Režie:
Vlasta JanečkováScénář:
Eva KošlerováKamera:
Věra ŠtinglováHudba:
Zdeněk MaratHrají:
Veronika Žilková, Antonín Navrátil, Naďa Konvalinková, Vladimír Ráž, Milena Dvorská, Ladislav PešekObsahy(1)
Pepička je vyhlášená pekařka (V. Žilková) a na jejích koláčích si pochutnává celá královská rodina. Všechno by bylo v pořádku, kdyby se ovšem Pepička nezamilovala do prince. A ten princ (A. Navrátil) není zrovna kavalír, vzkáže krásné pekařce, že se s ní ožení, až bude mít svatební šaty z marcipánu. Nebýt víly Marcipánky (N. Konvalinková), kdo ví, jak by to s Pepiččinou svatbou dopadlo. Nejdřív se ovšem princ a paní královna musí poučit, že koláče nepadají samy z nebe a že práce šlechtí i panovníky! (Česká televize)
(více)Recenze (19)
Hned úvodní melodie nás vtáhne do docela příjemné pohádky přesto, že se jedná o další z celá řady desítek studiových pohádek. Tahle má ale několik trumfů. Kromě zpěvné hudby také mladou a tehdy ještě krásnou a sympatickou V. Žilkovou, Ladislava Peška a Vladimíra Ráže jako docela sympatického krále. Abych se ještě vrátil k hudbě, na té lze ještě ocenit, kromě toho, že přinutí milovníky pohádek a děti podupávat si do rytmu, hlavně to, že je rýmovaná a vtipná a to i pro dospělé. ()
Otřesná televizní pohádka na nedělení odpoledne, která sama neví, zda chce být pohádkou či muzikálem. Princ se chová jako sobecký namyšlený gay, navíc je to pořádnej nekňuba. Toho miluje chudá dívka z pekařství. A aby si ji vzal, tak si musí mít svatební šaty z marcipánu. Kolem toho se točí celá pohádka. Občas tam vystoupí Ladislav Pešek coby hodnej dědeček vypadající jako Albert Einstein bez domova a plyšový drak, který nemá daleko do toho příšerného z BALONOVÉ POHÁDKY. [347. hodnocení, 14. komentář, 50%] ()
Roztomilá pohádka v duchu přeproletáření dosvědčujícího, že jen prací rukou svých se řemeslo zlatého dna domůže, neboť v práci a těšení smysl života spočívá. Roztomilý Peškův zpravodaj i půvabná Konvalinková jako soudná víla se srdcem na pravém místě tohle skotačení ducha jen umocní. Prodej bez placení by mohl být účinným lékem na makroekonomické neduhy právě proto, že je tak pohádkově rozverný. Naštěstí jen v pohádce. ()
Ještě že je to tak krátké. Naprosto tuctová a nezajímavá nanynka z pekárny, nerozhodný a namyšlený princ, který není rád, když se umaže, královna, jejímž negativem má být to, že neumí upéct koláč, král, který si tu bžundu užívá po svém, a pak jedna trhlá víla a bláznivý čaroděj, kteří zpunktují věci, aby se děly podle nich. A v tom mi přijde pohádka divná a málo výchovná. Ok, princátko bylo třeba napravit, aby nemělo nos moc vysoko, ale jinak to celé skřípe, lidé jsou nuceni dělat něco, co nechtějí a možná je proti jejich povaze, takže fakt netuším, jestli princ s pekařkou budou šťastni jen proto, že holka občas upeče koláč - jako pro vztah by to asi nemělo být až tak podstatné, a přitom se holka jinak jeví jako pěkná nána, které kdyby víla nepomohla, tak je nánou pořád. Jenže tu nikdo neměl potřebu napravovat. Takže nakonec je v pohádce nejlepší, jak si s nadhledem užívá svou roli krále Vladimír Ráž. ()
Pepička mnoho fištrónu nepobrala, jinak by si těžko nechala od kouzelného závoje jen napéct pár dortů. Poradila bych jí, ať se poptá třeba Marfušky, co všechno si jeden může přát, když má volnou ruku:-)). Na druhou stranu, kdyby byla Pepička chytrá, princ Lucián by si ji zřejmě nevzal, páč by ho intelektově výrazně převýšila. Jojo, Až já budu princezna není totéž jako Princové jsou na draka. Tady je totiž na draka celá pohádka. ()
Reklama