Paralelní světy

Jim Sturgess se v krátké době objevuje ve dvou mysteriózních / sci-fi filmech po sobě a z mého pohledu musím říci, že ten opomíjený a zdaleka ne tak hvězdně obsazený se mi líbil více! Na začátku jsme seznámeni se třemi zákony, dle kterých se řídí dva paralelní světy a posléze jsme vrženi do příběhu o jednom zamilovaném párečku, a o tom, jak ke štěstí přišel. Hmm, zní to zajímavě a tak tomu i ve zkutečnosti je. Už jen díky tomu, že svůj nápad ždímá do poslední kapičky a nenechá jeden mozkový závit bez pořádně horkých otáček. Jde o mix mezi pohádkou a logickou adventurou, protože se na to krásně dívá a zároveň neustále pátráte po souvislostech mezi zákony a tím, co se děje na plátně. Teď pominu to, co tady většina haní a tím je ono neustálé přemýšlení nad tím, jestli nemají vlát vlasy atd... Ano, takových rozporuplných momentů je zde několik, ale čert je vem. Po několika zdánlivých nesmyslech a neustálém jejich přemílání jsem mnohdy došel k logickým závěrům a ty drobnosti jsem ochoten odpustit. A jak jistě vidíte na obrázcích v galerii, jde nejedenkrát o pastvu pro oči! Co už ale neuvidíte, ani nevyčtete, je skvělá hudba a tak mi vychází plný počet...i když to někteří místní uživatelé jenom těžce ponesou :-) 80% (27.12.2012)

Ach jo! To mohlo bejt tak dobrý! A prd. Na film jsem se těšil od prvního traileru, tedy zhruba rok, no nakonec jsem z výsledku dost otrávenej. Upside Down má dvě pozitiva - ústřední nápad dvou světů ležících proti sobě a úžasnou vizuální stránku. Záběry, v nichž jsou vidět oba světy, zvlášť v sekvencích v horách, kdy nahoře i dole jsou zasněžené vrcholky, proplétají se mezi nimi oblaka a svítí slunko, jsou pastvou pro oči. A to je tak všechno, co můžu pochválit. Snímek zcela zasádně dojíždí na to, že jde v podstatě o fantasy pohádku, ale zcela vážně se snaží fungovat podle určitých sci-fi zákonů. Na jednu stranu mu to umožňuje předvádět zajímavé kousky s gravitací, na druhou stranu s těmi zákony pracuje tak podivně lehkovážně, že jsem byl nucen cirka 80 % stopáže přemýšlet nad tím, jestli se zrovna neděje nějaká blbost, která je s nimi v rozporu. Ve fantasy pohádce by nad tím člověk mohl mávnout rukou, ale sakra, když už si nějaká vážná vědecká pravidla nastavím, měl bych se podle nich řídit... I to by se ale dalo přežít, kdyby byl dobře napsaný vztah dvou hlavních postav. Bohužel dobře napsaný není. Je to jalová pseudoromantika, která na mě neměla nejmenší emoční dopad. No a jestli jsem celou dobu váhal na třemi hvězdami (za nápad, hrátky s gravitací a vizuál), závěrečných 15 minut, aneb koncentrovaná scenáristická nemohoucnost a zkratkovitost, mě přesvědčilo o tom, že víc než dvě hvězdy ode mne Upside Down nedostane. Jedno z největších letošních zklamání. (20.12.2012)

Původně jsem tenhle film nechtěla hodnotit, protože jsem ho viděla vlastně "omylem", ale nakonec se mi to rozleželo, protože mě vždycky naštve, když se utrácí spousta peněz za filmy, které se ani neobtěžují se scénářem (a o to horší to je, když nějaký slibný nápad by tam byl) a snaží se všechno zachránit kýčovitými obrazy a dojemnými kecy. Tím, jak tvůrci rezignovali na logiku nebo filmové prostředky, mě vyloženě nasměrovali k tomu, abych to interpretovala jako film o ženách, které si po celé generace předávají tajemství k ovládnutí gravitace a vyřešení všech mezisvětových problémů,a jediné, k čemu ho používají, je výroba létajících palačinek. A potom musí přijít chlapec a vzít to konečně pořádně do rukou. Hells yeah. Také mě neskutečně iritoval reklamní vzhled obou světů, v každém záběru nahoře zapadá slunce, v každém dole se točí mlha ve víru, to si strčte někam. A osobně mám také averzi k filmům (scifíčkům), které se snaží zachránit svět. Vždycky jako příklad filmu, který se maximálně povedl, používám Gattacu. Ta je v mých očích tak dobrá právě proto, že se nesnaží zachránit svět. Jistě, je příběh o člověku, který se chce dotknout hvězd, ale je to osobní příběh viděný střízlivou perspektivou, nezapomíná na realitu a její né-tak-rozjásané aspekty, přijímá a vzývá MELANCHOLII, neřeší všechny problémy jedním mávnutím kouzelného proutku. Tenhle film se ke všemu staví přesně obráceně a tím je mi odporný. (19.09.2013)

Kde bylo, tam bylo… dva světy (boží), vypadalo to celkem dobře (ještě lepší) noóo následně na to se začala řešit láska a to hned v tom nejtrapnějším slova smyslu, kde Adam (vid. méno a nepřehledni to její) nezapomněl na svou dětskou lásku a nikdy na ni nepřestal myslet. A v tom co vidí - nevidí?... Eva v TV, ale kde? Na Venuši! Adam z Marsu, Eva z Venuše a jak to už jen vymyslet, že? Naštěstí nám to Diego v počátcích vysvětlí… Adam veme fúru šrotu, obaly do matračky a šup s ním na Venuši. Hrozneée... Bohužel, nepovedlo se a jako fakt že né! 2/10 a to jen za pár vizuálek, nic víc… (27.12.2012)

Příběh poutavý, svět originální a fantastický. ALE na začátku vypadal film na sci-fi s reálným základem, ale během chvíle se přehopnul do fantasy bez fyzikální logiky – dvě velmi blízké zeměkoule a gravitace každé z nich působí jen na předměty (lidi), které z té které pocházejí. A s tím jsem měl místy problém a závěr jsem úplně (racionálně) nepobral. Víceméně to bylo celkem o ničem, ale ten nápad, fantazie, se cení. Navíc jde typově o film, kde se jedinec určité kastované/utlačované skupiny lidí vzbouří – jako Gattaca, Ostrov, Miority report –, a to mám rád. Chtělo by to další zhlédnutí. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 7 | hudba 7 | humor 0 | akce 2 | napětí 2 | pustil bych si znovu 6 (03.01.2013)