Volání netvora: Příběh života

Vizuálně moc hezky zvládnutý film, který se bohužel vyjma netvora a jeho minipříběhů moc neliší od ostatních snímků z podkategorie "drama o rakovině". Volání netvora zkrátka chybí určité originálnější zpracování. Nabízelo se větší zaměření na chlapeckou fantazii a na to, jak do ní hlavní hrdina utíká před tvrdou realitou - to vše pojaté v opravdu snové atmosféře a podbarvené zapamatovatelnou hudbou. Tenhle film se ale soustředí na Conorův (pochopitelný) hněv nad tím, co si ve skrytu duše přeje, a nad stavem své matky. Je to zkrátka drama, jehož zápletku a poselství zkušený divák dávno zná. (03.04.2017)

Až půjdu příště na nákup, zeptám se, jestli náhodou nemají hlas Liama Neesona. Tenhle chlap by mě dokázal ukecat i do práce v kanceláři, hezčí hlas nemá ani polovina mých oblíbených hereček. Film Příběh života je na tom stejně jako tvůj vlastní životní příběh. Sám se rozhodneš, komu bude patřit. Na mě působila trošku šroubovaně pointa všech těch příběhů, taky by mně vůbec nevadila větší sonda do pohádkového světa, ale když to vezmu tak, že jsem vlastně hodinu čtyřicet čuměl na strom, tak to byla dobrá zábava. (13.04.2017)

Stejně dechberoucí jako předloha jen s tím rozdílem, že ve filmu tomu pozměněný závěr (nebo spíše prodloužený) dal trochu jinou pointu. Což ale neni vůbec na škodu, naopak. Herci, atmosféra, hudba, režie - všechno jak má být. (Spoiler alert... ) A paradoxně nejsilnější scéna nepřijde ani ve chvíli, kdyby to člověk čekal (poslední opravdový rozhovor Connora s matkou), nebo kdy mu to film říká (poslední scéna Connora s matkou), ale ve scéně v autě, kdy babička mluví s Connorem a člověk si uvědomí, co přijde a co nelze zastavit. Nebudu lhát... stejně jako u knížky mi ukápla slza a nehodlám se za to nijak stydět. (29.01.2017)

Ti co Volání netvora srovnávají s Faunovým labyrintem (2006) mají víceméně pravdu. Oba příběhy jsou velmi depresivní a díky groteskní fantazii i líbivé zároveň. Opět se podíváme do dětské fantazie, protože jak my víme, tak ta nemá hranice. Mladý Conor se vyrovnává s umírající rodinou formou příběhů a přivolání samotného netvora. Vizuálně hezká pohádka. Díky kouzelnému hlasu Liama Neesona tak ožívá i velké tisové monstrum. Tím bych řekl, že to ale končí. Režisér v případě Sirotčince (2007) stvořil velmi dojemný a děsivý příběh a v jeho dalším počinu Nic nás nerozdělí (2012) mě několikrát dohnal k slzám. Volání netvora ale na mě vůbec nefungovalo. Jistě po skončení plakalo většina lidí v kině. Což chápu. Finále mě osobně nedojalo a to z příliš osobních důvodů. Během filmu jsem pouze přemítal, že režisér samotnou nemoc vykresluje až příliš pravdivě a příběhově jsem už tohle několikrát viděl. Takže originální to zrovna není. Jednou a dost. [Csfd projekce20] (50 %) (02.04.2017)

Ještě nikdy jsem se nesetkal s filmem, který vypráví poměrně dost smutný a emotivní dramatický příběh, jehož vyprávění si usnadňuje fantastickými motivy v podobě samotného netvora s naprosto charismatickým hlasem Liama Neesona. Vlastně bychom mohli říct, že se vůbec nejedná o fantasy. Celý příběh stojí na základě jednoho smutného lidského příběhu z ponurého anglického venkova. Nicméně právě ta atmosféra anglického prostředí a samotný netvor z celého filmu dělá opravdu povedenou událost, která na konci filmu musí rozsekat snad každého diváka. (15.12.2017)