Mé srdce pohřběte u Wounded Knee

Naučný příběh o tom, kterak Indiáni přišli k tomu ničemu, co mají dnes (jak tomu rozumíme v paralele s Romy, i když nejsme Američani, že?). S kouzelnou Annou Paquin k tomu. Někde jsem měla zasunuto, že Siouxové byly drsným kmenem, no po shlédnutí tohoto (dlouhého) dílka už si to budu pamatovat. Je to poučné, méně už zábavné. (21.11.2010)

Solidní televizní film, který mapuje osud Lakotů a jejich náčelníka Sedícího býka od boje u Little Big Hornu, až do masakru u Wounded Knee, který "udatné" vojsko USA prezentovalo jako bitvu (za což mimochodem označovalo tradičně všechny své vyhlazovací výpravy na indiánské tábory plné žen a děti). Až na malé drobnosti a ve jménu atraktivnosti přidané věci, je film solidně historicky přesný. Na televizní produkci rozhodně nadprůměrný film o smutném osudu Siouxů, který se dá aplikovat na téměř libovolný kmen indiánů. I přesto je v něm vidět alibismus, kdy téměř po celou stopáž vidíme senátora, jak bojuje za práva indiánů, armádní velitel je sice rázný, ale žádný rasista, velitel kavalerie, která způsobila masakr, se zpětně omlouvá indiánovi, emočně zhroucený a se slzami v očích, i když se ve skutečnosti celá sedmá kavalerie fotila před mrtvolami indiánů, nadšená ze své "práce". Zpětně ve filmu můžeme vidět cenu lidských životů. Totální zhuntování způsobu života, kráděž území, téměř dokonalé vyhlazení jediné potravy (bizonů), vyvraždění žen a dětí, se o sto let později vyrovná úlevou na dani ze zisku z kasína na území vaší rezervace. Snad někdy někdo nevtrhne do Evropy, aby nás také "zkulturnil" ... 75% tématem související filmy: Syn jitřní hvězdy, Custerův poslední boj, Velcí náčelníci, Na západ (05.07.2012)

Jedná se v prvé řadě o historický film, nedočkáme se tedy zobrazení indiánských tradic, kultury a spirituality, jako v jiných novodobých indiánských filmech. Zde vidíme snahu o pokud možno maximálně objektivní pohled na události předcházející nechvalně proslulému masakru u Wounded Knee. Určitě stojí za zkouknutí a je škoda, že takovéto filmy nevidíme v kinech. (07.09.2007)

Povedená rekonstrrukce "domestikace" amerických indiánu. Američané tehdy s původními obyvateli zacházeli jako náckove s židy v době své největší slávy. Snímek se mi dost líbil. Není mnoho filmu, které by líčily tuto část dějin indiánu. Herci v rolích indiánu skvělí, náčelnicí opravdu uvěřitelní s autentickým vzevřením. Cosi přes 80% to bude. (13.07.2010)

Žili jako jiné národy. Nebyli lepší ani horší. Nebylo jejich zásluhou ani vinou, že se dějiny vyvinuly pro ně nepříznivě. Přinutily je žít v jedné zemi s jiným, početnějším národem, jehož hodnoty nesdíleli. Bránili se jak uměli, bojovali i vyjednávali. Přestože snad nakrátko uvěřili, že se štěstí obrací na jejich stranu, nakonec svoji zem ztratili a zachránili sotva holé životy. Tklivá hudba a nádherné obrázky přírody nás dohánějí k slzám. Tragika jejich osudu je ohromná. Jsme svědky zániku národa Sudetských Němců a marné snahy jeho posledních náčelníků, Konrada Henleina a K. H. Franka, zachránit pro svůj lid svobodu a důstojnost. --- Snad jednou i u nás vypukne takzvané revizionistické pojetí historie a někdo takový film natočí. Koneckonců, jak kdysi napsal Jaroslav Hašek, „morální vítězství je vždycky na straně toho, kdo je bit.“ --- Tento film v podobě hraného dokumentu není až tak zlý. Z věcného hlediska není zásadně nepřesný a jeho tendenčnost je převážně únosná. Je rozhodně mnohem slušnější, než třeba 1492: Conquest of Paradise. Kdo chce, může i z tohoto filmu rozpoznat, že hlavním bolehlavem vlády nebylo Indiány pobít, nýbrž je nějak, v rámci možností, zachránit při životě. (Pro srovnání, Argentinci měli v téže době se svými Indiány prakticky totožné potíže, a jediným vojenským tažením je vyhladili. Nikdo to nepřipomíná, nikdo jim to nevyčítá.) --- Více než film sám mi vadí kontext, ve kterém podobná díla vznikají a působí na publikum. Je to určitý trend, jehož společným rysem je podkopávání hrdosti a sebeúcty Ameriky a celého Západu. Člověk se musí ptát „cui bono“? A vtírá se mu na mysl Leninův výrok o „užitečných idiotech“. (21.08.2010)