Podnájemník

vrchol scénáristického kubismu...jako pravidelný divák žánru jsem snad nikdy necítil takovou frustraci. Ten film má tolik logických chyb,že doteď přemejšlím, jestli já sám nejsem schizofrenní a film jsem si jen nevytvořil v podvědomí jako kompenzaci nějakého diváckého traumatu z dětství /např. přímočaře vulgární, ale alespoň strašidelné Černé punčochy/.Postava Hope Davis byla prostě jen hříčkou scénáristů, bez vnitřní konzistence v chování, což neobstojí ani u největší psychotičky... Spoilery /přehled těch největších wtf momentů/: 1) u falešně obviněného, odsouzeného a popraveného podezřelého se mluví o 2 vraždách, to není seriový vrah, navíc si měl v průběhu prvního vyšetřování vytvořit vlastní modus operandi a začít napodobovat Jacka Rozparovače? 2) proč vrah zaútočil na dceru inspektora, když vraždil jen prostitutky?ještě ke všemu ve chvíli,když se hlavním podezřelým stal inspektor a tímhle pokusem ho vlastně vyvinil... 3) pokud obžalovaná na konci psycholožce řekne, že její syn je už 7let mrtvý,neměla by také říct, že vraždy spáchal její podnájemník a ona není až takový blázen, jakého v ní psycholožka vidí? Jenže tomu zase odporuje scéna s jejím manželem, když jí ukazuje, že žádného podnájemníka nemají a říká jí, ať bere svoje prášky... to ji jako skutečný vrah tak zmanipuloval,že to vezme na sebe? 4) indicie ukazují na inspektora a jeho kolega ho nechá 2x samotného,aby ještě vystupňoval podezření, a nakonec mu během jedné scény nandá a sundá pouta?kam se vlastně všichni poděli po zatčení inspektora, že zase zůstal jen s kolegou? (16.03.2014)

Film nám naservíruje 4 podezřelé (samozřejmě i hlavního vyšetřovatele, což se dá už u takovejch filmů čekat) a vy čekáte a čekáte, jestli na to přijdou. Je jasný, že na to přijdou, ale vy chcete vědět, jak. Molina je tam asi nejlepší, ale stejně je furt dost stejnej, jak kdekoliv jinde. Průměrnej film, kterej vyšumí jak... asi jak něco, co brzo vyšumí. (12.05.2009)

Podnájemník byl k mému překvapení (díky zdejšímu hodnocení) dosti povedeným krimi/thrillerem s vygradovaným finálem a zničujícím koncem. Alfred Molina je v tomto žánru dosti neokoukaný a je příjemnou změnou. Podnájemníkovi nechybí spád i originalita zpracování. Rozhodoval jsem se mezi čtyřmi až pěti hvězdičkami, ale díky zdejšímu nízkému hodnocení jsem se rozhodl pro pět. Ačkoliv 4,5 by byli akorát. Občas jsem si povšiml nelogičností v ději, ale na celku to nenechalo zas až tak tragické následky. (01.06.2009)

Celkem nenáročná detektivka, u které jsem byl od začátku přesvědčený, že vím jak dopadne. No a když to poslední scéna úplně změnila, celkem mě to naštvalo, protože předchozí a moje rozuzlení bylo jednoznačně smysluplnější a logičtější. Takhle z toho nakonec vylezla naprostá krávovina. Celkově celý scénář je ze slabšího soudku, nějaký rozvitý děj nebo napětí či strach o hlavní postavy opravdu cítit nebudete. Tak proč 3 hvězdy? Film mi záhadně sednul a nevadilo mi ho sledovat. Neusínal jsem a celkem v pohodě si to udrželo moji pozornost ještě dlouho po půlnoci. To se přece také musí ocenit. A taky mám moc rád Alfreda Molinu. (26.01.2014)

30% - Zpočátku až příliš velká "inspirace" čtrnáct let starým filmem Sedm - úvodní titulky, věčný déšť, mladý nezkušený, ale horlivý detektiv kontra zkušený praktik, sériový vrah. Už to varuje, další děj to pak jenom potvrzuje. Objevuje se tu rekvizita psychicky nemocné ženy, takže už nikdy nemůžete přesně vědět, co je skutečnost a co se odehrává jenom v jejích představách. A ten konec mě totálně namíchnul, nepovažuji ho za geniální, ale za značně hloupý. Proč jsme se tedy celou tu dobu na ten film dívali?! (22.07.2018)