Neznámá

„Udělala bych to znovu. Nemám výčitky. Jenom strach, protože jsem myslela, že mám svou minulost už vyřešenou. Ale teď mám pocit, že moje minulost nemá vyřešenou mě. Dnes už jsem vás unavovala dost. Děkuju. Na shledanou.“ Po Legendě o „1900“ a Nejvyšší nabídce jsem již měl od režiséra jistá očekávání a Neznámou je v podstatě naplnil. I když je pravda, že začátek mě dost napínal. Tajemná žena, která má za sebou dle flashbacků sexuální násilí, shání práci, a mermomocí ji chce v konkrétním domě a bytě. Poměrně dlouho divák tápe, o co vlastně jde, vyřčená jména postav mu nic neříkají, zkrátka nic moc komfortního. Ale vydržet dál u filmu se vyplatí. Postupně se o hlavní hrdince dozvídáme stále víc, začínáme se o ni strachovat, protože každou chvíli hrozí její prozrazení. A přituhuje. Nakonec je divák svědkem opravdu silného příběhu, nemálo napínavého, který chytí a pustí až na konci. Pravdou je, že úplně samotný závěr byl až zbytečný, ale nemění nic na tom, že mě Tornatore znovu potěšil, tentokrát to bude za solidní 4*. (06.10.2018)

Scénář: Giuseppe Tornatore .. O dvou starších filmech Giuseppe Tornatore (Nuovo cinema Paradiso & Una Pura formalitè) koluje tolik pochvalných legend a já ne a ne se s nimi potkat. Tak to beru alespoň z druhé strany a po výborném hudebním retru La Leggenda del pianista sull'oceano se mi dostala do rukou právě La Sconosciuta. ___ Ženám po celém světě se nedějí jen dobré věci - a je potřeba na ně stále upozorňovat. Zvláště, když se prosté téma podá takhle otevřeně. Silný herecký part pro Kseniya Rappoport, opět poutavě stavěný scénář a v neposlední řadě silná výpovědní hodnota, která je kočírována rukou znamenitého filmaře. Vedle režie je pak velevýrazným prvkem taktéž hudba, ta kterou stojí Tornatoreho dvorní skladatel, mistr nad mistry, Ennio Morricone. (19.01.2009)

Psychologické drama. Zápletka není složitá, ale práce na postavách a dialozích je detailní a mistrovská. Osobně jsem obzvlášť ocenil, že ačkoli je námět politicky lukrativní, autor pro nic neagituje. --- Mám trošku otazníky ohledně kompozice scénáře. Značná část filmu uplyne, než postupně plně pochopíme motivy hlavní postavy. Dovolím si ve vší skromnosti nabídnout návrh, že kdyby se toho na začátku řeklo malinko víc, možná by se divák na straně hlavní hrdinky více angažoval a prožitek by byl ještě intenzivnější. --- Většinu filmových diváků hudba jako taková příliš nezajímá. A tak se u filmu často úspěšně uplatňují druhořadí skladatelé. Ennio Morricone je právě takovým veleúspěšným matadorem málo inspirované, rutinní filmové hudby. Domnívám se, že režisér Tornatore, který je bez debat mnohem kvalitnějším umělcem, užívá Morriconeho konvenční hudbu s dobře vypočítaným úmyslem své náročné dílo přece jen trochu přiblížit běžnému divákovi. --- Když k tomu přičtu několik drobků přece jen sladkobolné sentimentality v příběhu, jaksi se zdráhám film označit za vrcholné dílo. Velmi hodnotným uměním však rozhodně je. (24.08.2010)

Ponurý příběh neznámé Ukrajinky, která se zničeho nic objeví v jednom Italském městečku a uchází se o práci hospodyňky. Vypadá to, že chce zapomenout na minulost a začít nový život na novém místě. Nejprve vše vypadá nevinně, ale postupem času se dozvídáme, že z nějakého důvodu jí jde o konkrétní místo u konkrétní rodiny. Když se věci začnou ubírat správným směrem a už už to vypadá na šťastný konec, kterého se Irina dočkala, temná minulost ji dohoní. Velkolepé drama se skvělou herečkou v hlavní roli. Depresivní atmosféra a prostřihy do Irininy minulosti v divákovi vyvolávají pocity bezmoci a soucitu a ten se pak alespoň trochu dokáže vcítit do její kůže a sympatizovat s ní, ať už k cíli dorazila jakoukoli cestou. U tohoto filmu si alespoň na chvíli uvědomíme, jak je někdy osud krutý a ne vždy je vše, co děláte, tak úplně ve vašich rukou. Pár klišé a sporným momentům se ani tady nevyhneme, ale jinak vřele doporučuji a slabším povahám radím připravit si kapesníčky. 80% (18.10.2016)

"Když opustíš svou zemi, pořád se stěhuješ." La Sconosciuta je citelně obnažená cesta do hlubin ukrajinské duše. Netuším jakým kouzlem na mě Tornatore zapůsobil. Co vím jistě, že to funguje! Tenhle sicilský kluk je obrazem mé hladové filmové duše. A vím kam zamíříme, až to situace dovolí. (10.12.2021)