Funny Face

Kromě opět půvabné, líbezné a roztomilé Audrey nicmoc muzikální komedie. Písničky se mi nijak zvlášť nelíbily, děj je rozporuplný - první půlhodinku tvoří docela chatrná záminka, jak ústřední postavy dostat do Paříže, načež následuje muzikálně pojatá pohlednice tohota města nad Seinou, kde se autoři rozplývají nad jeho krásou. A protože jde o romanticku - jako obvykle po sblížení následuje hádka/odcizení, a jak to dopadne je snad všem jasné. Ale kupříkladu scénu rozpustile tančící Audrey v jedné pařížské kavárně (kolem 44. minuty) jsem si báječně užil, stejně jako pár dalších drobností. Nicméně pokud nepatříte mezi fanoušky Audrey (či Freda), film si asi ani průměrně neužijete. (14.07.2013)

Příjemná hra se zpěvem a tancem. Nenáročná, zábavná a romantická. Přesně tak, jak se od americké muzikálové produkce očekává. A Stanley Donen to umí udělat opakovaně správně. Intelektuálka Jo Stockton (půvabná Audrey Hepburn) a protřelý fotograf Dick Avery (starý a stále živelný Fred Astaire) spolu přetvářejí svět módy, aby našli své osobní štěstí. Z dalších rolí je nutné zmínit ženu módního časopisu Quality Woman Maggie Prescott (Kay Thompson) a profesora filozofie Emila Flostra (Michel Auclair). Hravé a rozverné, škádlivé a hádavé, milé a povznášející. A Paříž. Její jméno v mém srdci bude navždy znít! A tak vše jásavě dozpívá a dotančí ke svému nevyhnutelnému cíli a konci. Chtělo by to tančit! Stačí shodit pupek a zbavit se křečových žil. A obhopkám s písní na rtech celou Paříž. Bude to fuška, ale každou hodinu se zamiluji do jiné dívky a taneční krok, při kterém se vyjádřím a zcela určitě uvolním, mi půjde zcela sám. Od srdce a se vzpomínkou na rošťáckou dvojici. (28.09.2014)

Další příběh o Popelce (prodavačce v knihkupectví), ze které se vyloupne princezna (modelka), s Audrey v hlavní roli to moc práce nedá, co si budeme nalhávat. Krev mi ale ztuhla v žilách hned na začátku, když ta "příšerná" šéfka zvolala- ty knížky jsou všechny stejné, rozházejte je. Byla jsem stejně zoufalá jako Audrey... Rozházet knížky! :-) No ale pak už tam pořád řádí fotograf Fred Astaire, potom Paříž sama o sobě (asi každého hned napadne, že by se tam měl vypravit) a v neposlední řadě umělecké scény "teď jste Anna Karenina, jste smutná, milenec vás políbil naposledy, už ho neuvidíte." "teď je jaro, jste zamilovaná." "Jste nevěsta, ženich už vás čeká v kostele, je to váš nejšťastnější den". "chytáte ryby, tvařte se profesionálně!" Možná se to nevyrovná My Fair Lady, ale písničky a především ústřední dvojice potěší. A empatikalismus rules :-)), někdo se vcítil do vás, teď se vciťte vy do něj a setkáte se v představě jednoho z vás... (17.07.2013)

ač nejsem úplně fanda muzikálů, tak mám paradoxně slabost pro tyhle rozjuchané muzikály z padesátých let. Tím spíš když v nich hraje Fred Astaire a tady navíc ještě božská Audrey. Bohužel ne každý den je ale posvícení a tahle dietní variace na My Fair Lady mě zdaleka neoslovila a nebavila tak jak sem čekal. Písničky jsou fajn, ale nenajde se tu žádná kterou bych musel nutně slyšet znova. Astaire i Hepburn tančí skvěle, ale opět to není nic co bych už v podobných filmech neviděl. No a příběh, který je viditelně inspirovaný již zmíněnou My Fair Lady také příliš originality nepobral. Tak snad příště s jiným muzikálem...65% (05.12.2023)

Zdejší módní časopis má jasné poselství a krásné bílé vydavatelství. Všude se zpívá a tančí. V kavárnách se diskutuje. Celý film už je natáčen na krásnou barevnou kameru a pohledy na padesátkovou Paříž jsou moc nádherné. Audrey Hepburn  káže o empatii a můžeme si její krásu užít ve všech podobách. Ona byla zkrátka tak roztomlá, že je skoro úplně jedno, co se kolem děje.  Ano, pane Oskare,. I já vím, že její krása, je i v neokázalosti a děkuji, že jste to napsal za mě. Ale musel jsem uznat,  že jako panička se zlomeným srdcem nebo princezna na plese se spanilým princem holoubkem vypadá rovněž úžasně. Tak jsem si s ni opět během Vánoc dal film a opět to byl krásný výlet do starých časů a pohlazení na duši. Letos už Wilderoviny došly, ale i u Stanleyho Donena se mi líbila celková režie a líbívá scénografie scén s pestrobarevnými kulisami. Na tohle se zkrátka krásně kouká. Opravdu mě mrzí, že jsem stále nezpíval v dešti.  Ale zpívat s Fredem a Audrey ve svatebním bylo taky hezké.  Zjistil jsem, že z tohoto filmu pochází možná stejně ikonických  fotek jako z omílaného Tiffanyho a znám je už od prvních dob, kdy jsem se o Audrey začal více zajímat.  Nejradši mám tu, kde Audrey drží balónky. Má to vůbec chybu? Ano, totálně brakový  příběh (hlavně v závěru, kdy Fred umlatí slizkého filozofa kytarou, to jsem si říkal, že je WTF)  a opět velký věkový rozdíl mezi Audrey a jejím partnerem. Legendárního Freda Astaira jsem rád konečně někde viděl. Nic proti jeho výkonu jinak nemám, líbil se mi určitě víc než Cooper loni v Odpolední lásce (jinak by u mě oba ty filmy skončily jako plichta.) Fredovi nejde nic vytknout. Byl elegantní, vtipný, tancoval krásně...Ale  i on by mohl Audrey dělat dědečka.  Také je škoda, že postava Audrey tak zapomněla na své ideály ze začátku a ve výsledku se plně oddala světa modelingu, se kterým ze začátku nesouhlasila. Trochu jsem čekal, že děj uhne jiným směrem. Ale ne, jinak to chybu nemá. A pokud ano, tak kdo jsem já, abych ji soudil?:D (30.12.2023)