Elementární částice

Ono to tak ze začátku nevypadá, ale na konci filmu jsem byl taky taková elementární částice, víc už mě prostě rozebrat nešlo. Nádherné civilní dialogy jsou ten největší zážitek, na to se prostě nezapomíná. Do toho ještě herecký výkony na hranicích geniality a depinka z toho, že osud umí rozdávat jen velmi tvrdé rány je na světě. Opravdu se připravte na mimořádně silný příběh se scénami upravené pěkně na syrovo. Elementární částice se mě dostali někam hluboko dovnitř mého já . (05.04.2008)

Další zajímavý film z německé produkce v poslední době. Citlivý scénář si pohrává s životy 2 bratrů a i když je každý úplně jiný, tak je spojuje touha změnít svůj dosavadní život, protože ho cítí nenaplněni. Film má skvělé herecké obsazení a režisér to celé velmi dobře ukočíroval. Možná ještě časem zvednu své hodnocení - zatím lepší 4hvězdy. Tak přece jen naprodruhé se mi to líbilo ještě víc. 5* si to zaslouží !!! (16.10.2011)

Nemusíme svět chápat, musíme se v něm jen vyznat (Albert Einstein). V opačném případě hrozí, že vás (Bruna) balast zkurvenýho života zavede do slepé uličky, ze které nebude vidno východiska. Zbývá sebevražda, při troše štěstí psychiatrická léčebna. A co je tou elementární, základní částicí? Pravda? Lidská sexualita? Možná. Moc pěkné. 3,5* P.S. Osobně bych ale ještě přitvrdil :-) (24.07.2008)

Absolutní zjevení... Život rozložený na elementární částice. Tak silná a umně natočená výpověď o současném světě... Tahle filmová adaptace románu Michela Houellebecqa (bohužel jsem ho ještě nečetl, ale musím to rozhodně napravit) opět posouvá hranice tabu v současné mainstreamové kinematografii. Jakoby tvůrci spojili sexuální otevřenost amerického Shortbusu s tím nejlepším z německého filmu a to celé ozvláštnili variací na Americkou krásu. Krize středního věku kriticky se sebereflektujícího intelektuála, jak ji známe třeba ze Slámova excelentního Venkovského učitele, je ale v Elementárních částicích doplněna zvláštní tvůrčí metodou. Jde v podstatě o maniodepresivní film. Jakoby odraz života - ty vlny štěstí a neštěstí, sinusoida střídající polarizované pocity a stavy je odražena i ve formě zpracování - celý film je záměrně kolorován do výrazných (až kýčovitých) pastelových barev, je estetizován coby reklamní realita, přičemž pozitivnost barevného tónování je v příkrém rozporu se zobrazovanou skutečností - jde často o hyperrealistický až hypernaturalistický příběh, kdy řada scén je záměrně gradována až k naturalistické syrovosti (exhumace babičina hrobu, manželka v erotickém prádle, sexuální scény atd. atd.), které jsou ovšem posléze ,,zalité sluncem" a jejich vyznění je tak utlumené. Silný rys tu má absurdní komičnost oněch situací, už dlouho jsem se tak nahlas nesmál, jako u scén, kdy na Bruna zbude k masáži chlupatý jižan v neskutečných tangách či jeho učitelskému působení... Chvíli štěstí, chvíli deprese a krize, chvíli nahoře, chvíli dole...jako na houpačce...odraz sinusoidy životního běhu... Leitmotivem je v bipolárním světě obou bratrů motiv predestinace. Je zajímavé sledovat, jak Bruno, přičiněním své zdrcující životní zkušenosti rasista, který kvůli své matce nesnáší hippies, se nedokáže od svého životního stylu (latentně naprogramovaného matkou) odpoutat a sám v podstatě žije jako novodobý hipík - nevázaný sex, odchod do svobodomyslné komunity atd. Stejně tak Michael, úspěšný vědec, který si ze svého dospívání pouze s babičkou nese do života pochroumaný vztah k ženám a na něm vlastně založí i svou vědeckou dráhu, paradoxně tak odkrývaje meritum věci - neschopnost citu a empatie vůči druhému, přehnaný západní individualismus ubíjející normalitu mezilidských vztahů... Milovat jsme schopni teprve až v mezní situaci... Zajímavé je též sledovat, jak všichni tvůrci dospěli (třeba Moritz Bleibtreu a Franka Potente od dob Loly běžící o život...podávají tak úžasné herecké výkony, procítěné, empatické a opravdové...) Od dob Nebe nad Berlínem nejlepší německý film! (a všimněte si toho posunu - tam, kde Wenders ještě vidí v 80. letech anděly, spatřuje Oskar Roehler dnes jen trápící se obyčejné lidi...) (03.04.2008)

Zajímavé psychologické drama natočené tak, že si z něj vlastně každý může vybrat to svoje a interpretovat sdělení filmu po svém. Některé motivy mi nesedly, ale jiné to bohatě vyvážily. Kladem snímku je herecké obsazení německých hvězd, které se podílely na vzestupu německé kinematografie v poslední dekádě. Zajímavé postavy, civilní dialogy o poněkud ujetých problémech, sexuální otevřenost, která by možná u jiného režiséra a scénáristy zašla až do vyloženě kontroverzních poloh. Příběh dvou nevlastních bratrů, jejich vyrovnávání se s odkazem bezohledně sobecké narcistní matky, jejich hledání životního štěstí a vhodného partnera. Celkový dojem: 75 %. Film u mě balancuje mezi komicky odlehčenou a tragicky exponovanou polohou. (02.06.2012)