Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (413)
Jeden z těch filmů, které v době svého vzniku lehce proletěli diváckou veřejností a ani nyní není nijak znám. Já sám jsem se o existenci nějaké "Tiché bolesti" dozvěděl až poměrně nedávno. A to všechno je škoda, poněvadž by se dalo říci, že se jedná o malý klenot. Nějaké nedostatky se také najdou - film mi připadal příliš rychlý a příliš krátký. 85 minut je zoufale málo. Ale díky bohu za to. Film vypráví s citem osud chlapce, který slouží svoji vojenskou povinnost u PTP a přitom se retrospektivně vrací do dětství a vzpomínek zejména na svého dědečka. Zároveň je sympatické, že nic přehnaně nesoudí a prvoplánově neodsuzuje. Kromě příběhu je hybnou silou filmu i herecké obsazení. Rudolf Hrušínský opět famózní. Vítězslav Jandák byl rovněž vynikající, pro role fanatických lampasáků se snad narodil. Překvapili i ti od kterých jsem nic nečekal - ne moc známý Ivan Jiřík, Pavel Smrtibrácha Zedníček a i Martin Dejdar svou roli svobodníka, který odmítá postavit most, zahrál přesvědčivě. Hodně scén z filmu se vryje do paměti (nejvíce asi tank v bažině). "Tichá bolest" vznikla v uspěchané čerstvě porevoluční době, tudíž drobné prohřešky (žádný ale není do nebe volající) odpouštím. Určitě jeden z našich nejlepších porevolučních filmů, který si zaslouží mnohem větší ohlas, než jaký je mu zatím předkládán. 93%. ()
Ač nese film název Tichá bolest, ta nesmysnost utrpěného bezpráví a křivd, které museli děda s vnukem v 50. letech prožít, na nás z příběhu přímo řve. A to zvláště díky hereckému projevu pana Hrušínského v roli starého muže, zlomeného smutkem ze ztráty jediného syna a dalších blízkých, ale nezlomeného v urputné snaze nahradit chybějící rodinu svému vnukovi a vychovat z něj navzdory nelítostnému režimu dobrého člověka. ()
Smutný, baladický, poetický, dramatický... označit tenhle film můžeme jak chceme. Hlavní je jakej pocit zanechá v divákovi. Ve mě zanechal smutek a vztek na ty komunistický kurvy. Skvrnou na kráse pro mě bylo prolínání dvou dějovejch linií. To filmu podle mě trošku uškodilo. Z herců samozřejmě musím vyzdvihnout R. Hrušinského, který zahrál o5 skvěle jen to nářečí mu moc nešlo. Tichá bolest je snímek plný životní moudrosti ale taky lidské bolesti. Tož tak na světě... ()
Poměrně neznámý a hodně nedocenění film o krutých 50. letech, třídních nepřítelých a skupině vojáků nazývaných černí baroni nebo-li pétépáci. Všechny skvělé herce v tomto snímku, ale zastínil jediný a to Rudolf Hrušínský st. Legenda českého filmu a jeden z nejlepších našich herců (pro mě ten nejlepší) opět exceluje a předvádí další z řady svých báječných výkonů. Jen potvrdil, že byl schopný zahrát od hororových přes dramatické až po komediální role a vždy působil dojmem člověka, který nehraje, ale svou rolí žije! Atmosféra je vystižena dokonale a dodává ty správné grády. Doporučuji všem, hlavně mladším ročníkům (jako jsem já :)), aby shlédli, co byli komunisti zač. Čtyři a půl hvězdičky....... ()
Tichá Bolest je ve filmografii Rudolfa Hrušínského poměrně přehlížený snímek, který přitom stojí právě na něm a jeho výkonu. Ne že by z celkového pohledu nešlo o silný a vyzrálý film, ale "Jankův děda" ho posouvá o úroveň výš. Je to zkrátka tak, že nejsilnější zpracování příběhů "pétépáků" se na stříbrné plátno dostalo dva roky předtím, než vznikla sice legendární, ale hlavně figurkařící divácky vděčná záležitost jménem Černí Baroni. 90% ()
Galerie (5)
Zajímavosti (6)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
- Scenárista Jiří Křižan napsal scénář podle svého životního příběhu. Otce mu v 50. letech popravili za Státní bezpečností (StB) vyprovokovaný přechod státní hranice, při kterém zemřel i jeden pohraničník. (sator)
- Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
Reklama