Biutiful

V porovnání s předchozí Iñárritovou tvorbou byl tento jeho (prozatím poslední) počin pro mě rozčarováním, ale ve srovnání s ostatními dramaty zůstává Buitiful nadprůměrným filmem, avšak nijak výstředním.// Nevím, zda-li se svým až příliš doslovným (a mnohdy zbytečným) zachycením jednotlivých scén a (překvapivě) uceleným scénářem snažil oslovit širší publikum, nebo jestli ho přemohla deprese, že se našli lidé, kteří jeho předchozí filmy nepobrali, ale tohle jsem tedy nečekala. Na druhou stranu nemůžu mluvit o nějakém zklamání, protože Javier Bardem a samotný příběh byl dobrý. Jen mám pocit, že toho mohl říct mnohem víc a jiank, než za užití nadbytečných scén a jasně čitelným scénářem. Vždyť to přece umí. // Nemusím nutně skládat roztříštěnou mozaiku, ale chci tam vnímat tu atmosféru, to kouzlo... a u Buitiful to bylo "jen" kouzlo Bardema, který (jako jediný) dostal prostor a hrál "několik rolí" (umírající otec, milenec-trpitel, citlivý obchodník s lidmi, mystik). A hrál skvěle. Proto původně zamýšlené 3 a půl * zaokrouhluji nahoru. (23.03.2011)

Vypadá to, že zaměření celého firmu na jedinou hlavní postavu Iňárrituovi nevyšlo tak dobře. Jakoby získaný prostor nebyl využit účelně, jako tomu bylo v jeho filmech vždy do poslední scény. Biutiful, byť skvěle provedený, nemá onu nálehvost a razanci jeho předchozích děl. Přeci jen Iňárritu mě upoutal hlavně tím, jak dokázal ve zkratce nastínit osudy svých postav, ale celé domýšlení již přenechal na diváka. Zde je sice také použitá filmová obdoba špičky ledovce, jen je možná prozrazováno víc než je nutno a vhodno k identifikaci Uxbala. Avšak přesto všechno je Biutiful krásným filmem a pozornost si rozhodně zaslouží. Jen to prostě není Amores Perros ani 21 gramů. (03.01.2012)

Javider Bardem předvedl neobyčejný herecký výkon, který ztvárňuje tělesně i duševně. Je to oddaný otec, trýzněný milenec, tajuplný syn, pouliční obchodník, prostředník s mrtvými, spirituálně citlivý, měšták se svědomím. To vše můžete vidět na nesmazatelně výrazné tváři Bardema. Uxbal putuje po ulicích Barcelony a snaží se dát svůj život do pořádku. Biutiful vyhrabává krásu v sutinách. Ruční kamerou a s poetickým okem zachytil Rodrigo Prieto neuprosný, ale strhující svět očima Uxbala. Tento kousek magického realismu se zdá být od Iñárritu a jeho spolu autorů dárek pro nás. Je to zajímavá kombinace pohledu na přistěhovatelské komunity spolu s fantazijním aspektem - mluvení s mrtvými. Jak budete film hodnotit závisí na vaší víře, konec Biutiful bude hodně znamenat pro věřící. (08.02.2011)

Alejandro opět předkládá tu filmařinu, kterou umí dělat nejlépe. Syrové a melancholické drama zaměřující se na nelehké osudy lidí, obtížné, kruté události, které je doprovázejí a na otázky o životě, bolesti, ztrátách a schopnosti se se vším umět porvat a vyrovnat se. V Biutiful jde především o jednu postavu, která celému snímku vévodí. Javier Bardem exceluje a mučivý výraz v jeho tváři zmizí za celý film jen málokrát. Biutiful není sice tolik silný, propracovaný a atmosféricky hutný, jako Iñárritova předchozí díla, ale i tak si stále udržuje jeho osobitý rukopis. (29.03.2012)

Ťaživý film, s veľmi hutnou a depresívnou atmosférou - to je presne to, čo mám na dráme najradšej. Takže v tomto smere je všetko na jednotku. Po obsahovej stránke ma zaujal viac ten rodinný život, problémy medzi Uxbalom, jeho ženou a ich deťmi. Opäť to chcelo trocha empatie, preniesť sa do toho špinavého bytu a do mysle chudáka Uxbala, ktorý aj keď stojí na hrane zákona a pred bránou smrti, stále je to milujúci otec, ktorý sa snaží všetkými možnými prostriedkami zabezpečiť svoje deti. Páčilo sa mi, že to nikdy nevzdal, to je obrovská vec. Čo je možno trocha na škodu, na atmosfére uberala sonda do Barcelonského podsvetia, aj keď aj tam by sa našlo pár smutných, dramatických momentov. Ale to je čisto len môj subjektívny pocit, čo sa tohto týka, mám radšej vzťahové, rodinné drámy ako krimi mafiánske podsvetie a veteš. Maximálna spokojnosť, najlepší Iňárritu. 85/100 (04.02.2015)