Režie:
Spike JonzeKamera:
Lance AcordHrají:
Max Records, Ryan Corr, Catherine O'Hara, Forest Whitaker, Paul Dano, Catherine Keener, James Gandolfini, Lauren Ambrose, Tom Noonan, Alice Parkinson (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Novátorský režisér Spike Jonze spolupracoval se slavným autorem Mauricem Sendakem, aby na filmové plátno přenesl jednu z nejoblíbenějších dětských knih – Max a maxipříšerky – klasický příběh o dětství a místech kam se chodí za poznáním. Film vypráví o devítiletém Maxovi, nespoutaném a citlivém klukovi, kterému připadá, že ho doma nikdo nechápe a tak utíká do svého vlastního světa. Chlapec se ocitá na ostrově, kde potkává podivné příšerky, jejichž emoce jsou stejně divoké a nepředvídatelné jako jejich činy. Příšerky potřebují krále, který by je vedl a Max touží po královsví, kterému by vládl. Během korunovace Max slibuje, že z království udělá místo kde budou všichni šťastní. Ovšem brzy zjišťuje, že vládnout vlastnímu království není vůbec jednoduché. (HBO Europe)
(více)Videa (4)
Recenze (240)
Tak sa pripájam k zástupu, ktorým Max prišiel ako neznesiteľný rozmazlený frkan, ktorého čím viac divák spoznáva, tým viac chápe, prečo nemá zástup kamarátov a prečo terorizuje doma staršiu sestru a matku. Jeho prezentovaná nekonečná detská fantázia až príliš skoro začína hraničiť so sobeckosťou a drzosťou a to pomlčím o nie príliš šťastnom výbere herca do hlavnej úlohy. Max Records alias Max mi totiž výzorovo vo svojej postave prišiel možno aj starší než v skutočnosti je a nezakamufluje to ani čudácky kazajkovitý detský oblečok. Na tom by v podstate nebolo nič hrozné, nebyť jeho správania a výrokov, ktoré vzbudzujú dojem, že je mentálne zabrzdený niekde v predškolskom veku. Dve hviezdy dávam snáď len za hudbu, za samotný príjemne bizardný výzor príšeriek a niekoľko naozaj výtvarne nádherných obrázkov (aj keď čakal som po tejto stránke oveľa vypiplanejší svet). A pokiaľ ide o príbeh - naháňanie sa po lese, ohadzovanie sa šutrami a stavanie jedného konárového domčeku - čiže niečo na úrovni Teletubies. ()
Je to film od Spike Jonzeho, nic normálního v tom tedy nehledejte. Nějak jsem se ale, seč jsem se snažil, nedokázal vpravit do Maxova myšlení a do těch příšerek, které se kolem něj pohupovali. Byli zvláštně roztomilé, ale to bylo asi to jediné, co na nich bylo pěkné. A jak jsem minutu a minutu spěl ke konci, tak jsem si vlastně uvědomil, že jsem v tom nenašel ani nic jiného, co by si alespoň vysloužilo označení - divné, ale dobré. ()
Budu nemilosrdný a do WtWTA udělám pořádnou díru. Nebo jej zašlapu do země. Asi jsem se moc těšil a byl unešený z traileru, který přiznejme si, byl sestříhán lépe než originál. Nebo na vás všechny ty honičky a házení hlínou zapůsobily? Závěrečné dojemné loučení sice lehce pohlo mými city, ale moře slz se nekonalo. A možná bych ještě uvažoval, jestli na to nechám dívat děti :-) Jo, a taky se mi nezdá OTD...oficiální text distributora...asi viděl nějaký jiný, imaginární film... ;-) 40% ()
Vizuálne krásny príbeh. Bohužiaľ všetko to vyznieva do stratena. Max je síce uvrešťaný a neschopný chalan ale má peknú predstavivosť. A Wild Things sú úžasný. Ich vzájomný stret, ale funguje ako jedna veľká hra v ktorej sa skrývajú dôležité ľudské emócie ako láska a osamelosť. Ale toto sa nerieši. Max je predsa len malý a nedokáže poriadne uchopiť problém a Wild Things ako keby tieto veci riešiť nedokázali. Pobehovanie v lese, stavba hradu, alebo guľovačka s hlinou sú zábavné a nadupané, ale nemá to žiadnu dramatickú ani vyhrotenú situáciu. A koniec len potvrdzuje to, čo som si začal myslieť od polovice filmu. Že aj keby Max neutiekol z domu, nič by sa nestalo. Zmenou totiž neprešiel. Stále bol ten istý chlapec bez nadhľadu, ktorý potrebuje aby sa okolo neho točil celý svet. Max Records mi inak pripomína chlapčenskú verziu Ellen Page. Pre mňa príjemný filmík, ktoré mu ale chýba to najpodstatnejšie a to.. duša. ()
Hlavní hrdina Max je obrazem dětské duše, která na rozdíl od dospělých nezatěžuje svou mysl „dospěláckou“ logikou (viz. příběh pro matku, Maxův popis pevnosti,…), neobtěžuje se hledět tak daleko, aby viděla možné následky svých činů a jedná impulsivně (konflikt s matkou). Fantastický a nespoutaný svět, do kterého uteče před realitou rozvrácené rodiny, ve které postrádá otce, je pak obýván „maxipříšerami“, jejíchž soužití je zase vyobrazením toho, jak by vypadalo společenské uskupení vedené dětskou myslí – jejich vztahy jsou dětsky naivní, křehké, řeší se, kdo se „kamarádíčkuje“ s kým, kdo komu šlápl na hlavu a jestli to udělal schválně a maxipříšery navíc Maxovi jeho od reality odpoutaným příběhům jednoduše věří, neboť se neobtěžují zatěžovat dospěláckou logikou. V tomto filmu jsou navíc naprosto skvěle vyobrazena podstata „dětského hraní“, kdy může každá nespoutaná zábava díky dětské lehkomyslnosti sklouznout k tragédii, zranění nebo rozepři. Proto mají v tomto světě své pevné místo destrukční činnosti (ničení lesa a s ním spojená dětská radost z destrukce), nebezpečně vyhlížející hry (doslova explozivní vybíjená) a impulzivní roztržky („Já ho sežeru!“). Určitě si také pamatujete momenty z dětství, kdy jste se při nějaké zábavě nechali natolik unést, až to někomu ublížilo a pocit zábavné euforie najednou vystřídala lítost, strach a tíha zodpovědnosti. Ve Where The Wild Things Are jsou takovéto situace vyobrazeny vskutku bravurně. ____ Z audiovizuálního hlediska je tento film nemálo hravý, oplývá mile rozverným indie soundtrackem a z vizuálního hlediska nezapře svého auteura (opravdu auteura – režiséra Jonzeho, nikoliv autora, který napsal předlohu). Spike Jonze do svého nového filmu protlačil velké množství jemu vlastní osobité poetiky, která je blízká například i Michelu Gondrym a tentokrát měl navíc k dispozici skvěle designované příšery, které nevznikly jako CGI (díkybohu!), ale o vše se postarala stará dobrá animatronika a musím říct, že výsledek je přímo dech beroucí – příšery do svého prostředí zapadají, působí realisticky a jejich mimický projev by se snad dal nazvat i hereckým výkonem. ___ Spike Jonze natočil film, který si snadno můžete splést s poněkud osobitější pohádkou, ve skutečnosti se ale o žádnou pohádku nejedná – Where The Wild Things Are je především filmem pro dospělé, kteří už zapomněli, jaké to je být dítětem a jestli někdo dokázal dokonale pochopit dětskou „duši“, je to právě Jonze. A ten vám to rád připomene skrze nespoutaný svět fantazie, který možná může působit vůči dětským divákům amorálně, pravda ale je, že děti prostě bývají kruté, nezodpovědné a tento film jim místo toho, aby ukázal správný ideál, ukáže zrcadlo jich samotných. ()
Reklama