Agent Palmer: Případ Ipcress

Nevím, jak vás, ale mě osobně mrzí a to velmi, že ve výčtu herců, pyšnících se označením 007, se nikdy nedostalo na jméno M. Caine. Budeme dělat, že Agent Palmer: Případ Ipcress je jeden z jeho nepřiznaných dílů. Nebo je to všechno trochu jinak (její veličenstvo anglická královna je pěkný skrblík) a sedmička má zapotřebí i (nepřiznaných) vedlejšáků pod pseudonymem? Tohle spíš vypadá na druhou variantu resp., že mu na to dokonce i přišla, neboť albánská pohostinnost má k odměně za zásluhy asi tak blízko, jako mercedes Švancara do českého nároďáku. Ba ne, tohle není Bond. Bez svých brýlí nerozezná na tři metry ani slona od zebry, rád (si) vaří, má slabost pro Mozarta, před suchým protřepaným nemíchaným Martini dává přednost skotské? whisky a ženy se mu v posteli nestřídají jako (aprílové) počasí za oknem, ale spíše jako roční období. To aby bylo dostatečně jasno, že úplně marné to zase tak není :-) Přesto ho mám o poznání radši, než jeho slavnějšího kolegu. Pravda, určitou, ne nedůležitou roli, v tom nepochybně sehrává i fakt, že před I. Flemingem, já dávám vždy přednost J. Le Carré a jemu podobným. 85% [Už se moc těším, na další naše Berlínské setkání, Harry]. (21.01.2014)

Nuda a rutina všedních dní ve službách Jejího Veličenstva, kde jako by vše krom sarkasmem prolezlého hrdiny vypadlo přímo z pera Grahama Greena s tím, že jak se postupuje v ději, tak se to pro změnu začíná čím dál více podobat práci Richarda Condona. A nuda ani rutina se nakonec vůbec nekoná, byť zásluhu na tom má především výkon Michaela Caina, pošmourná atmosféra Londýna a Barryho hudební podkres. Na druhou stranu mi ne zcela sedla ta tolik vychvalovaná kamera (je holt pravda, že je dost výrazně svá). A ať mi nikdo neříká, že znělka k Dexterovi není ukradená právě odsud, úvodní titulky, ranní rutina a do toho takřka stejný hudební motiv, to už přeci nemůže být náhoda, ne? (02.04.2009)

Takové poselství britům: agenti jsou úplně obyčejní lidé jako vy, nakupují v samoobsluze (tehdy to byla novinka, takže Palmer je otevřen všemu dobrému novému), rádi vaří a milují se, vyplňují stohy hlášení a mají přísné nadřízené, kteří vyjadřují celou svou duší i tělem britský stát, platí za parkování, stojí na křižovatce na červenou...a občas zachrání commonwealth před superzločinci, kteří ho chtějí pokořit a zničit. Od toho jsou přece placeni. Režisér si pohrává s každým záběrem (podhledy, záběry přes rameno či přes různé otvory ve zdech apod.) a výsledkem je mile hloupoučká podívaná, která vás zrelaxuje po dlouhém pracovním dnu. Jenže když se pak na film podíváte zpětně, zjistíte, že vlastně nevíte, co se na plátně dělo, jaká byla motivace postav, proč všichni jednali tak hloupě (důležitý pásek v kamnech???). Ale to asi k tomuto žánru neodmyslitelně patří. (13.03.2009)

Harry Palmer: James Bond dělnické třídy, nakupuje v sámošce hezky s košíčkem konzervy (výhradně americké, inu gurmán) pro kolegyni agentku, kterou chce sbalit. Ano, Harry ve volnu rád vaří a poslouchá klasiku k tomu, jinak v práci spíš úředničina, akce poskromnu. Na druhou stranu, když už, tak má styl a suché hlášky a kukuč Michaela Cainea. On je to nakonec docela roztomilý film. (30.11.2020)

Ve svém filmovém životě jsem si potřásl pravicí s mnoha agenty a proto mne celkem zaráží, že agenta Palmera, jednoho z největších frajerů filmového plátna, jsem potkal až dnes. Bavil jsem se s ním královsky, napnutý jsem přitom taky celkem byl a kdyby to vymývání mozků bylo provedeno nějakým vtipnějším mýdlem, tak bych s pěti hvězdami neváhal, (18.04.2014)