Letní déšť

Docela zajímavý filmový počin ze Španělska, který režíroval známý herec Antonio Banderas. První, co musím zmínit a co mne překvapilo, je fakt, že tento film se objevil v televizi před desátou hodinou večer, ač je zde otevřeně zobrazeno násilí, soulož (dokonce několikrát s různými detaily) či pohled do záchodové mísy, do níž jeden z hrdinů močí krev. Takovýto film pouštět v neděli od osmi hodin večer je podle mne docela odvážný krok, byť se jedná o zvlášť placený filmový kanál Cinemax. Ale to je vedlejší, jen jsem se nad tím podivoval. Každopádně film není jen o výše vyjmenovaných věcech. Je o užívání si života, když je člověk mladý, plný elánu a svěžesti. Ale samozřejmě nic není tak veselé a růžové, jak se může zdát a každou radost či pohodu musí zákonitě vystřídat i o něco horší zážitky, které nemusí skončit šťastně. Ze začátku (zhruba po celou první polovinu filmu) jsem se příliš v postavách neorientoval, nebo jsem spíše film ve svých očích shazoval a považoval jsem ho jen za nějakou výpověď bez děje a hlubší myšlenky. Ale na konci filmu už jsem dokonale znal všechny postavy a měl jsem pocit, že jim a jejich jednání rozumím a že to, co jsem viděl, má hlubokou myšlenku a velkou výpovědní hodnotu. Po herecké stránce je film naprosto bezchybný, všichni mladí herci se snaží a je vidět, že mají talent. Prostě tomuto filmu nemám téměř co vytknout, snad jen tu úvodní bezobsahovou část, kdy film občas i nudil. Ale jinak to pro mne byl úžasný filmový zážitek a uděluji čtyři hvězdičky. (08.12.2008)

Až tak rozporuplné pocity jsem ze španělského Letního deště vážně neočekávala. Já jsem de facto vůbec netušila, že Antonio zrežíroval tak pocitový snímek, který má neskutečnou hloubku. Očekávala bych od něj nějakou akčnější záležitost, ale tím co stvořil mě doslova uzemnil. Netušila jsem, že v něm dříme taková křehká duše básníka. Je pravda, že mě ze začátku téměř uspal. Zvrat nastal někde v polovině, možná o pár filmových políček dřív. No a konec vygradoval až se mi zdá, že bych si měla dát nějakou vzpruhu na povzbuzení. Jenže vzhledem k tomu kolik je hodin, tak si pustím pár oblíbených písniček a budu doufat, že na Letní déšť přestanu tolik myslet... 3,5* P.S. kamera a hudba minimálně na hvězdiček deset (12.10.2013)

Dlouhý, pomalý film o ničem. Budiž, jsou filmy bez děje, které mají smysl, ale tady jsem ho nenašel. Kdybych na letní déšť koukal v létě z okna, byla by to podívaná po všech stránkách zajímavější. A nejvíc mě asi iritovala ta hudba, co si jeden ze celkových dvou motivů hrála bez ohledu na to, co se právě děje. Jediným plusem je María Ruiz, na kterou bych se asi vydržel dívat i déle, než tyto skoro dvě hodiny. (28.11.2011)

Smyslná básnická stylizace se skvělými i nudnějšími okamžiky. 1) 46letý Antonio Banderas pojal svůj druhý režisérský počin (podílel se i na produkci) podle scénáře 50letého Antonia Solera jako básnické vyznání ke svému mládí. Como director, hago lo que me gusta hacer, říká a věru, nelže. Příběh má totiž ... cierto punto autobiográfico. La acción trascurre en 1978, justo los años donde dejaba mi Málaga natal para iniciar mi aventura en Madrid. Antonio Soler refleja bien esos años, con algunos elementos y situaciones que nos pasaron por aquel entonces. (Děj probíhá v roce 1978, přímo v době, kdy jsem opustil svou rodnou Málagu, abych začal svá dobrodružství v Madridu. Antonio Soler zobrazuje dobu dobře včetně detailů a situací, které jsme prožívali.) 2) Zpočátku poněkud roztěkaný děj postupně dostává své jasné kontury. Nicméně těm, kteří očekávají Příběh a Akci, mohu jen odkázat slovy Danta Alighieriho: Lasciate ogne speranza, voi ch´intrate (Zanechte vší naděje, kdo vstupujete.). 3) Fantastické vzrušující a současně vkusné milostné momenty nejsou žádné soft porno bez ohledu na to, co si o věci myslí prudérní prvoplánově vnímající diváci. 4) Příjemné herecké výkony podává jak pěkný 26letý Alberto Amarilla (hlavní hrdina Miquelito), tak i charismatický 27letý Raúl Arévalo (Babirusa, má matku v Londýně), přitažlivý 29letý Félix Gómez (Paco Frontón s otcem podnikatelem) i rovněž přitažlivý 20letý Mario Casas (Moratalla). Půvabně svůdná 26letá María Ruizová (Miquelitova láska Luli) zaujala dokonce i mě. Kladu si, pravda, otázku, jak moc by se mi film líbil, kdyby hlavní postavy nebyli čtyři pěkní kluci, ale třeba čtyři pěkná děvčata. 4) Zvláštní pozornost si zaslouží skvělá hudba Antonia Melivea (také podíl na produkci), který londýnský Pro Arte Orchestra rovněž dirigoval a sám si zahrál na klavír. (08.01.2012)

Chtěl jsem dát dvě hvězdičky, ale pak jsem si uvědomil, že film tak špatný nebyl. Po shlédnutí mi přišlo, jako by se Antonio trochu moc soustředil na "experimentální" prvky (o kterých toho tolik napovídal před projekcí ve Varech), a tím se mu z toho vytratil děj. Poeticky videoklipovitých pasáží tam je totiž zbytečně moc. Jako by se Banderas za každou cenu snažil udělat z filmu o obyčejném klukovském přátelství a zklamání z prvních lásek kdovíjaké umění. První dojem z filmu jsem měl tedy trochu rozpačitější, teď´ po pár dnech mi ale v hlavě zůstala jakási zvláštní natrpklá nálada, která se mi vybaví při každé vzpomínce na film. Banderasovi se skutečně povedlo zachytit ducha jedné etapy lidského života. Znovu to hned vidět nemusím, ale jako debut slavného herce mě to docela příjemně překvapilo. (12.07.2009)