High Rise

Retro-futuristický mrakodrap jako neřízený, izolovaný mikrokosmos / organismus jasně představoval alegorii lidské společnosti, s třídní hierarchií svérázných figurek rozloženou podle pater. Interesantně načatá a nápaditě natočená "surrealita" se nepřekvapivě zvrhla do totální apokalyptické anarchie, která by mne zpětně snad i bavila, kdyby bolestně nepostrádala pointu dodávající smysl. (12.09.2016)

Uvažuju o tom, jestli tahle historka o pošahaných lidech z paneláku byla napsaná tak blbě, nebo tak moderně. Každopádně nasnímané, nasvícené a vypiplané to bylo moc hezky. Tím, že jsem se v ději ztrácel, lépe řečeno ve smyslu děje, mě to vlastně nikdy nepřestalo bavit. I když pak nepřišlo kýžené zjištění o co sakra go, tak mě stále bavilo ho hledat. Interpretace můžou být asi všelijaké, od obrazu vzestupu a pádu společnosti, až po: Lidé jsou vlastně zdivočelá zvířata zavřená v bedně, každopádně výtvarně špica. EDIT ... Totálně obraz lidstva, které opustil jejich stvořitel. (20.09.2016)

Ballardovu předlohu neznám, ale nejasně tuším, že poselstvím High-Rise má být něco na způsob kritiky mezilidských vztahů v buržoazní společnosti. Jasně, mohl bych si teď někde přečíst pár článků nebo komentářů, a pak tady dělat chytrýho a psát tu o nějakých obrazech a zrcadlech a parabolách a hyperbolách... Ale nemám to zapotřebí, a stejně mě tenhle film téměř neoslovil. Za celou dobu jeho trvání jsem se do něj pořádně nedostal a zůstal trčet někde na jeho povrchu, coby nezaujatý a nezúčastněný pozorovatel, jeho filmové řeči jsem příliš nerozuměl. Objektivně mu musím dát nějakou hvězdu aspoň za výpravu, za několik slušných herců (Evans, Hiddleston, Irons) a za hudbu (mj. jedna zajímavá coververze Abby). Ale podle mě je v bizarnosti fantaskního mikrosvěta daleko lepší třeba Gilliamův Brazil, a v absurditě třeba Kafkův Zámek (vím že knihy sem nepatří, ale nemůžu si pomoct - postava Lainga mi od prvních scén neustále evokovala zeměměřiče K.) (a vlastně Zámek byl co vím už dvakrát zfilmovaný). Ale hlavně a především - nepřekonatelným superfilmem číslo jedna o velikém domě s podivnými obyvateli, je pro mě už navždycky Wendersův Million Dollar Hotel. (21.06.2016)

nečekej přívětivou naraci, nečekej nepředvídatelný vyvrcholení. to, jak celá tahle vizuálně předimenzovaná kritika společnosti dopadne, se stejně dozvídáme hned na začátku a jiný konec než totální destrukce všeho snad ani nepřipadá v úvahu. elektřina vypadává, na střeše mrakodrapu si cválá kůň, žerou se psi. dystopia at it's best. (23.11.2016)

Polem v Anglii projel Snowpiercer, ale tentokrát systém zůstal uzavřenej, a celej průšvih může vesele pokračovat. Jakpak taky ne, když nám tu chybí sebeoběť ( ta ruka za dětskej život ve vlaku ), a místo ní dostaneme zástupnou oběť koně - komu něco říká Asvathamédha a její funkce pro uchování královského statu quo, ať se přihlásí, dostane bonbón. Architekta s vizí (byť nerálnou a pokřivenou) nahrazuje ten s největším pérem, ten, co vlastně pořád jen zasouvá, ten, co má doma mrtě krabic, a v nich sex a paranoiu (atributy uzurpátora vedoucího místa v tlupě), a jeho "vizí" po převzetí moci je - dožrat psa. Celý je to samo krz tu tečrovou na konci asi v prvním plánu míněný jako alegorie na Anglii (potažmo Západ) a její (jeho) potýkání se s tímhle typem průšvihu, nicméně to je tak "hezky" a chytře a vrstevnatě udělaný, že se jednomu nemůže do lebeně nevkrást ta krutá Calassova věta : SOCIETY IS RUIN. (přesná citace z knihy Ruin of Kasch). Plnej počet, sedí to vedle Zvětšeniny jako rovnej sourozenec. P.S.: Všichni hrajou jak bohové, radost koukat. (05.08.2016)