Mamut

Příběh, jako oboustranně otevřený výsek ze života několika postav, který lze popsat jako osamělost v nemnoha formách. Nekritizuje, nemoralizuje, zobrazuje, nenudí, nepřekvapí žádnými dějovými zvraty, prostě plyne. Bude to laciné přirovnání, ale plyne jako život, který vám také nedovolí dělat rádoby šlechetná rozhodnutí nebo se patlat v sentimentu. II Scénář: Lukas Moodysson. Hudba: Linus Gierta, Erik Holmquist, Jesper Kurlandsky. 80% (25.05.2010)

Jste bohatý, máte své dítě u sebe, ale vlastně sním nejste ani se svým partnerem, protože se honíte, aby jste udrželi životní laťku vámi nastaveného standartu. Ale nejste šťastný! Jste chudý, chcete pro děti lepší život a tak je opustíte a jedete vydělat na živobytí do cizí země.Ale nejste šťastný.Takže jak je to správně? Bohatý není šťatsný, chudý není štastný...co tedy něco mezi? Je to záruka? Takové otázky a mnoho dalších ve mně Mamut vyvolal...Kam se hrne dnešní svět? Lidé jsou nešťastní...proč? Otázka priorit? Možná...něco změnit je opravdu velmi těžké a mnohdy práce na celý život...Vztahy jsou jako květinka. Zaléváš přežívá, hnojíš roste do krásy...Kdyby ke konci nebyla ukolébavková scéna dostal by Mamut i hodnocení plné.Je mi také moc sympatické , že dostanete pouze naservírováno...ochutnávat, hodnotit a zkoumat chutě už budete sami. (31.10.2014)

Tak přesně takhle si představuju nový, vysoce sofistikovaný kýč: formálně není celkem co namítat, ale jinak místy srdceryvný, hodně vypočitatelný, přitom nesmí zapomenout na nějaké obecnější mravolično (těžký život v Thajsku, rodina má být spolu atp.) a závěr sice nemusí být sladce smířlivý, ale aspoň k tomu mít nakročeno. (09.02.2011)

Moodysson prešiel od tej najzapadlejšej diery v Švédsku pred desiatimi rokmi na film odohrávajúci sa po celom svete, a nestratil pritom nič zo svojej neuveriteľnej schopnosti priblížiť ľudské pocity a úsporným štýlom vyrozprávať príbeh, ktorý chytí za srdce. Netlačí na pílu, nič nepreháňa, opäť nepredvádza vlastne nič výnimočné... iba triviálne historky... ale tá humanistická sila, ktorou dokáže nenápadne priblížiť každú jednu postavu, je strhujúca... (10.03.2010)

Film o různých lidech v různých částech světa, jejichž cesty a činy jsou nějak propletené. Mladý americký úspěšný manželský pár ‒ on, počítačový génius, ona, chirurg ‒ oba jsou pořád v práci, takže jejich desetiletou holčičku hlídá filipínská chůva, která má sama doma deseti- a šestiletého syna a ty zas hlídá babička. Počítačový génius odlétá do Thajska, aby tam podepsal smlouvu za 45 milionů dolarů. A aby měl čím zapůsobit i podepsat tu smlouvu, jeho právník mu daroval super pero za 3000 dolarů. Pero je tak drahé proto, že je vyrobeno z kosti mamuta, kterého vykopali kdesi v permafrostu na Sibiři, pak 5 let sušili mamutí kly, a pak z nich udělali tuto super věc, bez které se nedá žít. Všichni v tom filmu trpí tím, že jim práce, povinnosti, nutnost znemožňují být tam a s těmi, s kým je jim dobře. Kdo za to vše může? Za ty nespravedlnosti, které se lidem dějí? Nikdo. Nikdo nechce být vědomě zlý. Není mezi námi nevinných a viníků. Prostě je nastartován stroj, kterému se říká moderní civilizace, a náš svět takhle funguje. Chceš-li se vézt, tak se vez, jestli nechceš či nemůžeš, běž z kola ven. A záleží i na tom, v které části stroje jsme ‒ jestli nahoře v kabině nebo dole v kotelně, nebo jestli jsme se octli pod koly. Když počítačový génius popisoval to mamutí pero své manželce, řekl: "Kdysi žili mamuti, ti pak vyhynuli a na jejich místo jsme přišli my, vyhrabali jsme jejich kosti a udělali si z nich různé suvenýry. Kdo ví ... jednou takhle vyhyne i lidstvo a na naše místo přijdou nějaké krysy. Také pak budou vyhrabávat naše kosti a dělat si z nich krásné tretky?" Myslím, že pokud pofrčíme na tom úžasném superstroji plnou parou vpřed, moc dlouho ty krysy nebudou muset čekat. (16.04.2012)