Control

Když je něco děláno s láskou, musí se to ve výsledku projevit. To je i případ tohoto pozoruhodného životopisného snímku. Příběh Iana Curtise a kapely Joy Division je projektem Antona Corbijna ( jednoho z nejuznávanějších současných tvůrců portrétní fotografie na světě ), což se na výsledné podobě snímku značně projevilo. Nutno dodat, že veskrze pozitivně. Pro Antona to byla srdcová záležitost, protože se kvůli této kapele přestěhoval z Holandska do Londýna, aby, jak sám říká, " byl tam odkud pocházela jejich hudba ". Ač jsem nebyl ( schválně píši v minulém čase) fanouškem Iana, tak tento snímek ho ze mě jednoduše udělal! Film je natočen černobíle a vypráví ryze anglický příběh, viděný ovšem evropskýma očima a sleduje posledních sedm let života Iana Curtise. Od jeho prvních experimentů s drogama, po založení kapely, seznámení se s manželkou Debbie, jsme svědky jeho vnitřního vysilujícího boje, epileptických záchvatů a vše je završeno Ianovou sebevraždou v roce 1980. Vynikající herecký výkon zde podává Sam Riley. Jeho Ian se nám před očima proměňuje z energického básníka a člověka plného sil a chuťě do života v unaveného a naprosto " vyždímaného" a vyčerpaného ( zpěváka ) člověka. Sam se do postavy Iana naprosto vžil, on se jím jednoduše stal. Když k tomu přidáme vynikající černobílou kameru Martina Ruheho, to vše v pozoruhodné režii Antona Corbijna, musím konstatovat, že jsem právě shlédnul jeden z nejlepších ( nejen! ) životopisných snímků, co jsem měl doposud možnost vidět a za výslednou podobu by se rozhodně nemusel stydět nejeden renomovaný a cenami ověnčený filmový režisér! Skvělá podívaná 95%, smekám. (01.06.2009)

Ian Curtis byl unavenej člověk. Jasně, byl i dobrej zpěvák, ovšem když se soustředíte na jeho vnitřní pocity, zjistíte, že se dostal tam, kam vůbec nechtěl. Jeho depresivní nálada, pocity smutku, štěstí, však stáli za mnou. Jako kdyby byli za sklem a já je nějak podvědomě ani nechtěl přizvat k sobě. Proto nehodnotím. Control je pro mě úžasným příkladem geniální nudy. Scény, které zásáhnou do lidské mysli tu však jsou. Ale já na tohle nemám.... (11.01.2009)

bohužel, jen max. na 70 %.. Sam Riley v titulní roli a vlastně většina herců skutečně bojují za tento film jak o život a scénář je také výtečnej.. problémem byla Corbijnova režie, která je bohužel nevýrazná a nedokáže na diváka přenést tíseň, kterou Curtis ve svých sžírajících depresích prožíval a jeho drama poněkud lacině převádí na to, že si Curtis (v podstatě slaboch) nedokázal zvolit jednu ze dvou žen.. to Haynesovo I´m not there je teda mnohem zajímavější film, ačkoli jsme měl hudbu Joy Division vždy trochu radši než tu Dylanovu (12.02.2008)

Je těžké, aby mě zasáhla biografie někoho, o kterém vlastně vůbec nic nevím, i když tento film to docela i zdařile dokázal. Control se snaží vyprávět o zpěvákovy kapely Joy Division, která se po jeho smrti rozpadla a vznikla trošičku známější (řekl bych) kapela New Order. Fakt ale je, že započali éru něčeho nového, neokoukaného, a to se počítá. Samotný život Iana Curtise je podle mě relativně průměrný život, ve kterém se udělá plno chyb, které se nedají napravit, které mrzí, i plno věcí, které život naplní, přikořeněné nevyléčitelnou nemocí, takže je rozhodně na co koukat. Černobílá kamera přikresluje tehdejší dobu a ukazuje posledních pár let života zpěváky, kterému leze život po žebříku od desíti k pěti a divák se nestíhá divit, jak na tom už tahle troska vlastně je. Ani muzika nebyla špatná, všecko to mělo zajímavý spád, škoda, že jsem toho o kapele nestihl zjistit trošku více, dříve než jsem viděl tento film, možná bych se na to koukal z úplně jiného úhlu než jsem se koukal doposud. (31.10.2008)

Pokud jde o Joy Divison jsem like a virgin, nehodnotím, co a jak bylo nebo nebylo a na čem si režisér vylámal zuby nebo dostál cti ... z hlediska historie kapely. Jednodušší už jsem to mít nemohla, jen jsem se dívala a poslouchala, chvílemi polkla nebo - když někdo pronesl mou větu, protože se mu zrovna stalo, co někdy mně - uronila slzu. Bezpochyby nejvíc na mě zapůsobil Sam Riley ... zahrál Iana Curtise jako anděla, který měl smutné oči, i když letěl nahoru. Měl hudbu, lásku, slávu, přesto byl na sebe sám a ta osamělost neřvala, jen tak tiše černobíle sténala a to bylo to, co se mi na Control moc líbilo. (30.04.2008)