Hastrmani
Režie:
Ludvík RážaScénář:
Anna JuráskováKamera:
Milan DostálHudba:
Otmar MáchaHrají:
Oldřich Vízner, Libuše Šafránková, Martin Růžek, Ladislav Pešek, Vlasta Fabianová, Vladimír Menšík, Josef Dvořák, Laďka Kozderková, Ota Sklenčka, Vladimír Hrubý, Lubomír Kostelka, Václav Sloup (více)Obsahy(1)
Vodník Toníček (O. Vízner) se zamiloval do pohledné a pracovité Andulky (L. Šafránková), jenže jejímu tátovi to nebylo po chuti, a tak ji poslal do Prahy do služby. Toníček se ale nevzdal a šel ji hledat. Pomáhali mu snad všichni vodníci z Prahy i okolí, ale po Andulce jako když se slehla zem. To se ví, že se nakonec přece jenom našla, ale snadné to nebylo. Pohádka vznikla v roce 1981 podle povídky "Hastrmani" spisovatele Jana Drdy v režii Ludvíka Ráži. (Česká televize)
(více)Recenze (43)
Pohádka podle Drdovy předlohy je tak uvzdychaná vodnickým fňukáním, až to nudí. Přitom herecké obsazení je 100%, ale krom chvilkových slovních hříček Tatanáška (V. Menšík) zaujmou pouze tanečky, písničky a jarmarečné prostředí. Výprava je sice na studiovou pohádku výborná, ale scénáristka Anna Jurásková měla nechat vodníky víc jednat než jen fňukat. ()
Režie Ludvík Ráža, předloha Jan Drda, hudba Otmar Mácha. A je to! Moc příjemná osmdesátková televizní pohádka s kouzelnými kulisami a dokonalým vodnickým obsazením. Ladislav Pešek, Vladimír Menšík, Martin Růžek, Vlasta Fabianová, Jiří Dvořák. Nejen vodníci, i další roličky jsou úžasné. Krása nebeská! ()
Příjemná pohádková pohodovka na nedělní odpoledne. Vydařený scénář, který netlačí na pilu, nevtíravá režie a prvotřídní obsazení s krásnou Libuškou Šafránkovou, které to sluší i v hadrech, mile zamilovaným Oldřichem Víznerem, neodmyslitelným Pepou Dvořákem a skvělou Laďkou Kozderkovou, vytvářející možná nejvýraznější roli, byť rozsahem nevelkou. Televizní dílko, které potěší každého pohádkového staromilce. ()
Hrozně konverzační a dlouhé, děti by to asi moc nebavilo. Toník je neschopa, samo mu přijde do cesty děvče, samo se mu nabídne, ostatní ho pak pro něj celou dobu hledají... on sám nemá žádnou zásluhu ani ničím nevyniká. Pohádka prakticky nemá žádný děj a vrhá na vodníky špatné světlo: "Tatanášek" Menšík ztrestá paní, u které Andulka sloužila (k poskytnutí informací je mu dobrá, ale pak jí nechá tryskat vodu do obličeje, zlomyslně se jí vysmívá, a ještě jí chystá promočit stěny i strop, třebaže se k němu chovala zdvořile), "Kabrnáč" Pešek zase ukradne hrnčířskýmu poctivě získanou žabku, a ještě že mu to prý patří... Toník slíbí Jemelkovi, že mu přivede Stázinku, ale místo toho s ní skotačí na parketu, nechá se opečovávat a zulíbat a teprve potom si dost trapně vzpomene, že ji vlastně nechce a že má jít za jiným. No kde to jsme? K dovršení všeho děda Kabrnáč ke konci místo ptaní se po Andulce dočista přijde o rozum, s bůhvíjakým úmyslem hraje s hrnčířskym dvě hodiny karty, pořád prohrává, když už nemá peníze, promění Toníka v žábu a zase prohraje (wtf?). A vezme mu rok života a Andulce o rok prodlouží trápení. Proč??? ()
Moc milá pohádka. Vodnické pohádky a ještě ze staré Prahy mám docela rád. Navíc obě kategorie umíme. Tady mají tvůrci navíc přidanou hodnotu v podobě vynikajících herců a povedené hudby. A tak maximum nedám jen proto, že je trochu zbytečně zdlouhavá. Kdyby se zkrátila na hodinku nebo sedmdesát minut, bylo by to dokonalé. ()
Reklama