Metropie

šampón umožňuje ovládání lidí a v televizích sou kamery, to je jediná myšlenka celého filmu. Aby zaplácli 80 minut, tak nás povodí po temných prostorách (především metra). Od poloviny už sem to nemohl vydržet, ale síla vůle byla mocnější. Každopádně sem hodně přemýšlel nad rozdíly mezi 1* a 2*.. K tomu všemu se přidá nechutně obludný obraz, lidi mají jednoduše nepřirozeně velké hlavy, mě se to hodně hodně nelíbilo a určitě je to jeden z důvodů, proč nakonec tu 1* dám... (12.06.2010)

Futuristická vize světa, kde jsou evropské metropole propojeny podzemním systémem metra, které umožňuje neuvěřitelně rychlý transport. Do toho se svět topí ve všeobecné krizi, díky čemuž povrch vypadá jak po nukleární válce a korporace se ještě snaží pomocí šampónů našeptávat lidem. Kdyby to všechno nedržela pod jednou střechou tísnivá atmosféra, od začátku do konce by se člověk ptal proč. PROČ? Veškeré futuristické nápady ztroskotávají na banálních logických úvahách. Základem máme to úžasné metro. K čemu slouží? No aby se postavy podívaly do skandinávských měst i Berlína a Paříže, jako by to mělo nějaký význam. O to víc to celé ztroskotává při úvahách o celé společnosti. K čemu by ve světě, který se musí od rána do večer dopovat antidepresivy, bylo, že se za pět minut dostanu do hlavního města cizího města? Stejně tak koncept vniknutí do myslí obyčejných lidí je naprosto špatně uchopen, protože v tomto světě je zájem o lidskou pozornost to poslední, co vám pomůže. Takže vlastně není jasné, o co to v této báchorce jde, když v dystopickém světě, jak byl nastíněn filmem, by takové metro (ostatně kde se vzala technologie?) a našeptávání lidem, co mají dělat, bylo všem na nic. (25.09.2011)

Ak jeden "fuckin´ normal guy" začne v hlave počuť hlasy, dej sa môže uberať mnohými smermi. Metropia však pláve vo svojských vodách absolútne nevyspitateľne. Naprieč európskymi metropolami a myšlienkami hlavného maníka škandinávci načŕtajú mnoho úvah. Vo výsledku však vnímajú človeka len ako povrchnú bábku samého seba, s črepinami obrazov svojich vlastných myšlienok. Metropia je pozoruhodná, zvláštna, nudná, neúsmevná depresívna šeď. (30.04.2012)

Šedá, studená, pomalá - krátce řečeno typicky severská animovaná historie v konečném důsledku o tom, že posloucháme hlasy ve své hlavě, kterými je Sebevědomí a Mindrák, k nimž se během života přidávají hlasy venkovního světa, ať již se jedná o propagandu, autority, volání přírody nebo rádio FM. Chce to účinný filtr a sebepoznání. Nezaujalo. Zato mne zaujalo to, že efekt Kulešova funguje nejen mezi záběry, ale i mezi pořady. Soudím to z toho, že jsem po předchozím dokumentu "Tajemství sexappealu" viděla v Metropii samá sexuální nastavení, potřeby a strategie, nikoliv politicko-antiutopický pamflet na totalismus kapitálu. ___ P.S. Podstata Kulešovova efektu spočívá v tom, že tentýž záběr herce je vždy kombinován s nějak významově jiným snímkem. To umožňuje pozorovat různé účinky na diváky: první účinek je ten, že člověk již podvědomě zařazuje sérii záběrů do jednoho logického celku; druhý spočívá v tom, že člověk má podvědomou tendenci očekávat od člověka na plátně tutéž psychologickou reakci, jakou má sám. Tak pokusné obecenstvo uvedlo, že výraz obličeje herce se vždy měnil v závislosti na emotivním náboji, který vyzařoval ze snímku, s kterým byl snímek herce kombinován, ačkoliv se snímek obličeje herce neměnil. Jednodušeji řečeno stejný záběr hercovy tváře vypadá jinak ve spojení se záběrem talíře polévky či záběrem dětského hrobu. (06.02.2012)

Nevím proč, ale okamžitě jsem si vybavila ponurou atmosférou i životem hlavního hrdiny Christiana Balea v Mechanikovi. Skarsgårdy jsem poznala po hlase okamžitě, tak jako lacinou Juliette Lewis, ponurost se mi pak z animovaných filmů ztotožňovala nejvíce asi se snímkem Mary a Max, ostatně tak jako nevhodné narážky v obsahu, které z obou filmů dělají tvorbu nevhodnou dětem, byť Mary a Max je o dost přijatelnější, veselejší. Poletující hlavy a veškerá žádná artikulace v Metropii mi zase připomněly South Park, celkově děj se mi ale líbil a nevadila by mi ani verze obyčejného života Rogera a jeho problematiky řídnutí vlasů a ztráty sexuální náruživosti. V tak nepřívětivé verzi bytí bych se coby pouhý divák opravdu vyžila. (28.12.2015)