Robocop

Tenhle film by mohl posloužit jako názorná ukázka toho, jak současný Hollywood občas vsadí na brain drain progresivních osobností z ostatních kinematografií a pak se je snaží zkrotit ve stroji. Padilhův rukopis "akčního sociálního dramatu" je znát na začátku, vidět střihové postupy a záběrování z "jiného světa" je samozřejmě osvěžující, ale usedlý rating, trochu enigmatické kouzlení s hudební dramaturgií v důsledku a překvapivě vyhaslá kinetika Carvalhovy kamery z akce dělají jen vycpávku. Navíc ji tvůrci občas provokativně spojují s náročnými konverzacemi o podstatě hlavní postavy. Nový Robocop je vlastně trochu radikální a trochu usedlé konverzační drama o chlapovi, ze kterého zbyl kus tváře a několik orgánů. Většina násilí originálu se z ulic přesouvá k tělu protagonisty, který více než polovinu filmu řeší svou identitu, rodinu a sžívá se s oblekem. Díky solidně napsaným dialogům a výborným hercům to funguje. Ideologicky film evokuje ironii originálu prostřednictvím pravičácké talk show a parodování marketingového zneužívání Murphyho / RoboCopa jako produktu pro masy. Znatelný posun je i přijetí globalizované perspektivy a proměny korporátní sféry z rejdiště "žraloků v oblecích" do ležérního hřiště filantropů v cool outfitech. Zatím Verhoeven kdysi natočil film, který se dá konzumovat jako dokonalý produkt americké kultury i jako její drsná parodie, "liberální fašoun" Padilha a jeho tým jsou o poznání doslovnější. Některým lidem to sice stejně činí problém rozklíčovat, ale ta kritická linie poukazující na mechanizaci válek i spravedlnosti je dost čitelná. Ve spojení s úvahami nad přeměnou člověka ve stroj se z toho stává docela produktivní záležitost k zamyšlení. Nový RoboCop nikdy nenabídne totální "krev, hovna a bláto" rozkoš originálu, na který se snaží příliš okatě neodkazovat (a když, tak spíš ironicky - použití Poledourisova motivu jako znělky pravičácké agitkové show). Hledá vlastní cestu k tématu. Proto má navzdory padání řetězu a poněkud pochybné gradaci druhé poloviny smysl. Special thx to vždy báječný Oldman, ležérní armyJobs Keaton a velmi přesně zranitelný Kinnaman. Držím tomu palce, ale nejspíš to prohučí jako (o něco problematičtější) Elysium. Jen doufám, že se dočkáme chvíle, kdy se poměr zrealizovaných a nezrealizovaných nápadů v soubojů producent x invenční tvůrce otočí. [75%] (06.02.2014)

Byl jsem v dětství ovlivněn různými filmy a jedním takovým byl i Robocop. Proto jsem si říkal, že další remake osmdesátkovýho akčňáku mě asi dvakrát nerozněžní. Jenže to by se nesměly objevovat názory, že tenhle film není vůbec zlej. Vlastně i proto jsem se trošku podvolil a tenhle remake dal. No a musím říct, že pár plusů by přeci jenom měl. Především teda herce jako jsou Samuel L. Jackson nebo Gary Oldman. Ti odřou tu veškerou práci na tomhle filmu. Joel Kinnaman už taková hvězda není. Proč by taky, když se tam ze začátku objeví jako člověk, aby se následovně objevil jako bezemotivní Robocop. Také mě třeba zarazilo i to, že tenhle film nemá pořádný příběh. Udělají robo člověka, který je tak dokonalý, že nemá konkurenci. Teda jen do momentu, dokud do něj nezačne tucet bláznů ve skladě střílet projektily, které by rozsračkovaly i obra. (13.09.2014)

Není běžné, aby v dnešní době drahý blockbuster (a natož remake osmdesátkového akčňáku) sázel především na nejednoznačné postavy, morální dilema o hranicích „člověčenství“ či kritiku Ameriky jakožto „světového policajta, který by si však měl zamést před vlastním prahem“; to vše samozřejmě (a bohužel) utlumené v rámci velkorozpočtových mezí a zředěné povinnou (a nadbytečnou) trikovou akční stránkou, ale ve výsledku zvolený kurz stejně potěší, ne že ne. (07.02.2014)

Kterak Hollywood vykastroval dalšího kdysi tak osobitého režiséra... Blockbustery spíš míjím, neboť oni většinou míjí mne, na Robocopa jsem se ovšem těšil, jelikož právě tenhle film byl dalším, celkem logickým krokem v kariéře výjimečného brazilského režiséra José Padilhy, který se celosvětově proslavil svým opusem Tropa de elite (a jeho pokračováním). Tohle strhující syrové akční sociální drama z favel Rio de Janeira vypovídá velmi realisticky o tom, jak hodně je v mezní situaci posunuta hranice vnímání dobra a zla i toho, čemu se říká spravedlnost. Ten oslí můstek k příběhu robotického policisty, jak jej kdysi natočil Paul Verhoeven a nyní v remaku uzpůsobil k obrazu svému Padilha, se přímo nabízí. Spravedlnost vynucovaná absolutně, silou těžkooděnců BOPE, silou Robocopa. Obé velmi pravičácké, velmi kontroverzní, velmi nestandardní v relaci k západním hodnotám. Když píši ,,uzpůsobil k obrazu svému", myslím tím, co všechno mohl tak vysoce sociálně vnímavý tvůrce pocházející navíc ze země, která má kontroverzi vepsánu přímo ve svém sociálním uspořádání, z potenciálu dřímajícím v látce, jakou je Robocop, vytěžit. Ale ono to spíš vypadá, že si velká hollywoodská studia uzpůsobila k obrazu svému dříve tak osobitého režiséra. To, co jsem mu v Elitní jednotce věřil bezezbytku, náhle v přetuněném hollywoodském spektáklu smrdí kalkulem, do popředí se dostává módní pranýřovaní USA coby světového četníka (scény z Bagdádu jsou ovšem naprosto jalové a plané), onen fašistický rozměr zneužití policie vedoucí k proměně v policejní stát vyšel rovněž tak nějak do ztracena, jediným nosným uvěřitelným momentem je kritika nadnárodního kapitalismu, což mi na ideově (a ideologicky) tak bohatý námět přijde dost málo. Ano, jistě, je to remake, to má vznik takovéhoto filmu ospravedlnit, vždyť remake je teď v Hollywoodu taky v módě... Je to smutný paradox doprovázející Padilhův přestup do Hollywoodu - kritizovat omezování svobody ve světě a přitom se pro peníze vzdát své tvůrčí svobody... (02.05.2014)

S Robocopem to má společného jen Detroit, Poledourise a nemotornou drůbež Eduarda dva sta devět. Spíš jsem v tom viděl uhlazenou blockbusterovou šablonu ala Iron Man. Bez nadhledu, charismatu Downeyho jr. (co si budeme nalhávat, kdyby na místě Kinnamana byl mroží bořič mýtů Hyneman, vyšlo by to nastejno) i PG ratingu, jenž není určen abonentům časopisu Sluníčko.. Jestli chtěl Padilha zase zvednout pravici, neměl šanci, protože Hollywood mu na ni hodil americkou vlajku - jen nedokážu posoudit, jestli se Josého paže vrátila sklesle k trupu, či posloužila jako stožár. Nejvíc mě však zaráží skutečnost, že film postavený na konfrontaci robotiky a lidského faktoru je absolutně bez duše i bez toho, co už nemá sám Robocop a čehož ztráta trvale ovlivní sexuální život manželů Murphyových. Navzdory stéblu komisaře Gordona v bílém plášti, tonu ve zklamání.. (30.05.2014)