Tunelové krysy

Vôbec som netušil že tento film má na svedomí Uwe Boll. Kupodivu to nebolo tak zlé, ako by človek čakal, skôr naopak. Vojnovú atmosféru sa mu podarilo navodiť vcelku slušne. Celý film by sa dal definovať jedným slovom - depresívny. Predsa len, väčšina scén sa odohráva v temnom tuneli s baterkou, pištoľou a Vietcongom u zadku, čo väčšinou končí nepríjemnou smrťou. Morbídne vraždy nie sú výnimkou a krv tu tečie rôznymi smermi. Za pochvalu stoja aj výbuchy a prestrelky, horšie to je s kamerou, ktorá je miestami dosť zbrklá a roztrasená. (08.02.2015)

No vida, že to jde, když se chce. Po neuvěřitelné sračce BloodRayne II velké překvapení. Ten film je o několik tříd lepší. Režisérsky se Boll celkem vytáhl. Scény v tunelech jsou klaustrofobické, nějakých emocí se taky dočkáme a nevypadá to tak levně. Slabší 4* (7/10), protože stále tam jsou určité chyby. Ale nejlepší Boll. (25.06.2010)

Hned z kraje musím podotknout, že je mi úplně jedno, kdo to natočil. Já se díval na film z Vietnamu a především na zpracování klaustrofobických tunelů. Toto téma mne osobně velmi zajímá a tak jsem se na 1968 Tunnel Rats prostě těšil. Nechybí tomu akce, bezmoc a ani utrpení ve velmi drsném, až opravdu hodně brutálním hávu. (14.12.2008)

Bollovská klišé?? Ano,trošku určitě!!!. Ale i pres ně je to velice povedený film. Konečně jiný pohled na válku než drsná akce na rozlehlých bojištích. V těch tunelech bych se zesral. Proto jsem rád, že někdo...a je mi jedno že zrovna Uwe...natočil film i těchto odvážných chlapech. Také se mi líbí, že Uwe kašle na to co chceme a hlavní hrdina vpodstatě nebyl určen a taky, že konec není zrovna růžový. (07.02.2009)

Tunnel Rats je unikát. Prvý krát sa totiž stalo, že som o Bollovom filme nepremýšlal ako o žumpe kinematografie, ale ako praobyčajnom vojnovom survivale, bez myšlienky, bez hrdinu a prešpikovanom 1000-krát prevareným drmolením o domove a viere (ktoré sa naštastie komplet vymlátí v expozíicii). Prvý krát som nebol ani úrážaný, ani rozosmievaný ohavným trademarkom všemohúcej filmovej tuposti v podaní maestra von Wermelskirchen. Naopak. Podporovaný peknou hudobnou kulisou, klaustrofobickou atmosférou a nezávisláckou nekorektnosťou chvíľkami dáva zaspomínať na obrazy z posledného Ramba. Sic je možno až moc vidieť ako si Uwe dokazuje, že nie je sračkár, ale na sugestivite to scénam pod povrchom (vrátane záveru) to neuberá a z jednoduchého námetu sa tu žmýka celkom dosť. Na všeobecne známe pomery určite milé prekvapenie. 60% (24.11.2008)