Vykoupení z věznice Shawshank

Dlouhá léta jsem o VYKOUPENÍ Z VĚZNICE SHAWSHANK slýchal úžasné věci a přesto se mi tenhle nádherný film vyhýbal. Kingovu povídku mám moc rád a upřímně řečeno jsem pořád nechtěl věřit, že by filmové zpracování mohlo předčít originál. Mýlil jsem se. Frank Darabont dokonale rozvíjel drobné náznaky z knihy a přidával k nim pásáže, které dokonale ladily s původí příběhovou linkou. Skvělé herecké výkony, a to nejen Tima Robbinse a Morgana Freemana, film učinili až neskutečně věrohodným a přesvědčivým, úžasná hudba Thomase Newmana někdy dojímá až k pláči. Při tomhle filmu si člověk uvědomuje život - jak jeho útrapy, tak jeho krásu... „Zjišťuju, že jsem vzrušenej, tak vzrušenej, že v rozklepaný ruce sotva udržím tužku. Myslím, že takový vzrušení může pocejtit jen svobodnej člověk, kterej se vydává na dlouhou cestu s nejistým koncem." (31.05.2006)

Dva hodní lidé skončili ve vězení, kde se snaží přežít, a přes to, že všichni ostatní jsou zlí, přežijí. Shawshank je strašně banální film a hlavně ten cukrkandlový konec mně pokaždé leze krkem. Je to slušně natočený kousek, ovšem jeho tolik omílané kvality hraničící s genialitou jsem nepostřehl. Představa, že by měl tenhle film fungovat jako nejlepší všech dob, je vyloženě směšná. Na titul "film, který se líbí nejvíc lidem" ale asi pochopitelný kandidát. 70 % (02.09.2008)

Přestože tenhle žánr jaksi nespadá do mého resortu, musím říct, že Shawshank mě nadchnul. Krásný, netuctový příběh, který je vyprávěn zvolna, dlouho a zatraceně dobře. Ani jedno hluché místo, ani jedna chyba v obsazení, nadto se docela povedl i český dabing. Vše korunuje ta nejoslnivější pointa, jakou si zbědovaný divák, uvyklý stále stejným schématům, může přát. 90 % (01.03.2004)

Hluboce lidský film s výborným Freemanem v hlavní roli, jehož Red je průvodcem příběhu i pamětí Shawshanku. Opakované sledování Darabontova vězeňského skvostu vám může způsobit podobný problém, co měl Brooks, neboť v tom světě za čtyřmi vysokými zdmi budete dokonale institucionalizováni. Tak jsem si říkal, co by tak asi Andy dělal, kdyby ho po patnácti letech přestěhovali o jednu celu doprava. Vzal by si sebou plakát božské Ráchel..? (04.09.2008)

(1001) K filmu mám takový nostalgický vztah, protože můj tatínek pořád chodí po bytě a vykřikuje "právník to podělal!" a podobně. A když pláče i Morgan Freeman, kdo jsem já, abych neplakala! Zamlada byla moje oblíbená epizoda s mladým Elvisem, nyní si zejména užívám Clancyho Browna, jeho 192 centimetrů a bezkrevný obličej. Nicméně oficiální důvod, proč ten film oceňuji, je zobrazení mužského přátelství. Zajímalo by mě, jestli muži vidí toto zobrazení jako pravdivé. Oproti jiným filmům podobného charakteru mám dojem, že tady všechno tak nějak přirozeně zapadne do sebe, zvolení herci to neuvrhují do kýče, necítím křeč a nemám potřebu hledat chyby technického rázu. Navíc film dost sugeruje spíš než realitu jakési podobenství o touze po svobodě. A poslední scéna vypadá tak strašně divně, modře a ideálně, že čím jsem starší, tím víc mám utkvělý dojem, že se nikdy nestala a že je to jenom zoufalé přání zastiňující skutečné události. (Což mi přijde jako docela cool interpretace srážející náběh k předávkování sentimentem.) P. S.: S hrůzou jsem si vyzkoušela, že kdybych já byla Red, tak si "Zihuatanejo" několik let nevydržím pamatovat. (19.12.2014)