Na opuštěném místě

Naprosto špičkový noir. Zatím nejlepší role Bogarda, kterou jsem viděl. Na těchhle filmech mi vždycky vadí, že rozehrají hru plnou narušených a zvrácených charakterů, ale končí povětšinou v nesmyslném happy endu nebo smíření. Na opuštěném místě se tomu elegantně vyhnulo a nabízí tak úžasný příběh s cynicky trefným závěrem. (01.03.2012)

Z úcty k Humphreymu a k některým skvělým dialogům. Ale jinak tomu chybí zcela časová soudružnost, nevíme, kolik dní uplynulo, který je den či noc, vyprávění se pohybuje podivnými skoky. Charaktery postav jsou značně neukotvené a celá zápletka, jestli je Dix vrah, nebo ne, podaná tak strašně nešťastně a prvoplánově, až by člověk brečel. Do toho neschopná policie, které vlastně pomůže náhoda. Dalo se to rozehrát daleko víc a na víc způsobů, ale takhle je z toho selanka, která po půl hodině je vyplněna mnoha vatoidními scénami. Chybí napětí, skutečné emoce, cokoliv, co by z filmu udělalo něco trochu zajímavějšího ke koukání a kde by divák mohl více přemýšlet o vztazích postav a zápletkách. (06.10.2013)

„I've killed dozens of people… in pictures.“ Krutá romance s hroty sarkasmu, co bodají do hollywoodských móresů a kriminální zápletkou, co má koncentrovat pochybnosti. Údajně nejlepší Bogartův výkon a to možná proto, že hrál sám sebe. Ukázal při tom dvě neobvyklé tváře. Jak tu komediální, kdy doma drobnými gesty doprovází jednání prosté šatnářky Mildred, tak tu děsivou, když se mu vznítí zápalná šňůra a lidé kolem něj se začnou bát. Ostatně poster s výrazem pana Hydea hovoří za vše.. (16.03.2023)

Skvělý Bogart jako failující hollywoodský pisálek & magnetický cynik/ potížista (Grahame je též výborná), velmi chytrý scénář, napínavý temný melodrama s otazníkem až do vypjatého finále, přičemž divák celkem dlouho vůbec neví, v co že se to příběh vyvine. Lidsky vzato drsný, poutavý a bez chyb. #Noirvember (24.11.2021)

Když na scénu vpluje Laurel Gray v podání velmi pohledné Glorie Grahame, říkal jsem si , ach to bude garbovsky silná mrška, která Bogartově charismatu orosí vysoké čelo. A i na policejní stanici mi z ní vstávaly chlupy na zádech (rozuměj mrazilo), ale  pak ten jeho "hezký obličej" políbila a najednou šla Nanynka do zelí, která se z každého jeho zamračení může zbláznit a pak když se projeví nejen jako lehce labilní magor, ale možná i rváč!, tak je z ní hotová hromádka neštěstí.  Časově sice není příběh nijak ohraničen, ale víc než jako několikatýdenní vyprávěnka to na mě nepůsobilo, což na uvěřitelnosti takhle zásadních změn charakteru moc nepřidává. Ale to jsou holt léta padesátá (nebo mé špatné vnímání, přiznávám) a skutečná emancipace byla ještě mýtem a pohádkou pro malé princezničky.   Ovšem formálně je to dokonalý pomalý noir, kde si ono melodrama v prizmatu své doby lze pochopitelně užít až do samého závěru. Bogart pak pochopitelně naprosto dokonalý a  i jen  jeho  "noirová chvilka poezie" stojí za ty čtyři hvězdy. (16.01.2024)