Růže a prsten

Růže a prsten hned zpočátku připomíná díky propletenci vztahů trochu telenovelu. U některých postav není zcela jisté, jaké jsou vlastně charaktery a zde se více než kde jinde ukazuje, že i postavy v pohádkách nemusí být černobílé. Ostatně zde je mnoho postav, které nám jsou zpočátku představeny, ale následně se ukazuje, že jejich charaktery jsou složitější než je u pohádek běžné. O soše se dozvídáme celkem brzo, že je to vypravěč a zároveň působí jako z řeckého dramatu jako Deus ex machina. Ono to celé působí spíše jako řecké drama s telenovelskými prvky ovšem do pohádky s humorem a nadsázkou. Miloše Nesvadbu jsem jako lehce přihlouplého, ale humorného prince viděl víckrát. Jaroslav Marvan se do pohádek moc nepouštěl, ale zde mi hned připomněl svého krále z Šíleně smutné princezny. Celá pohádka se odehrává na zámku a v několika kulisách. Jsem si jistý, že své fanoušky si pohádka najde. Mě se líbily jiné pohádky, které v té nadsázce zašly ještě dál. (07.11.2021)

Růže a prsten jsou krásnou ukázkou naivity, humoru a nadsázky, aniž by to sklouzávalo do hlouposti či trapnosti. Přemýšlím, zda si umím představit ještě o něco méně královského krále, než byl tady rada Vacátko (já vím, Šíleně smutná, ale tam je to o něčem jiném, i když i to je komedie), ta směšnost jeho krále vyniká ostřeji i díky královské důstojnosti královny (taky je to mrška, o to pokoj). Krásná deus ex machina figura - socha, jak coby prvek v ději, tak jako prvek výtvarný. Absolutně geniální výběr byl v postavách princů, Miloš Nesvadba je k zulíbání, Jan Tříska je beze vší ironie dokonalý pohádkový princ z rodu těch, jaké jsme měli v pohádkách běžně a jací se dnes již evidentně nerodí. Stejně tak byla hezká princezna Andělka, kterou půvabem překonala jen Bětuška. Že je Jana Preissová krásná ženská vím odjakživa, marně přemýšlím, jak mi mohlo celé roky unikat, že má tak příjemný hlas. No já vím, to jsem objevila zas minimálně nový kontinent, ale já si to opravdu uvědomila až tenhle týden (u jiné pohádky). Moc se mi líbilo, že se nebáli do pohádky dát i zjevnou parodii, třeba když princ veršuje a při hledání rýmu na jméno Bětuška z něj padá: "Bětuška beruška, Bětuška osuška, Bětuška rozbuška..." Stejně tak v závěru přímočaře zasáhne socha a je vyřešeno a nikdo nad tím nedumá. A tak všechno nad očekávání dobře dopadlo, všichni jsou šťastní a spokojení.... Lidé by ostatně nikdy neměli spoléhat na kouzelnou růži a prsten. Měli by být sami krásní, být na sebe milí a měli by se mít rádi. (18.04.2013)

Velice pěkná, divadelně stylizovaná televizní pohádka na motivy vánoční povídky W. M. Thackeraye z roku 1855, vtipně aktualizující pohádkový žánr (v oblasti jazyka i charakterizace prostředí a postav). Celý příběh se nese vzdor své členité výstavbě v hravém duchu, který podporují i uvolněné (leč precizní) herecké výkony; okouzlují především Jaroslav Marvan svou humornou hrou na krále Udatu (vládnoucí spíše jídelníčku nežli království), Jan Tříska svou proměnou v naivní princátko, oddávající se raději ušlechtilým hrám (tenis, golf & šerm), nikoliv studiu a Miloš Nesvadba jako princ Bulka (nomen omen). Duch improvizace mocně zavládl (a to i z vypravěče příběhu: pantomimicky se vyjadřující oživlé sochy, perfektně sehrané Zbyňkem Vaňousem) a dal vzniknout správné atmosféře! (08.02.2009)

Pohádka, co má výborného, originálního a naprosto nerušivého vypravěče! Co vlastně nemá záporných ale lidských hrdinů a hrdinek. Co zpodobňuje lásku překrásně neromantickým způsobem. To se v pohádkách normálně nenosí! Doufám, že pohádku ještě někdy uvidím, protože v ní nejen růže a prsten mají své kouzlo! Jo a moc chválím Českou televizi za zařazení "pohádek pro pamětníky". Dělá mi to radost v sobotu ráno:) (23.01.2016)

Veden pohádkovým deficitem sáhl jsem po dalším kousku s Janou Preissovou, mnou titulovanou královnou princezen, víl, chudých dívek a vůbec ženského elementu v pohádkách. Pohádka samotná je takový symbol rozdílu mezi kvalitní a špatnou pohádkou, jaké se točí dneska. Je skutečně vtipná a chytrá, nikoli infantilní a hloupá, oplývá nadsázkou, nikoli trapností, a je výborně zahraná. Na hercích je vyloženě vidět, jak si hraní užívali a jak se bavili při všech těch uražených chm!, králích Pekáčích II., kapitánech Zrubalech, Bětušce osušce a podobně. Přiznávám, že jsem se řehtal od začátku do konce a na závěr měl takovou příjemnou náladu, kterou kazí jen otázka: Proč to dneska už takhle vtipně, odlehčeně a přitom chytře nejde. (24.05.2013)