Důvěrnosti

Po včerejších reprízách, jsem k té dnešní přistupoval s krajní opatrností a ve finále jsem si oddechl, protože nešlo o další katastrofu, které jsem před lety mocně nadělil. Je to sice k neuvěření, ale i já si ještě pamatuji na období dospívání... Ehm, pamatuji si i na dobu před dospíváním, kdy jsem byl sexuálně zneužit (svým způsobem) o tři roky starší dvanáctkou, která si chtěla vyzkoušet pár chvatů z otcovy sbírky pornokazet. Tato "drsná", nezapomenutelná zkušenost ve mně sice nevyvolala celoživotní trauma, ale poznačila mě jiným způsobem. Od té chvíle se cítím být silně přitahován ženami, což naprosto zruinovalo mou šanci stát se gayem a být tak v dnešní době in a nestát se odporným bílým heterosexuálem a celosvětovou sexuální hrozbou. No, zpět k tématu. Dospívání nebylo jednoduché, a to jsem nebyl třináctiletou míšenkou ve Spojených státech, kterou "vychovávají" matka na baterky a bigotně pokrytecký otec a jejíž zájem o sex je jaksi intenzivnější, než je obvyklé. Tím myslím spíš tu praktickou část. Naštěstí je kolem ní stále někdo, kdo je ochoten nezištně pomoci; od pedofila ze sousedství, přes spolužáka až po těhotnou sousedku (ale ta je v tom nevinně). Film mě i dnes bavil, a přestože nesnáším militantní feministky, tady se musím postavit na jejich břeh řeky. Jasira sice začala poněkud předčasně, takže je hbitě označena visačkami: nymfomanka, děvka, štětka nebo běhna, ale kdyby šlo o kluka, byl by to v očích minimálně mužského publika borec a chlap, jak se patří, takže v tomto případě kopu za genderovou rovnost. / Poučení: Hlavní rozdíl mezi pedofilem a učitelem je v tom, že pedofil má děti opravdu rád. (29.07.2022)

Už počas filmu som si uvedomil, že mi to miestami pripomína American Beauty a až na konci som zbadal, že to má na svedomí Alan Ball. Veľká škoda je, že tá podobnosť bola len občas a niekedy to pripomínalo skôr telenovelu. Väčšina postáv sa často chovala tak nezmyselne, že som nevedel, o čo im vlastne ide. Pôsobili na mňa príliš umelo a nevierihodne, nikdy som nevedel, ako v danej situácii tá ktorá postava zareaguje, čo pokladám za veľkú chybu scenáristu, ktorý to žiaľ tentoraz prepískol. Už len hlavná hrdinka - občas sa zdá, že jej ide len o to, aby ju sused riadne pretiahol a potom je z toho celá preč a hrá sa na dobré malé dievčatko. Takisto sused, občas vyzerá ako milý ujo odvedľa a hneď na to ako úchylák, čo má rad dievčatká. A o podarených rodičoch ani nehovorím, ťažko povedať, či im ide o dobro ich dcéry, alebo im je ukradnutá. Veľmi zvláštny film, ktorým chcel Ball možno šokovať (lebo iný zmysel som v ňom nenašiel), no výsledný dojem je taký nemastný-neslaný... (23.08.2009)

Z Dôverností možno nebudete vedieť, čo si odniesť a čo má z nich vyplynúť, ale to je myslím paradoxne ich najvačším tromfom, pretože z klasických aj menej klasických životných situácií tiež častokrát nevieme, čo si odniesť, ony sa len dejú. Ak je Váš otec paranoidný, matka sebecká, sused nadržaný a priateľ ešte nedozrel, neviete potom, kde máte hľadať vzor, tak je najjednoduchšie sa sústrediť na vlastnú sexualitu. Dôvernosti sú myslím filmom, ktorý ukazuje, že intímne záležitosti sú pre ľudí dôležitejšie, ako problémy spoločenské, takže rasizmus alebo politické názory idú, pokiaľ sa jedná o vzťahy, nakoniec bokom. Podľa akého kľúča máme posudzovať, či je človek dobrý, alebo zlý? To je otázka, ktorá asi bude najviac rezonovať v divákovi po skončení filmu. (15.08.2013)

Ha. Alan Ball, to je panečku kapr. Jen si vemte co namíchal - pubertální holku, co objevuje tampóny, porno a sex, pedofílii, Nabokovovu Lolitu, rasismus (arabové, černoši, běloši), pokrytectví, zrcadlo americkému předměstí...a vše dokázal ustát s bravurou. Když totiž točí nebo hlavně píše, Alan Ball, po většinu času budete jen s otevřenou pusou hltat každý další dialog. A do toho herecký koncert Eckhart/Bishil a především a hlavně Peter Macdissi v roli přísného otce. Scénář je velmi nepředvídatelný, napětí mezi lolitou a jejím svůdníkem roste do obřích rozměrů, stejně tak vaše napětí, kdy už se to všechno provalí. Každých deset minut vám Ball nadhodí malou kůstku, nějaký střep, nějaký "ale", kdy si říkáte "a kurva, jestli tam teď vejde její otec, všechny zabije"..ale ono nic. Katarze se nakonec dostaví, výborně načasovaná a poskládáná mozaika zapadne a scéna na návštěvě u Meliny a Gila vám zastaví krev v žilách. Na můj vkus byla katarze, po tolika kotrmelcích a proplétačkách, trochu "soft" (mám rád krev, ale jinou, než tu poševní), ale přesto výborně padnoucí a logickou vzhledem ke všem zmíněným charakterům. Alan Ball si hraje a umí připravit hřiště tak, že se na něm ztratíte, ale i přesto a právě proto vás bude jeho navigování bavit. Když na konci třináctileté děti rozjímají, jestli mají nadále provozovat sex...už už to zavánělo nějakým morálním poselstvím, vstyčeným ukazováčkem "děti sex je špatný"..ale to by nebyl Ball .." když já nechci přestat. Mě baví to s tebou dělat"...Ball vám neukazuje návod, ale realitu. (01.01.2009)

Tým rychlým posunom od jedného muža k druhému som si myslela, že ide o Biely Oleander v novšom obale, ale nekonalo sa. Pubertálna holka, ktorej každý tlačí do hlavy aká je kráska, potom sa divia prečo toho využíva a za šupkou neviniatka sa nám vyfarbuje. Nie na darmo sa hovorí, podaj niekomu prst a schrastne ti celú ruku. A kontrolovanie postele, ako vystrihnuté zo zlého sna... brrrrr (31.12.2009)