Soví hnízdo

Studiové pojetí se mísí v lesem, alespoň se tedy nejedná jen o studiovou kriminálku. Nicméně ani to jí na bůhví jaké kvalitě nepřidává. Luděk Munzar je sice výborný a i jiné herecké výkony jsou kvalitní, ale jinak se film táhne poněkud podivným nedetektivním způsobem. Nemůžu si pomoct, a to nejsem odborníkem na kriminálky ani detektivky, ale vše až moc závisí na výsleších, kriminalisté toho sami vyšetří jen málo. Ostatně, konec o tom také svědčí. Podezřelí byli všichni, asi aby to bylo zajímavější, ale dramatičnost tomu chyběla opravdu hodně. Soví hnízdo se rozpadlo, asi vlivem větru a deště, kterým přece komunisté za každých okolností poručili. (14.01.2019)

Socialisticky orientovaný Poirot. Poctivá tv kriminálka ze zašlých časů dostává přednost před současným trendem mechanického vršení povrchních tv krimi historek. Tehdejší cenzuře unikl hrůzný čin ze stažených kalhot pedofila, nicméně soudružská cenzurní komise toho času do éteru pustila i šokující mrtvé stopařky a zase byl u toho herec Zdeněk Martínek. V tomto případě je hlavní a jedinou obětí v mechu a kapradí pohlavně zneužitá osmiletá dívenka a objasnit tento hrůzný čin přijíždí kovaný pražský kriminalista Luděk Munzar. Okruh podezřelých je zúžený na čundráka (Rostislav Kuba), starého pytláka (Ota Sklenčka) a duševně postiženého mladíka (Tomáš Juřička). Vedení strany se rozhodlo, že jednoho z herců a zároveň podezřelých, který byl straníkem, uvede do nepěkného světla a udělá z něj skandálního vraha. Jak řekli, tak udělali. Munzar a jeho tým příliš indícií nemá, přesto se v jeho pátrání objeví drobnost, za života totiž zavražděná holčička svému tátovi (Jiří Zahajský) vyprávěla fantazijní báchorku o sovím hnízdě, která je klíčem k odemčení celého případu. Bizarnosti se vrší, horečnaté teplo záhy střídá podzimní atmosféra lesa a hájenky, důmyslně ukrytá mladíkova flinta vydá své svědectví a Munzar si v závěrečném odhalení vraha sezve všechny důležité přítomné do místnosti a bezpečně identifikuje komunistického maniaka. Jaká to úleva, že v příštích dnech se už po hvozdech nebudou nezletilé holčičky bát jít (s vlčákem) na procházku. Není známo, jak moc řval Evžen Sokolovský po hercích, že mu zkazili záběr a neumějí text. Rovněž není známo, zda byl scenárista Filip Urban potrestán za užití příjmení Hokeš, které poměrně značně evokovalo příjmení tehdejšího nechvalně proslulého politika. Ovšem ta užitá, usuzuji převážně nevědomá bizarnost, tvůrčí neotřelost, kvalitní herecké obsazení a v neposlední řadě i určitá odvaha přijít s něčím malinko šokujícím v normalizačních poměrech tehdejší doby, to ze mě vyrazilo příslušné solidní hodnocení. 7/10 (19.01.2020)

Na televizní kriminálku vcelku snesitelná podívaná. Příběh samotný sice není žádné „terno“, ale slušné herecké výkony tomu přece jenom dodali nějakou tu kvalitu. Byla celkem škoda, že to vyšetřování mělo poněkud vlažnější tempo, ale tak na zabití jedné hodiny, se to dá překousnout. Atmosféra byla jakžtakž v pohodě a nejvíc pobavil drzý tramp při výslechu… (28.11.2018)

Nenudil som sa, keď som to sústredene sledoval; keď moja divácka koncentrácia poľavovala, prestávalo ma to aj baviť a dostával som sa do stavu, ktorý popisuje Rosalinda. Zážitok z tejto inscenácie si teda zrejme divák musí "odpracovať". Prekvapuje ma, že v r. 1981 bola na obrazovku pustená zápletka s pedofilom. Riešenie je tak trochu poirotovské (vzdychanie vyšetrovateľa nad tým, aké je všetko nejasné, vzápätí ale nasleduje zhromaždenie podozrivých a suverénne usvedčenie - "vyveštenie" - viníka). Neboli tu nutné extra oduševnelé herecké výkony, ktoré (preto?) nedopadli ani najhoršie, rozpaky vyvoláva iba výstup predstaviteľa vraha v momente, keď jeho postavu usvedčia a zatknú. Nechutne televízny obraz, inak ale slušné, prinajmenšom priemerné krimi, takže hodnotím za *** a zvažujem i ****. (06.11.2011)

Televizní inscenace o brutální vraždě malého děvčete, kterou vyšetřuje kapitán v podání Luďka Munzara. Podezřelých je hodně, napětí houstne. Atmosféru umocňuje krásné podzimní protředí lesa, ve kterém se z velké části snímek odehrává. Hudba Marty Jiráčkové mě hodně připomínala alkoholickou léčebnu v Tažných ptácích (ta křídlovka hlavně) a dobré byly i různé chorály nebo jiné chaotické zvuky/ruchy. Škoda, že tento její počin byl její jediný. (03.09.2016)