Oblečen na zabíjení

Film Dressed to Kill můžu opravdu jen doporučit, protože mu lze vytknout jen málo co. Tvůrcům se skutečně podařilo navodit skvělou psycho atmosféru říznutou kriminální zápletkou, kterou skvěle doplnilo několik erotických scén. Ani na herecké výkony si stěžovat rozhodně nemůžu, protože tentokrát se mi skutečně líbili všichni.Bohužel mé od vyššího hodnocení odradilo několik nudných a zbytečně natahovaných pasáží a samotný závěr. (12.09.2010)

Alfred Hitchcock je u mňa na prvom mieste a Briana De Palmu mám veľmi rád. A práve preto nejdem nad 3*. Dressed to Kill sa formálne podobá na Hitcha viac než Hitch sám, no napätie i šok v ňom balancujú s jemnou naivitou a miestami až nechceným smiechom. Ak to De Palma robí schválne, v rámci nadhľadu, potom uberá filmu to, čo robí Hitcha Hitchom a prečo by sme mohli milovať aj túto jeho poctu majstrovi. Ak to nerobí schválne, za naivitou filmu je pravdepodobne podpísaná doba vzniku filmu. A tu prichádzame k ďalšiemu De Palmovu faux pas - Hitchove filmy nestárnu. (25.02.2004)

Velmi nevyvážený, což mne ostatně dost zamrzelo. Od skvělých snových scén a scén pronásledování se propadá do nepříliš důvěryhodných druhořadých konverzačních vystoupení. De Palmovi protagonisté by se neměli pouštět do větších rozhovorů, možná by nemuseli mluvit vůbec ... síla filmu je všech scénách beze slov. (16.02.2012)

Je to víc Argento než stále omílaný Hitchock. Ve své konstantní snaze vyprávět obrazem je to fascinující a dokonalé, ale taky malinko legrační. Dressed to kill je až béčkově přímočaré - ale skrz všechna ta zrcadla, split screeny, zrychlené obrazové záznamy, zamlžená skla - jako by De Palma pomrkával po divákovi, že to celé je jen rafinovaná, sebe si uvědomující hra na realitu - film. (25.10.2023)

Tak mám za sebou první setkání se slavným režisérem Brianem De Palmou. No byla to jedna primitivní hororová kravina a ještě z větší části nudná. Slavnému Psychu Alfreda Hitchcocka jsem nadělil 3 hvězdičky a ač jde o zdařile natočený film, nemůžu se u něj zbavit jisté pachuti prvoplánového děsení diváka, stejně jako znuděného pocitu z nekonečného rozjezdu. De Palma na Hitchcockův styl přímo navazuje, či dle některých vyjádření přímo vykrádá, nicméně žeby ten brakový příběh o vrahovi v ženských šatech získal v jeho podání nový zajímavý rozměr navíc... no, pro mě bohužel ne. Spíše bych řekl, že tak silná inspirace notoricky známým filmem byla spíše na škodu, protože pointu zde divák poměrně brzy vytuší a nedokáže už ani tolik šokovat. Režisér se až nechutně vyžívá v zabijáckých scénách plných krve a současně nahoty, ale mezi tím si na chvíli u mě napravil renomé, když se mu podařilo vybudovat v druhé polovině působivou atmosféru, včetně zajímavých vizuálních nápadů (zejména s prodělením plátna, kdy v jednu chvíli sledujeme dva děje kolem klíčových osob souběžně). Ovšem i to napravené renomé si znovu stihl skazit lacině psychopatickým zvratem k závěru. No nic, pokud jde o variace na Hitchcockovy slavné motivy, pro mě osobně legendární zůstávají Chabrolovy Kloboučníkovy přeludy (1982). 35% (08.02.2021)