Otevřený kruh

V první řadě mě zaujalo, že za tímhle skvostem stojí Marie Poledňáková. Pak mě pobavilo, že Luděk Munzar tady obcuje s děvčaty, která později v seriálu o Jakubu sklářovi byly jeho dcerami a snachami. Musel jsem se i podívat, jestli svatba Karla Purkyně opravdu proběhla v době vzniku Prodané nevěsty. Neproběhla, ale to mi právě přijde úžasné. Ať si mě tvůrci tahají za fusekli, když to člověka nutí k zamyšlení, když je to nenápadně vzdělávací, dobře zahrané a s výbornými dialogy. Objektivně to vidím na tři hvězdičky, ale za sebe dávám čtyři. Jenom proto, že takovýhle věci se v televizi netočí už dobrejch dvacet let. (06.02.2013)

Věčný osud zneuznaných a dodatečně rozpoznaných má i svůj rub. A sice, že na jednoho dodatečně objeveného génia připadají další doposud neobjevení a několik desítek těch, kteří přecenili sebe sama. Einsteiny i Foltýny. Osobně si na této výpravné dokumentární inscenaci cením Karla Högra i pojetí postavy Jana Evangelisty Purkyně. Snášenlivost podepřená moudrostí je vzácné zboží a nepotkáme ho každý den. (27.09.2020)

Luděk Munzar si po většinu stopáže nedokázal proklestit cestu změtí replik šustících učebnicovým papírem. Inscenace ovšem stojí za vidění zejména díky Karlu Högerovi, Haně Maciuchové a Daniele Kolářové, kterým byl dopřán luxus životně napsaných replik, a Janě Hlaváčové, které stačí k charakterizaci postavy pár pohledů a pár výmluvných úsměvů. Silné téma důvěry ve schopnosti nepochopeného umělce je utopeno přesně v těch klasických nešvarech žánru historického filmu, které paroduje Jára Cimrman ležící, spící. (17.04.2022)

Obětoval skutečnost monumentalitě. A svůj život zásadám, z nichž neslevil ani o píď. Syn slavného otce, bouřlivák a malíř, kterého nikdo neuznával a každý přehlížel, je další z Munzarových výjimečných hereckých kreací před televizní kamerou. Ovšem inscenace, ve které se sejdou herci formátu Karla Högera, Josefa Vinkláře, Hany Maciuchové, Daniely Kolářové nebo Karoliny Slunéčkové prostě nemůže být špatná. Naopak, je skvělá. Nádherná. Delikatesní. Ani se nechce věřit, že ji má na svědomí Marie Poledňáková. (09.12.2016)

Taková školní inscenace, nebo historická ilustrace slavných osob. Studené a dost sterilní, s místy pěknými, místy zcela rutinními byť solidními hereckými výkony, pro mne osobně se to vztahuje i na hlavní postavu. Mám trochu problém s jeho vztahy se ženami, všechny tři jsou takové, jak bych to řekl, salonní? jako z památníku? z Karolíny Světlé? Za shlédnutí to stojí, ale ne za to se vracet. Podle mne tomu chybí koule, abych to vyjádřil jazykem malířským. Najít v tom normalizační agitku, jak zde někdo psal, to chce ale hodně zaujetí. (14.02.2020)