Agent Palmer: Případ Ipcress

Jde sice o špionáž z období studené války, Případ Ipcress ale zůstává sympaticky nepolitický a zabývá se výhradně svým hlavním hrdinou. Michael Caine zde v jedné ze svých prvních velkých rolí hraje schopného agenta s poněkud osobitějším přístupem k práci, takže kašle na vyplňování hlášení a radši balí nějakou pěknou holku. Řekl bych, že z Palmerových vlastností dovedených až na samou hranici vznikl o šest let mladší film Chyťe Cartera. Tady se sází na pozvolné vyprávění s ozvláštněním v podobě častého užívání podhledů nebo umísťováním překážek před objektiv kamery - i my stejně jako Palmer nevidíme všechno, ale narozdíl od něj máme v závěru tu výhodu, že víme, kdo je oním vlkem v rouše beránčím. (26.06.2012)

Klasika, kterou tu málokdo zná, a je otázka, kolik ji zná Britů. Vynikající studie na téma tajných služeb a jejich blízkosti jak k oficiálním vládním zájmům toho kterého státu a jeho bezpečnosti, tak ke světu zločinu -- hranice je někdy tenká, až neviditelná, nerozeznatelná -- a existující? Jak kdy. Režie, kamera, hudba, hraní, to všechno buduje iluzi opravdovosti, lidského rozměru s omezenými možnostmi, oproti všem možným a hlavně nemožným bondovkám. Jeden člověk vydíráním zneužitý k dobrému účelu -- k tomu, aby zabránil špinavým, smrtelně nebezpečným hrám. Není to samo o sobě špinavost? Britská kinematografie má dva nenápadné klenoty, ne, vlastně tři, a ve všech hraje Michael Caine: Alfie, Get Carter... a The Ipcress File. (Caine není můj oblíbený herec, ostatně jsem si ho dřív málokdy všiml, sotva jsem ho dokázal zaregistrovat. O to víc září teď, kdy mám TROCHU lepší přehled...) Poznámka: český název je jako obvykle debilní. (09.11.2009)

Agent Palmer jako bavič vyniká v jediném - ve schopnosti pronášet mnohdy velmi vtipné kousavé poznámky. Ve všem ostatním zapadá do zcela šedého průměru nerealistických špionážních snímků, ve kterých agenti honí jiné agenty, aby zjistili informace o dalších agentech, nalézali v poslední chvíli zabité klíčové svědky, podstupovali a odolávali mučení, odhalovali zrádce v nejvyšších místech, sem tam si zastříleli a vždy byli uhlazeně elegantními sportovci. Slabé ***. (10.08.2009)

Dvě strany mince má Ipcress File. Tu jednu představuje předvídatelná kriminální zápletka, která až na konci nabírá obrátky skutečně napínavého thrilleru, společně s nepříliš zajímavými charaktery - v čele s amatérským výkonem Michaela Cainea, kterému nejde věřit jediný jeho agentský pohyb (i on je ale s houstnoucí atmosférou, kdy se nemusí tolik spoléhat na fyzickou zdatnost, lepší a lepší). Druhé straně dominuje špičková kamera Čecha Otty Hellera takovým způsobem, že originální záběry na sebe strhávají pozornost vlastně neustále (za všechno zmíním pohled na amerického agenta skrz bytovou lampu). A dál je tu samozřejmě nezapomenutelný Pan skladatel John Barry. (12.06.2015)

Nevím, jak vás, ale mě osobně mrzí a to velmi, že ve výčtu herců, pyšnících se označením 007, se nikdy nedostalo na jméno M. Caine. Budeme dělat, že Agent Palmer: Případ Ipcress je jeden z jeho nepřiznaných dílů. Nebo je to všechno trochu jinak (její veličenstvo anglická královna je pěkný skrblík) a sedmička má zapotřebí i (nepřiznaných) vedlejšáků pod pseudonymem? Tohle spíš vypadá na druhou variantu resp., že mu na to dokonce i přišla, neboť albánská pohostinnost má k odměně za zásluhy asi tak blízko, jako mercedes Švancara do českého nároďáku. Ba ne, tohle není Bond. Bez svých brýlí nerozezná na tři metry ani slona od zebry, rád (si) vaří, má slabost pro Mozarta, před suchým protřepaným nemíchaným Martini dává přednost skotské? whisky a ženy se mu v posteli nestřídají jako (aprílové) počasí za oknem, ale spíše jako roční období. To aby bylo dostatečně jasno, že úplně marné to zase tak není :-) Přesto ho mám o poznání radši, než jeho slavnějšího kolegu. Pravda, určitou, ne nedůležitou roli, v tom nepochybně sehrává i fakt, že před I. Flemingem, já dávám vždy přednost J. Le Carré a jemu podobným. 85% [Už se moc těším, na další naše Berlínské setkání, Harry]. (21.01.2014)