Biutiful

Aneb jak Alejandro González Iñárritu natočil svůj nejzbytečnější film. Předchozí multikulturní trilogii diváci milují proto, že mexický tvůrce nabídl intenzivní mozaikovité příběhy, které umožnovaly objevovat lákavé spojitosti mezi jednotlivými postavami. To, co přináší nyní, je přinejmenším rozpačité. Příběh je maximálně prostý. Otec dvou dětí se dozvídá, že ho pokročilé stadium rakoviny prostaty pomalu zabíjí. A tvůrci teď neví, o čem chtějí vyprávět. Kritizovat západní svět, vyprávět o umírajícím otci, který má hluboce zakořeněné morální zásady nebo chtějí něco úplně jiného? Ať tak či onak, nefunguje ani jedno, i když jsou jednotlivé části působivé a Bardem se úctyhodného prostoru na plátně zmocňuje se vší vervou.. prostě bohužel.. (11.08.2011)

Biutiful mi už dlouho strašil na disku a já ho pořád odkládal a odkládal. Měl jsem trochu strach, že bude možná příliš sentimentální a patetický a sladkobolný, a že mi tak pošramotí vzpomínku na poslední dva režisérovy geniální filmy. Ale kdepak, Iňárritu mě opět dostal. Biutiful sice není příliš epický, ale je hluboký, vážný i existenciálně syrový, a to mám rád. Je zdánlivě smutný a neradostný, ale jeho vyznění přitom vůbec není pesimistické. Postava Uxbala sedí Bardemovi skvěle, spolu s Antonem Chigurhem tvoří úžasný tandem a já začínám přemýšlet, koho vyšoupnu ze své top tenky, abych tam šoupnul tohohle chlápka... Nejpoetičtější moment filmu: Smrtihlavové nad Uxbalovou postelí. Největší překvapení filmu: Uxbalova mediumita a jeho rozmlouvání s mrtvými. A jedna nádherná věta: "Miláčku, to co vidíš, to nejsou hvězdy. To je tvůj nervovej systém." (29.12.2014)

,,DEJ SI SVOJE VĚCI DO POŘÁDKU. TO JE VŠE, NA ČEM ZÁLEŽÍ.“..... /// Divnej film. Bez emočního náboje, napětí, jen komplikovanost vztahů v rodině, kde matka je kráva a Uxbal to má ,,za pár“. Neštěstí střídá neštěstí, lidé řeší stresové situace a i když mám pocit, že to nikdy neskončí, vlastně nedostávám žádnou zásadní informaci. Snad jen, že lidé z okraje společnosti (nad kterými můžeme ohrnou rypák) dělají vše proto, aby přežili. Přiznávám, jména - Iñárritu a Bardem jsou stále lákadlem. Všechno zlý je k něčemu dobrý? Rozhodně ne, když máte raka (v předstojný žláze) a dvě děti (na krku). Ledaže by jste to chtěli věnovat ,,NÁDHERNÉMU STARÉMU DUBU“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chci vidět nelegální čínskou dílnu. 2.) Daroval jsem své milence na památku holuba (toho nechutnýho). 3.) Zjistím, kdy zase začnu nosit pleny. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (06.06.2011)

Letošek začal opravdu neradostně. Obával jsem se, jak dopadne nový Inárritův snímek bez přítomnosti jeho dvorního scenáristy. Že to bude odporná emocionální tortura a sociální exploatace hnípající se v utrpení bez jakéhokoli důvodu, že efektní, brilantně nastříhané scény budou bez jakéhokoli opodostatnění a že místo několika propletených linií budeme svědky retardovaného děje a absentujících postav, jsem nečekal. Zarámování celého snímku posmrtnou idylkou už patří opravdu do říše oligofrenie a jediný způsob, jak film vydržet do konce, je uspořádat s přáteli soutěž, kdo přesněji odhadne, po kolika kýblích utrpení přijde další poetický střih na kouřící tovární komíny. (30.01.2011)

Na Biutiful jsem se dost těšil. Poté, co se Bardem zčistajasna objevil v roce 2011 mezi pěti herci nominovanými na Oscara a poté, co mi tento film vychválila jedna kamarádka, jsem si konečně snímek sehnal a zhlédl. Bohužel musím napsat, že je to zklamání. Zklamání z toho, že sám film neví, čím chce být, zklamání, že ten, jehož jméno stále nedokážu napsat, má na víc. Stopáž je ubíjející a některé příběhové zvraty byly opravdu průhledné hned při jejich začátku (např. s těmi plynovými ohřívači…) Na druhou stranu tenhle film žene kupředu jeho hlavní hvězda - Javier Bardem. To je opravdu neskutečný herec. Vím, že si tímhle nezískám popularitu, ale napsat to musím - dodneška nepochopím, kde vzal Oscara za tu nudu No Country for Old Men když za tento film, kdy prakticky nesleze z plátna, opravdu hraje a jeho výkon je naprosto parádní, získal pouze nominaci. Já vím, s tímhle nic neudělám, ale napsat jsem to musel. Za mě je Biutiful naprosto průměrným dramatem, které neví, kde a kdy má skončit, tak jede cca 45 minut přes čas. Nicméně díky Javierovi a jeho charismatu to vydržíte. 60 %. (15.12.2011)