Až do města Aš

Na přímé lince s Housaty a Džusovým románem pokračujeme s opusem pro mobilní telefon Až do mesta Aš. Díky pánu bohu za ty dary, že ty sexuální scény byly rozmazané jak v deliriu tremens. Jinak bych naši milou Dorotku musela počastovat ještě spokojenějším hodnocením. Na závěr je samozřejmě nutné ukápnout slzu podle Silviina vzoru. (22.11.2012)

Přesně si nejsem jistý tím, co to vlastně mělo být. Pseudo-dokument? Rádoby autentický záznam toho, jak lidé žijí? Problémy naší společnosti? Amatérská kamera je mi protivná, protože to, co sledujeme je prostě na první pohled nahrané. Ta autenticita je potlačena, a tak je to jen přehlídka neherců, kteří se snaží ukázat, že ten náš svět je v pěkné prdeli. No, je, ale tak co se tímhle změní? Asi je dobře, že se na to upozorní, ale šlo by to i jinak, než tímhle rádoby... něčím. (31.12.2013)

Už druhým rokem po sobě vyslalo Slovensko do oscarové soutěže romského zástupce. Po loňském Cigánovi tentokrát Dorotu, která s nepříliš vyjasněnými okolnostmi přejede bývalou federaci napříč, aby se pokusila uživit jako šička v ašském závodě (přestože ve filmu vidíme maturitní ples Obchodní Akademie, na kterou dívka i přes nevůli rodičů chodí). Jaká "až do Aše" je: má mimořádně hnusnou kameru, která se za tvrzení o uměleckém či experimentálním formátu neschová, docela sympatickou hlavní hrdinku, a hodně divný styl vyprávění. Drama ledabyle oblečené do dokumentárního kabátku jen tak mimochodem líčí smutný osud hrdinky, jejíž osud by bylo (podle toho, co se ve filmu stane) možné napasovat na jakéhokoliv pracovitého ale neuznávaného cizince. Dozvíme se taková moudra, jako že "nejdřív dostane přednost (rozuměj práci) Čech a pak teprve zaměstnají Slováka" či dokonce " spoléhej se vždycky na sebe, žádnej muž není Pámbů". Ve filmu se mluví romsky, slovensky, nespisovně česky a na konci převážně německy. Kromě pohlednější kamery a rozhodnějšího výběru ze žánrů drama/dokument mi ve filmu chyběla erotika, kterou by člověk v příběhu ze západu republiky tak nějak čekal. (15.03.2013)

Když film skončil, tak jsem si říkal, že měl být spíš dokumentem, než filmem jako takovým. Pak si přečtu zajímavosti a fakt to tak původně bylo myšlený. Já totiž tenhle kousek hodnotit jako film, tak mu dám dvě nebo možná i jednu hvězdičku. Hlavně z toho důvodu, že se tam nedělo nic, postavy byly nevýrazné, herečky neherečky spíš scénou jenom procházely a nemělo to vlastně nic, co by dobrý film měl mít. Jenže když jsem si to přetočil na postavení dokumentu, dělalo se mi smutno. Smutno z toho, jak je Aš prezentován a hlavně smutno z toho, že se tam dějí takovéto věci. Plno lidí si Aš představí jako to nejzápadnější české město a nic víc. Já už si ho po shlédnutí tohoto dramatu představím jako město mrtvých nadějí pro plno holek z východu. Smutná, těžká a neskutečně drsná realita, která mi v rámci tohoto příběhu a města Aš otevřela oči. (21.07.2014)

Původně to měl být dokument, ale postupně se přerodil v celovečerní hraný film. Obsazeny byly neherečky a neherci, všechno působí velmi autenticky, občas se zablýskne scéna jak z dob slávy československé nové vlny, ale jsou tu i nějaká ta „ale“. Zatímco úvod z vesnice u Bardejova nám řekne o vyrůstání v cikánské komunitě víc než celý Šulíkův Cigán, po přesunu na daleký Západ už se neděje nic, co by divák nečekal. Všechno jde po očekávané cestě a příběh lehce nudí. Ze dvou hlavních hrdinek je ostatně zajímavější ta Ukrajinka, jenže má mnohem méně prostoru než hlavní romské děvče. Nehledě na to, že kvůli jejich hereckým limitům film stejně nemohl jít moc do hloubky. Přes nepochybný potenciál u mě průměr (50%). (05.07.2012)