Walk the Line

Walk the line, film o mém nejoblíbenějším zpěvákovi, mám doma dlouho, a stejně dlouho, jako jsem jsem se na něj těšil, jsem ho i odkládal. Bál jsem se, že se mi třeba nebude líbit, že v něčem nesplní moje představy, že bude mizerný a já budu mít vztek a budu se ptát, proč ho vlastně někdo točil, když to ani nedokázal udělat pořádně. Včera jsem si ale DVD pustil a co vám budu povídat – stačilo vidět úvod z Folsomské věznice a všechny obavy byly pryč. Celé dvě hodiny jsem žasl nad výkony Joaquina Phoenixe (bezchybně nastudoval snad každý Cashův pohyb a obzvlášť při záběrech z dálky je na pódiu od skutečného Muže v černém k nerozeznání) a Reese Witherspoon, z nichž by „Johnny a June“ měli určitě radost (však taky oba herce vybrali), zpíval jsem si, usmíval se a podupával si, sledoval jsem, jak se příběhem míhají všechny ty veličiny od Elvise a Jerryho Lee Lewise přes Waylona Jenningse po Carla Perkinse a Carterovic rodinu a říkal jsem si, že to dopadlo parádně. To, co jsem znal hlavně z fotografií, zkrátka ožilo. A ožilo to na výbornou. Nijak objevně psaný scénář kritizovat nebudu, protože v tomhle případě to bylo zkrátka zachycení důležité části života jednoho skvělého člověka, a můžeme být rádi, že z toho nevznikla uslzená vleklá nuda, ale tak pocitvě šlapající věc. Dávám čtyři hvězdy za film a pátou z úcty k mistrovi. Výtky mám jen dvě. Menší a větši. Menší: Koncert z Folsomu měl být delší, alespoň o jednu píseň. Větší: Jak mohli scénáristé naprosto vynechat Boba Dylana? (23.01.2012)

Asi jsem moc dlouho čekala, hodně jsem se namlsala různými životopisy nebo jinými filmy z prostředí country a počátků rock and rollu. Takže už nevnímám Walk the Line jakkoli nadprůměrně. Spíš mi vadí, že si z životopisu Johnnyho Cashe tvůrci vybrali jen tu romanci s druhou manželkou June. Na oscarové herecké výkony Joaquina Phoenixe a Reese Witherspoon to sice stačilo, ale o šíři fenoménu to neřeklo skoro nic. (17.08.2022)

Johnnyho Cashe mám ráda, přesto, že jsem viděla tuto jeho autobiografii. Podle ní to totiž nejvíc vypadá, že Johnny dlouhou dobu trápil svojí ženu neustálýma pletkama s fanynkama a June, po rozvodu trápil zase June, do toho pil a drogoval a byl věčně v rauši. Proč tam nebylo aspoň pár záběrů, jak si hraje s kotětem, staví sirotčinec nebo aspoň hází centík beznohému? Jasně, že vidět jeho odvrácenou stranu je podstatný v takovým filmu, tady ho ale podle mě zbytečně vykreslujou v příliš negativním světle. Nicméně Joaquin Phoenix působí jak převtělenej pravej Johnny Cash, ačkoliv postrádá tu slavnou, nádhernou barvu Johnnyho hlasu, tak zpívá dobře a Reese Whiterspoon, kterou vůbec nemusím, tady taky herecky válí. Je to určitě dobrej film, se skvělou hudbou a herci, jen by to chtělo víc světlejch momentů. 75% (01.07.2014)

Já jsem si po pravdě po dlouhou dobu sledování tohoto filmu nevěděl co si o něm myslet. Johnny Cash a jeho okolí, manželky nevyjímaje mi přišlo hodně obyčejné, na svojí dobu klasické, jenže tak ve druhé třetině jsem to všecko pochopil a z myšlenky, že Cashův život mi nepříjde natolik dobrý aby byl zfilmován jsem okamžitě ustoupil a sledoval, jak si režisér se mnou celou tu dobu neskutečným způsobem hrál a já mu to všecko naletěl. Stejně tak jako to, když jsem Joaquina Phoenixe slyšel poprvé zpívat, falešně a divně, jenže nakonec jsem si jeho hlas zamiloval stejně jako Cashův a sledoval jeho život až do samého konce s ukápnutou slinou na triku. To se nedalo jinak, herecké výkony jsou výborné, nechápu proč Phoenix nedostal Oskara. Zato alespoň Whiterspoonová ve vedlejší roli byla patřičně oceněna a alespoň díky tomu se na tento film jen tak nezapomene. Rozhodně není proč. Je výborný. Já životopisné filmy mám hodně rád. Hodně bych tento srovnával s filmem Ray. Vlastně se ta kostra příběhu nijak závratně neliší, ale přecijenom je to něco jiného. Muzika je výborná a závěrečná scéna ve vězení? Dokonalá. Já nemůžu jinak než pět hvězdiček. Stejně tak jako jsem vrazíl Charlesu Chaplinovi nebo Rayi Charlesovi, prostě jsem se unášel a unášel, až do samotného konce. (04.10.2008)

Tento film má jednu veľkú nevýhodu, bol pred ním Ray (2004), ..snímok, ktorý sa zaoberá takmer rovnakou tematikou a povedal by som že je omnoho lepší ako Walk the line - (slepý bluesman je lepší ako countryman zo západu). Navyše sa mi na Rayovi viac páčil štýl rozprávania, tu to bolo veľmi po skokoch, z ničoho nič príliš ostré zmeny. Herci síce ťahali, Joaquin Phoenix bol fajn, nemám jedinú výčitku a Reese Witherspoon bola ako vždy krásna a oscara si zaslúžila, ale v životopisnom filme ide hlavne o to rozprávanie a scenár a pútavosť.. (04.01.2015)