prechovávaná v mnohých ázijských pokladoch. Takže vytrženie z tohto senzitívnejšieho/komornejšieho "Ostrova" , ktoré vo mne kulminovalo hneď po projekcií už pozvoľne vyprcháva a renomovaný literát Kazuo Ishiguro si ma najskôr asi získa pri jednej z jeho úctyhodných knižných väzieb. (12.11.2010)