Vražda před večeří

Pribeh zacina pomalou hudbou,u ktere by divak spise usnul.To je vsak jen klamne zdani,jelikoz vzapeti po objeveni tela prvni obeti se dej zacne pekne odvijet.Patrani se ujmou dva kriminaliste a nenechaji nas vydechnouti.Divak musi byt neustale soustreden,jelikoz vyslech strida vyslech,otazka nasleduje otazku,V podstate se neprestane mluvit a vyslychat do konce filmu.Pan Hasa odvedl perfektni praci.Napeti je stupnovano a vrah neni znam....Jelikoz je stale slyset mluvene slovo,neni pritomna hudba,ktera se objevi jen pri par ojedinelich okamzicich,kdy jeste navysi jiz zminovane napeti. (14.11.2008)

Film bol natočený podľa románu Františka Kafku “Večera s vrahom”. A práve s jeho menom som sa stretol v Múzeu moderného umenia Andyho Warhola v Medzilaborciach, kde je aj tomuto spisovateľovi, prekladateľovi a politikovi venovaná spomienka. Ten bol v rokoch 1941–1945 väznený v koncentračnom tábore Majdane a neskôr Osvienčim, kde sa dočkal oslobodenia a vstúpil do radov 1. československého armádneho zboru. Po vzniku prvej vlády tzv. košickej sa stal prvým tajomníkom a úradníkom ministerstva priemyslu. Takže vojnových skúsenosti a zážitkov mal na rozdávanie. Ale samotný film „Vražda pred večerou“ je spracovaný podľa skutočných udalosti, ktoré sa odohrávali v pražskom kultúrnom živote v dobe Protektorátu. Filmový Holub bol v skutočnosti Ján Sviták, ktorý v dobe vojny pôsobil ako producent a riaditeľ filmových ateliérov, pôsobil taktiež vo vedení Filmprüfstelle, ktorá rozhodovala o povolení filmov. Tu sa začalo hovoriť o jeho kolaborácii s Nemcami aj keď skutočnosť bola iná. Nakoniec hliadka Revolučných gárd, ktorú viedlo Volejníček ho zobral na vypočutie a potom ho odovzdali rozvášnenému ľudu a nakoniec bol červenoarmejcom zastrelený za jeho kolaboráciu s nacistami. A aj ďalšie nekalé udalosti z tohto prostredia a z tej doby vychádzajú vo filme najavo. (30.06.2020)

Televizní komorní detektivka odhaluje mezi filmařskou komunitou, trávící rekreaci na podnikové chatě, tajemství kolaborace z války a která má plno podezřelých a jednoho vraha. Obsazení sází na neotřelé a méně známé tváře a to jen ke prospěchu věci. Přitom vůbec nepůsobí nějak uměle, právě naopak, chovají se přirozeně a dialogy odříkávají naprosto nenásilně. Pavel Háša byl ohromný režisér a já jsem mu vždycky zobal jeho příběhy z ruky. Hudba Jiřího Šusta náramně dotváří atmošku. Pro mě velké překvapení a zase jen přesvědčení, že v televizním archívu se musí válet ještě spousty podobných skvostů. (20.01.2018)

Případ jako takový je docela zajímavý, ale jeho zpracování, v podstatě výhradně formou dialogů, už méně. S pár drobnými úpravami z toho mohla být nadprůměrná rozhlasová hra, takto jen sotva průměrná televizní inscenace. Přišlo mi, že by si bez té (tady v podstatě zbytečné) obrazové stránky, člověk ty dialogy více užil.... (11.11.2021)

Tahle detektivka bohužel diváka utahá na nekonečných výsleších a konverzacích. Navíc se odehrává ve studiovém hotelu a střídá se tu schizofrení kamera filmová a televizní. Ale zpět k dialogům. Například výslechy jsou vskutku zajímavé. Některé postavy kriminalisté podrobí podrobnému výslechu, jiné odcházejí po pár minutách aniž by sdělili minimálně alibi. (10.05.2020)