Až do města Aš

Ze začátku mi to trochu zdvihlo adrenalin, jakože někdo zase potáh ňáký evropský prachy a točí něco o cikánský otázce a bude se nás snažit přesvědčit, že cikáni jsou dyskrymynovány more, no ale nakonec tahle linie tam moc nečněla a bylo to jen dost děsivý pokoukání na to, když se někdo narodí průměrně ošklivej, průměrně blbej a průměrně chudej, co ho asi tak v tom životě čeká. Zpracování dosti alternativní a ani příběh nijak světoborný. Cikánku - jako vždy - hraje normální bílá bruneta. Zřejmě se v celé komunitě nenašla jediná, co by v sedmnácti byla současně koukatelná, nebyla matkou pěti dětí a zvládla se naučit text. (17.05.2014)

Až do města Aš na mě od začátku působil jako amatérský, v lepším případě jako poloamatérský film plný neherců. A tak k němu přistupuji, protože o scénaři a nějakém solidním dějovém vývoji se příliš nedá mluvit. Některé záběry jsou povedené, jiné méně, za kreativní považuji pár obrazů, které vyprávějí příběh prostřednictvím kreseb, to mi přišlo hodně pěkné. Ale celkově by film potřeboval dramaturga. A nevím, jestli bylo záměrem, aby němčina byla příšerná a plná hrubých chyb. (22.08.2015)

Amatérismus mísící se s autentičností - jinak je všeříkající komentář od Slarque. Syrové předvídatelné drama, dialogy doplněné o titulky i pro češtinu , protože autenticita je i v tom, že zvukaře do party nevzali a hluky překrývají přímou řeč. Ale co naplat - včera jsem to na ČT2 dokoukal až do konce protože mne to zaujalo ( přes místy nudné pasáže ). Hvězdy dávám za to, že jsem v poslední době nenarazil na opravdu nekomerční český film. (14.04.2015)

Spise nez film, tento pocin vnimam jako dokument (jak bylo puvodne zamysleno). Velmi autenticke, neherci tomu pomohli vydatnou merou, filmove animace hodne povedene. Vnimat to jako celovecerni film, reknu, ze je to prazdne a o nicem. Pokud vezmu v potaz fakt, ze podobnych osudu jsou mraky, k tomu to zpracovani, ktera pridava na atmosfere, autenticite a syrovosti..., budu hodnotit pozitivne. (02.01.2015)

Žádná tragikomedie, žádný časosběr, žádná naděje. Ivana Grófová natočila velmi drsnou, syrovou a naprosto bezvýchodnou sondu do osudu žen - cizinek v západočeském pohraničí. A více než o prostředí textilní továrny jde o to, kam jejich cesty vedou poté. Nightcluby, silnice, herny a bary. Poměrně civilní pohled na počátek nového života v odcizeném prostředí se mění v silně expresivní až psychedelickou vizi naprosté ztráty zábran způsobených tíživou životní situací. Letmo načrtnutý příběh se mění v pásmo obrazů vrcholné zvrácenosti a momentek ze dna lidské existence a důstojnosti. Originální animace tento burcující účinek ještě znásobují. V našem kontextu jedinečný počin, který skutečně dává najevo, že slovenský film se probouzí a nachází svoji sílu v polodokumentárně-realistickém pohledu na sociální témata. Zde zatím dosáhl vrcholu. (30.06.2012)