Happî furaito

Jaguči nezklamal. Bylo to přesně, co jsem očekávala – jemná komedie z nějakého reálného prostředí podaná lehce s nadsázkou, ale taková lidská, že člověk dokoukal, měl příjemný pocit a byl spokojený. Je to příběh mnoha lidí, kteří se podílejí na letové správě a obsluhy pasažérů, vyskytuje se tu hodně velkých jmen, i když mají třeba jen štěk, tak je to hrozně fajn. Navíc tady letadlové drama bylo podáno tak nějak bez zbytečných vytáček a bez všech těch situací, kdy životy visí na vlásku a stejně to bavilo, ne-li víc. Jsem spokojená. Kdyby měl někdo chuť na milou komedii, tak ať určitě neváhá sáhnout sem. (06.08.2017)

Jak už je u Shinobu Yaguchiho zvykem, jeho filmy překypují optimismem. Tenhle není výjimkou a víceméně bych zde mohl napsat to samé jako u jeho minulých filmů. Bohužel mi tady schází trošku "štávy". Ne moc, ale tu jednu hvězdičku to ubere. Přesto mi zase zvedl náladu a už se těším, až se mi trochu vytratí z hlavy a já si to budu moct pustit znova. (23.06.2010)

Po třech skvělých komediích, díky kterým jsem si Šinobua Jagučiho přidala mezi oblíbené režiséry, se ke mě dostalo Happí furaito. Nikdy bych nečekala, že mě bude film, jenž se celý odehrává na letišti a v letadle a kde je detailně ukázána práce pracujících na letišti, tak bavit, ale Šinobuovi jsem věřila a nezklamal mě. Sice jsem se nezasmála tolik jako u Waterboys, kteří u mě nemají konkurenci, ale i přesto jsem se usmívala a nenudila se ani chviličku. Jak jsem u filmů tohoto režiséra zvyklá, film nemá jediné hluché místo a neustále se zde něco děje, takže film nedokážu ani na chvíli stopnout. A přitom je to tak nenásilné, tak milé a úsměvné, že nelze odolat. (02.05.2010)

Začínám mít pocit, že označení "komedie" vážně na některé japonské filmy vůbec nesedí. Hodně japonských filmů by totiž mělo mít spíš nálepku "příjemný, úsměvný film", který je sice pěkný a v určitém smyslu zábavný, ale smát se u něj nebudete. A u Happí Furaito to platí dvojnásob, protože i těch úsměvných scén bylo ve skutečnosti málo. Zde by spíš platilo, jak napsal molotov, že je to "odlehčené drama". To nic ale nemění na tom, že to byl skvělý film, přestože mé očekávání komedie bylo trochu zklamáno. Celé se to odehrává v letadle a na letišti, s poměrně podrobným náhledem do světa leteckého cestování a do povinností pracovníků letiště, což sice může znít trochu nezáživně, ale tento film je vytvořen tak, že je to hrozně poutavé a místy jsem na to koukala s otevřenou pusou. Nevím, nakolik to všechno bylo totožné s realitou, ale člověk má po zhlédnutí pocit respektu vůči letectví a jen si říká, jak je fungování celého letiště složité a obtížné. Místy je to milý a jak jsem řekla i trochu úsměvný film, místy to střídají hodně napínavé scény, ale jako celek to působí nauvěřitelně dobře, a tak nezbývá než se při závěrečných titulcích za hudby Franka Sinatry culit s pocitem zhlédnutí povedeného filmu. ~(4,3★)~ (27.04.2011)

Ale jo, já těch 5 dám. Je to naprosto pohodový film bez hluchých míst u kterého jsem si ani nevšimla, že už těch 103 minut uplynulo. Doufám, že Yaguchi bude stále točit filmy této kvality. Viděla jsem Waterboys, Swing Girls a My Secret Cache a .... na pokraji smrti hladem ... na pokraji smrti žízní ... STÁLO TO ZA TO!!! (13.01.2010)