RocknRolla

Chtít od tohoto filmu další klon prvních dvou Ritchieho filmů je chyba. Mnohem blíže než k rozjuchaně vtipným hláskařům má RocknRolla k Layer cake Matthewa Vaughna, tzn. brnká se na méně odlehčené struny, zato s důrazem na postavy a vrstvení provázaného děje, který opět táhne k ‚velkému‘ konci. Úprk od Luca Bessona i Madonny Guyovi evidentně svědčí a i když celá ta stará parta tak nějak nostalgicky chybí, cholerický Wilkinson, úlisný Roden a temně charismatický Strong vás rádi vezmou mezi sebe. Nechejte se pozvat, tahle ‚slezina‘ stojí za to. 4 a ½. (19.01.2009)

Už to zdaleka není tak nabušený a perfektní jako Podfu(c)k, ale furt je na co koukat. Taneček Gerarda Butlera a Thandie Newton, běh na dlouhou trať Gerarda Butlera, když ho honěj Rusáci atd. Zase je tam banda hodně dobrejch postav s anglickym přízvukem (největší cool tvrďas mi tentokráte přišel Archie) a černej humor taky nechybí. Jenže je to zbytečně dlouhý a překombinovaný. . Například ten "rocknrolla" feťák s gayem by tam téměř nemuseli bejt. A na můj vkus tam bylo hrozně málo akce, přitom ta je vždycky u Guye Ritchieho megazábavná. Neni to sice taková onanie jako Revolver, ale stejně je Guy Ritchie do sebe čím dál víc zahleděnější. Na druhou stranu, Thandie Newton je fakt femme fatale. (15.01.2009)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)

Soundtrack Steve Isles: 1. People Ask the Question ,2. I'm a Man ,3. Have Love Will Travel ,4. Bank Robber ,5. The Trip ,6. Ruskies ,7. Outlaw ,8. Waiting for a Train ,9. Rock & Roll Queen ,10. The Gun ,11. The Stomp ,12. We Had Love ,13. Mirror in the Bathroom ,14. Funnel of Love ,15. Such a Fool ,16. Dopilsya ,17. Negra Leono , (14.05.2011)

Na první pohled stále dost blízko původním sbaleným a podfu(c)kářským jízdám, ale na ten druhý jen touha vstoupit potřetí do stejné řeky. Je moc fajn, že se do gangsterek s hromadou rozhněvaných mužů pletou nové věci, ať už větší komplikace nebo překvapivější zvraty. Bohužel ale problikává taková podivná misogynie až agresivita (potvrzená o mnoho let později v Gentlemanech), přes kterou se nedokážu přenést. Je to velká škoda, protože jinak je Ritchie v okamžicích čirého adrenalinu pořád za hrdinu, jinde ale právě naopak. (03.05.2022)