Mamut

Povrchní srovnávání s Babelem, které každého napadne kvůli Bernalovi, pohybu mezi exotickými a západními lokacemi a důrazem na děti, zastírá, že jde o snímek radikálně odlišný. Na úrovni výstavby dokonce opačně fungující, místo propojování je postaven na rozpadání. Příběh je zdánlivě mnohem tradičněji vystavěný z hlediska propojení jednotlivých příběhů - žádné nesouvislé děje, které se možná protnou, jenže nenápadnější forma ukrývá silný obsah, téma citové i prostorové vzdálenosti a blízkosti je mnohem obecnější, než aby, jako v Babelu, pouze zkoumalo rozdíly a paralely mezi chudšími a vyspělými zeměmi. To je zde, byť silně akcentováno, sekundární. Postavy důsledně prožívají intimnější či emotivnější vztahy pouze s cizími lidmi a atmosféra snímku osciluje mezi něhou a destrukcí, popem a dekadencí, stejně křehkým způsobem jako doprovodné písně od Ladytron. (24.02.2010)

Krize hodnot a překvapivé propojení světů a kultur, nečekané následky, téma odcizení mezi partnery a nalézání pravých hodnot. Kdo se má lépe a kdo hůře? Všichni lidé na světě jsou stejní, prožívají totožná utrpení, mají podobné touhy a nejsou izolovaní. Život lidí z různých kultur na planetě se zdá být odlišný, ale naše životy jsou propojené, v přeneseně sova smyslu i fakticky, ať se nám to líbí či ne. Co je skutečná blízkost, láska a opravdové hodnoty? A co doopravdy nutně potřebujeme k životu? Minimalistický snímek, který hledá i nabízí odpovědi. (04.05.2013)

Mamut rozhodně není film pro každého. Také ale nemůžeme jeho seriózností omlouvat pomalé tempo, které po čase začne nudit. Bergmanovy filmy taky nejsou žádní rychlíci, přesto si je ale budete dlouho pamatovat. Zasáhnou vás a Smrťáka hrajícího šachy se budete tajně bát, až dokud ho sami na sklonku života nepotkáte. Mamut ale vcelku není nic extra. Jedná se o výborné drama, které nám ovšem nemá co víc nabídnout, než co už jsme viděli ve stovce jiných provedení. Pro fanoušky evropské tvorby zajímavý počin, pro diváky, co očekávají víc akce, nepříjemný zážitek. (Ano, já jsem fanoušek evropské tvorby…) (07.11.2010)

Mísilo se mi zde několik filmů s podobným nádechem (od Iñárrita, Lost in Translation). Život všech tří bytostí skýtal samotu, únavu, bolest, lásku k dítěti, vyhoření...bez ohledu na kontinent. Ellen byla bezpochyby dobrou matkou, ale na konci filmu se zachovala zpátečnicky. Leo se zřejmě držel svých zásad být čestným a věrným a i když toto porušil, neztratil u mě na hodnotě. Jeho život dostal jiný směr a rozměr. Určitě dozrál. Životní příběh chůvy uměle a zbytečně vsazen, inspirace pro samostatný film. (25.10.2012)

Životní osudy jsou někdy celkem zajímavé a stačí jen malé impulzy k tomu, aby se všechno změnilo, anebo aby se člověk stal i někým jiným, kým doposud byl. Jako kdyby zde manželé, každý žil svůj vlastní život. A přesto se pořád milovali a rádi se k sobě vraceli. Nestrhlo mě to, ale sem tam to k zamyšlení nutí. (13.03.2018)