Přežít svůj život (teorie a praxe)
Prežiť svoj život
Surviving Life (Theory and Practice)
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerHrají:
Václav Helšus, Klára Issová, Zuzana Kronerová, Daniela Bakerová, Emília Došeková, Marcel Nemec, Jan Počepický, Jana Oľhová, Pavel Nový, Karel Brožek (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Psychoanalytická komedie o snech a snění jednoho muže pozdních středních let. Autorský film Jana Švankmajera vypráví o jednom mužském osudu v surrealistických obrazech a s použitím výtvarné stylizace, v níž jsou propojeny hrané části s animovanými fotografiemi herců, podobně jako v papírkovém filmu, jak ve vtipné předmluvě říká sám autor... Evžen žije dvojí život: jeden reálný a druhý ve svých snech. V reálném životě má manželku, ve snovém mladou milenku. Tuší, že sny, které ho provázejí, mají hlubší význam, a tak se obrátí na psychoanalytičku, aby mu sny vyložila. Evžen ztratil v dětství rodiče, v jeho snech vedle milenky vystupuje i babizna, která ho neustále varuje, že nesmí své milence ublížit. Psychoanalytička je z jeho zmatených snů zoufalá a skutečná manželka ho podezírá z nevěry. Tajně jednou prohlédne Evženův rituál, vstoupí do jeho snového světa a odhalí manželovu bigamii. Teprve přes nalezenou fotografii shledá Evžen pravdu o osudu svých rodičů a pochopí smysl svých snů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (158)
Zatuchlý film, který by nebyl aktuální snad vůbec nikdy. Zdaleka víc než v tomto ohledu často zmiňované Havlovo Odcházení. Někdy to značí nadčasovost, ale tady je to jen "nečasovost". Možná kdyby to vzniklo někdy před třiceti lety... ale dnes, navíc hned po povedeném Šílení, je to až nemístné. Baví to jen tak dlouho, dokud drží pozornost výtvarná stylizace. ()
Presne po podobných typoch filmu túžim a som rád, keď sa raz za čas niečo o snoch objaví. Divácky problém tu však bude v tom, že každý si povie, že by ten svoj sen natočil inak, že ten môj pohľad a imaginácia je odlišná. Mne Švankmajerov štýl sedí, avšak s prihliadnutím k tomu, že je "skoro" náš režisér. Takže ja s podobou snov v tomto filme problém nemám. Skôr ma zamrzel záver, kde akoby všetko do seba hladko zapadlo a to zapadnutie nevzbudilo vo mne ten správny údiv, ktorý by som chcel pociťovať po dôkladnom rozobraní nejakej série zaujímavých snov (symboly ako jablko had, Eva...). Pokiaľ si však myslíte, že (psycho)analýza dokázala hovno, tak vás Prežiť svoj život v tom len utvrdí. Najvtipnejšie a zároveň najgeniálnejšie momenty: "komunikácia" Freuda a Junga na stene....70%. Kvôli týmto momentom chápem hodnotenia za plný počet. ()
Švankmajerova tvorba spoluvytvářela můj filmový vkus a dodnes pro něj mám velkou slabost. Snad žádný jiný režisér ode mě neobdržel tolik pětihvězdičkových hodnocení a chvály v komentářích. Jeho celovečerní filmy jsem považoval za jednu z mála výjimek v šedi a marasmu české produkce. Tohle je první případ z jeho dlouhometrážní tvorby, kdy krčím rameny a říkám, že zvolená forma na mě působí rušivě a výsledek v některých pasážích prachobyčejně nudí. Ještě se mi nikdy nestalo, abych se u Švankmajerova filmu podíval na hodinky. Jeho celovečeráky jsem obvykle viděl v kině a u tohoto kousku k tomu nedošlo jen proto, že v jižních Čechách kina snímek ignorovala. Kdybych vážil cestu do Budějovic, byl bych možná méně shovívavý a Švankmajer by se musel spokojit s nižší nadílkou. Náš mistr animace může být vlastně rád, že má početnou skupinu stálých fandů, kteří ho tentokrát myslím poněkud podrželi. Tohle je unavený film, kde ani výtvarná stránka nezakryje hubený rozpočet. Celkový dojem: 55 %. ()
Banalita prežívania. Banálne nie sú len naše sny, ale aj ich interpretácia. Za hlavy sa chytajú otcovia psychoanalýzy. Ale ako ukazuje i tento film - psychoanalýza nikdy žiadnou vedou ani liečebným postupom nebola. Zato predstavovala silný umelecký smer s viacerými skvelými spisovateľmi a esejistami (napr. Reich, Freud, Jung a Ferencsi), ktorých lekárske diplomy predurčili k literatúre. Preto tá blízkosť surrealizmu a psychoanalýzy. V liečbe sa však skvele hodí ako súčasť terapie (biblioterapia). Na totálne uletenú a švihlú predstavu, že za všetko môžu oidipovské utkvelé predstavy a traumy sú len libidóznymi nenaplneniami z detstva sú úžasne zaujímavými, no stále len beletristickými či poetickými fantáziami aj so všetkými kazuistikami, koľko ich bolo, je a bude. Samotný film trpí typickou vadou Švankmajerových celovečerákov: explozívne animačné nápady sú skvelé, no dochádza k ich príliš častému opakovaniu. Myšlienka filmu je originálna - plytké a banálne prežívanie preniká i do snov a dávno je súčasťou medicínskej dušoliečebnej praxe - no jej spracovanie trpí prílišnou dĺžkou s redučkým dejom, čím dochádza k jemnému otupeniu mysle. Myseľ sa tak nachádza na pohovke a zveruje sa doktorke so snami - ktoré sa prisnili uprostred zaspávania pri tomto skvelom a nezameniteľne originálnom kúsku. ()
Filmová i psychoanalytická lahůdka. Připojuji záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o Animě (v noci z 8. na 9. ledna 2009) - - - Sedím v zahradní restauraci, dopíjím pivo a chci zaplatit. Vznikne problém s číšníkem, který mi nepsal lístek a nyní tvrdí, že jsem měl pět piv, zatímco já jsem vypil jenom čtyři piva. Nějak vím, že to ten číšník dělá schválně. Ne proto, aby se obohatil, ale aby mě naštval. Říkám, že pět piv mu prostě nezaplatím, ať na mě třeba zavolá policii. On skutečně někam volá mobilem a pak oba čekáme na příjezd policie. Ptám se číšníka, proč dělá takové problémy, když přece ví, kolik jsem měl piv. Říká, že proto, že ho štvou lidi. Podivím se, proč si nenajde jiné zaměstnání, kdy by s lidmi nepřicházel do kontaktu, a on odpovídá, že tuhle práci dělá právě proto, aby s lidmi v kontaktu byl a mohl jim škodit, protože ho štvou. Uznávám, že to nepostrádá logiku. Čekáme dál a já myslím na to, zda se policie bude vůbec kvůli takové prkotině obtěžovat přijet. Jenže auto už přijíždí. Vůbec ale není policejní. Je to luxusní drahý vůz, který řídí vídeňský Matěj, zjevně šofér. Vzadu ve voze sedí překrásná rudovlasá žena. Auto zastaví, žena otevře dveře a vyzve mne, abych nasedl. Je mladá, a zároveň zralá a moudrá. Její tvář je mi neznámá, ale přesto vím, že tu ženu znám a při pohledu na ni cítím téměř posvátné vytržení. Přijela coby deus (nebo spíš dea) ex machina. Nastupuji do auta a sedám si vedle ní na sedadlo. V tom si uvědomím dvě věci. Za prvé to, že se mi tohle všechno jenom zdá, za druhé to, že jsem právě v kontaktu se svou Animou. Numinózní pocit však nezmizí. V duchu se ptám, odkdy je moje Anima zrzavá, ale hned si uvědomím, že archetyp na sebe může přijímat nejrůznější podoby. Pro jistotu se však ženy otáži: „Kdo jsi?“ a ona odpoví: „Ego sum Anima tua.“ Uchopím ji jemně za ramena a pozorně jí hledím do tváře, abych si ji dobře zapamatoval. Jenže se mi to nějak nedaří. „Ukaž se mi,“ pomyslím si, a v jejím obličeji se postupně mihnou tři ženské podoby: Vlasta H., Jana H. a – světe, zboř se – Klára H. Hbitě vyhodnotím, co mají tyto ženy společného: všechny jsou černovlásky a jejich příjmení začínají písmenem H. Není však čas o tom uvažovat, protože děj snu se odvíjí dál. Najednou stojí vedle další auto, rovněž luxusní, ale mnohem starší model, snad prvorepublikový. I tohle auto řídí vídeňský Matěj. V autě sedí onen číšník. Moje Anima se rozdvojí a nastoupí k němu. V tu chvíli vypadá přesně jako herečka z filmu Postřižiny. Číšník jí ustřihne vlasy. Výjevu jaksi nerozumím: je to nějaký symbolický obřad nebo snad trest? Slyším hlas, který říká: „Byla to jeho manželka.“ Auto s číšníkem i s jednou ze dvou Anim startuje a rychle odjíždí. Vypadá to jako filmový happyend. Jenže číšník, neboť i on se zřejmě rozdvojil, zůstal venku! Nasedá na koloběžku a zoufale auto pronásleduje. Myslím si, že snad chce tou zběsilou jízdou spáchat sebevraždu, ale ne, on prostě jede zpět v čase. Mění se v malého chlapce, dál jede na koloběžce a volá: „Mami, nenechávej mě tady!“ Říkám si, že jsem asi omylem vstoupil do snu nějakého číšníka, protože s tímhle nemám nic společného. Freud by se v tom vyznal! S touto myšlenkou se probudím. () (méně) (více)
Galerie (16)
Zajímavosti (9)
- Režisér herce málokdy chválil a těžce nesl ztíženou možnost improvizace. (hippyman)
- Z finančních důvodů volil režisér techniku papírkových filmů, která byla používána kupříkladu při tvorbě večerníčků. Tento nápad se však kvůli své složitosti nakonec spíše prodražil. (hippyman)
- Scenár bol pôvodne napísaný vo forme určenej pre hraný film, neskôr sa uvažovalo nad animovanou technikou s využitím rozpohybovaných fotografií a výtvarných koláží. Ani jedna z techník sa nakoniec nepoužila. (Raccoon.city)
Reklama