Spirit

Hýbe se to líp než Sin City, respektive využívá to lépe zákonitostí comicsového média a jeho převoditelnost do filmu. Evidentně to má být taky nějaká persifláž klasických comicsů z 30.-50. let a zároveň sebeironie Millera vůči sobě samému coby "autorovi kultovního Sin City". Jenomže, když neznáme ani Spiritovu původní mytologii, a když film nenabízí srozumitelný příběh, a všechny "vtipy" jsou zbytečně roztahané, tak to čiročirým způsobem nudí. (18.02.2009)

Citované z listu nájdeného v smetnom koši pred domom Franka Millera - "Vážený pán Miller. Po tom, čo ste sa pričinili o vznik prinajmenšom pozoruhodného Sin City, som váš prvý sólový projekt očakával s istou dávkou entuziazmu. O komiksovom Spiritovi som pred tým nevedel nič ale po zhliadnutí filmu mám pocit, že o ňom ani nič viac vedieť nechcem. Nepochybujem, že môže byť ďaleko zaujímavejší ako ste ho vylíčili tu, prekvapilo ma však, až aký nevydarený je tento váš film. Je mi jasné, že ste sa zrejme pokúšali o odľahčenú paródiu, ale buď nemám zmysel pre humor alebo mi len proste nesedia rádobyvtipné scény evokujúce parodické "skvosty" s koncovkou "movie". Najviac ma však na Spiritovi irituje, ako ambiciózne sa tvári, štylizovaný vizuál a množstvo známych tvári však ešte kvalitný zážitok nerobia. Aj to hlavný hrdina pôsobí znudeným dojmom a jediný, kto si natáčanie zrejme užíval, je Samuel L. Jackson, ktorý charizmou a zámerným prehrávaním aspoň čiastočne vylepšuje dojem z inak príšerne napísaného záporáka. K deju sa radšej nebudem vyjadrovať, nemám skúsenosti s profesionálnym písaním, ale ste si stopercentne istý, že práve vy ich máte? Neberte to tak, že si z vás uťahujem, som však skrátka smutný akým spôsobom ste zahodili svoju dosť možno životnú šancu. PS: Ak vám náhodou ešte niekedy dovolia sadnúť si na režisérsku stoličku, majte trocha sebareflexie a pre istotu odmietnite. Mám totiž predtuchu že v komiksovom svete sa uplatníte ďaleko lepšie a ak majú váše daľšie filmy vyzerať takto, diváci to zvládnu určite aj bez vás. " (02.04.2009)

Gabriel Macht má charisma, o tom žádná. Zbytek je ale tak otřesně nesourodý slepenec absurdností, nelogického příběhu a ultradementních dialogů, že to ani chytlavé provedení nezachrání. Posledním hřebíkem do rakve je pak Scarlett Johansson, jejíž role je zde totálně nepodstatná a díky maximálnímu zahalení hlavních předností se ani ta vizuální slast nekoná. Snad už Millerovi po tomhle fiasku konečně došlo, že film a komiks jsou absolutně rozdílné věci. (23.11.2009)

Novopečený režisér Frank Miller sa pokusil o nemožné. Chcel dva krát vstúpiť do tej istej rieky. Do rieky menom "Sin City". Lenže teraz už za sebou nemal dvojicu štedrých mecenášov, skúsených poradcov, Quentina Tarantina a Roberta Rodrigueza. V snímku "The Spirit" odhalil svoj vlastný rukopis. A zostala tam len nuda, klišé, nepodarené pokusy o čierny humor, plytká zápletka, hlúpe dialógy... avšak to všetko v temnom, štýlovom komiksovom balení, ktoré sa mu už osvedčilo pri jeho prvom filme. ** (22.03.2010)

Ajajajaj, SPIRIT nefunguje ani jako film, ani jako adaptace komiksu, ale jako experiment je zajímavý a ambicióznější než SIN CITY._____ Dokonce funguje lépe, protože je filmovější: nápaditě propojuje různé časoprostorové roviny, dovolí si paralelně rozehrát akci, je jednotný v užití barevných abstrakcí, voice-over dění dovysvětluje a glosuje, naštěstí nám nepřevypravuje, co právě vidíme. Problém ale vidím v tom, že i když má přímočarý děj, chybí mu pořádný tah na branku, hlášky tolik nevyniknou, protože je film přes svou atraktivnost hrozně ukecaný a obsahuje spoustu zbytečné vaty, popř. rozmělněných scén natahováním, a tak nudí._____ Jako rozumné mi nepřijde snažit se oživit hrdinu Zlatého věku komiksů tím, že mu dám moderní sincitiovský háv, zatímco dotahuji styl k dokonalosti a vysmívám se dalším hrdinům Zlatého věku, jmenovitě Batmanovi, Supermanovi ad. Tenhle Millerův samostatný debut tak připomíná jeho přístup k postavě Daredevila, tedy její modernizace ve smyslu zdrsnění a zakomponování velkoměsta jako metropole s duší, nechybí velká porce násilí a sexistického přístupu k ženám, nakombinovaný s parodií Alana Moore k tomuto Millerově přístupu ( http://home.insightbb.com/~fourcolorheros2/freeread/TheDaredevils2.pdf )._____ Bavil jsem se, jak to zajímavým způsobem nefunguje, ale cítil jsem se provinile, že si to užívám. Ukázkový příklad VGP - Very Guilty Pleasure ("velmi provinilého potěšení"), které navíc svou "podivnost" okázalou staví na odiv ve scéně, ve které věčně přehrávající Samuel L. Jackson kouká na poskakující nohu s hlavou a ptá se svých podřízených, jestli jim to nepřipadá "hodně podivné". Mně taky, mně taky. 5/10 (13.03.2009)