Režie:
Jaroslav DudekKamera:
Alois NožičkaHudba:
Ladislav ŠtaidlHrají:
Marta Vančurová, Viktor Preiss, Jiří Bartoška, Gustav Opočenský, Hana Maciuchová, Vlasta Fabianová, Alena Procházková, Svatopluk Beneš, Lubor Tokoš, Miroslav Moravec, Jiří Adamíra, Jana Vaňková (více)Obsahy(1)
Pierre Boileau a Thomas Narcejac je dvojice autorů, pokládaných za jedny z hlavních reprezentantů moderní francouzské detektivky. Literární kritikové označují jejich romány za "les romans mystéres", romány s tajemstvím. "Píšeme příběhy, které nás oba upoutávají, které dávají možnost rozvíjet jak dobrodružství, tak psychologii osob," říkají autoři. Jednoznačně přesvědčují o tom, že pátrání v lidské duší, svědomí a myšlení, je přinejmenším stejně napínavé jako dokonale promyšlený a precizně realizovaný plán na vyloupení banky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (17)
O detektivku vůbec nejde, nikdo nic nevyšetřuje, jedná se spíše o krimi. Skoro až podobenství o anonymuzujicich vztazich i uvnitr rodin - manželka nezná svého manžela, tetička své neteré, otec blábolí, nikdo mu nevěří, ale všichni se tesej, až natáhne bačkory, jeden manžel ozeneny s penězmi a ten druhej vlastně take. Hvězdička nahoru za závěr jak Bartosky, tak Fabiánové. Inscenace mi připomněla novelu Fotograf od Pierra Boulleho až tak, že jsem podlehl dojmu, že se jedná o stejného autora. Leč jméno podobné, ale rozhovor se sebou samým vlastně týž. 9/10. ()
Inscenace není hloupá nebo neoriginální, je však přeci jen dost nudná. Asi nejhorší na tom celém je Štajdlova přeslazená hudba, která pořád zní a inscenace se v ní úplně ztrácí. Mezi kvality, které diváka čekají, patří pí Vančurová - její křehké uzavřené ženy nestárnou. Jako dramaturg je uvedena pí Poledňáková - tím bych si vysvětloval osvěžující rys, že hlavními postavami jsou ženy a příběh je podán z pohledu jednajících žen. Dobovou legráckou je úsměvná snaha vytvořit na Kavčích horách v několika scénách atmosféru pařížské kavárny či nóbl restaurace; počítám, že zahraniční studenti tropického zemědělství na Vysoké škole zemědělské museli mít jako komparsisté žně. ()
Tuto detektivku si pamatuji z dětství, bylo mi necelých deset a bylo mi výjimečně dovoleno koukat večer na televizi. Pamatoval jsem si hrůznou atmosféru letecké havárie a naturalistické scény z nemocnice. No, v dospělosti jsem ve filmu nic z toho nenašel, zato jsem našel v příběhu, který jsem jako dítě evidentně vůbec nepochytil, jiné kvality. Hodně mě bavil Bartoškův frajer, který v polovině filmu celou situaci vtipně zrekapituloval, aby mu na konci úsměv poněkud zhořkl. Nemohu prozrazovat, ale to vyústění opravdu stojí za to, takže zapomenete i na velmi televizně inscenační filmařské pojetí. ()
Příklad, kdy jednoduché, ale precizní televizní zpracování výrazně předčí literární předlohu. Boileau a Narcejac mají sice dobrý nápady na zápletky, ale zpracování je vždy odfláknuté a nedomrlé. Naštěstí tady se divák může opřít o výborné herce a příběh je hned plynulejší a logičtější. Jako bonus = pointa při čtení závěti. ()
Klasická ateliérová detektivka, kterou z průměru vytahuje perfektní dějová zápletka a strhující vyvrcholení. Navíc vynikající herecké obsazení, Vančurová s Preissem v méně obvyklých rolích, charismatický Bartoška a výborná Vlasta Fabianová. Francouzské detektivky si dokázaly držet styl za všech okolností. ()
Reklama